Zemřel Pierre Brice, ale taky Ludvík Vaculík

Zpráva

#1 Příspěvek od **kokun** » 07 čer 2015, 10:19

Včera zemřel představitel indiánského náčelníka Vinnetoua, francouzský herec Pierre Brice.
Ale taky zemřel spisovatel Ludvík Vaculík, autor "manifestu 2000 slov" - mj. náš rodák :cry:

Oběma - Čest jejich památce.

monterjirka · #2 Příspěvek od **monterjirka** » 07 čer 2015, 13:27

Bohužel přesně podle pravidla že "dobří lidé nás opouštějí a hajzlové nám budou otravovat život dál"!

Myslím že za svůj život udělali dost pro to, abychom na ně ještě dlouho vzpomínali v dobrém.
Dík za to, čím jste se tu "podepsali".

scorpions-cz · #3 Příspěvek od **scorpions-cz** » 07 čer 2015, 22:59

Moc mne mrzí , že jsem se přede 2 roky nedostal na fesťák , abych se s představitelem Vinnetoua setkal osobně. Ne jenom filmové Mayovky , ale i jeho ostatní aktivity např. za války v Jugoslávii si zaslouží velký obdiv a uznání.

#4 Příspěvek od **Hill** » 08 čer 2015, 06:10

Smrtí Vinnetoua, tedy tou definitivní jeho představitele, nikoli filmovou, skončilo naše dětství. Přesto někteří z nás budeme na ty filmy koukat znovu a znovu a místa jejich natáčení vyhledávat dál...
V jedné chorvatské diskusi napsal jistý Linz: "Vinnetou udělal pro Chorvatsko víc, než nějaký ministr turistiky!".

Ludvík Vaculík byl moudrý člověk, ať si o něm myslí kdokoli cokoli. A moudrých lidí má svět už kritický nedostatek.
Někdy koncem roku 1984 se ve školách rozbalovaly celé palety nových slabikářů, které tam čekaly nejméně dva roky na rozhodnutí, co dál; počítejme - tři roky trvalo schvalování, další dva, než se kniha dostala do škol - to je dost času na to, aby se někdo stal nežádoucím. A to rozhodnutí nakonec padlo: musela se z každého slabikáře vytrhnout stránka s Vaculíkovým textem o Praze a pod (nejspíš různě bedlivým dohledem) se musela spálit, pak vytrhnout z desek zbytek knihy a zpět na paletu, desky zvlášť, a šup s tím rovnou do sběrny... a to na té stránce nebylo vlastně nic proti ničemu, jen to jméno, to jméno, které někoho najednou strašně tlačilo v žaludku, vyčnívalo, a to se nesmělo...

#5 Příspěvek od **kokun** » 10 čer 2015, 11:08

Spisovateli L. Vaculíkovi byl na ČT věnován vzpomínkový večer hned v pondělí (od 20 až do 23.30hod.).
Velká škoda jen, že právě na programu ČT-ART a nikoliv na ČT2 (jak bývalo dříve zvykem), poněvadž právě u nás ho valná většina lidí shlédnout nemohla z důvodů nemožnosti příjmu ČT-ART přes DVB-T. Vidět ho mohli pouze majitelé satelitů Skylink.
Neviděla ho ani manželčina teta, spolužačka Ludvíka Vaculíka, který ji (obzvláště v posledních letech) velmi často navštěvoval :cry:

Ve výše uvedeném pořadu (mj. odvysílány všechny 4 díly "Valašského snáře") zaznělo, že zemřelý spisovatel si již před lety vybral za místo svého posledního odpočinku, právě své rodiště. V jednom z dílů byly záběry z městského hřbitova u jeho budoucího hrobu.
Shodou okolností spočne v hrobě, který leží naproti hrobu, ve kterém spočívají moji rodiče.

Pohřeb spisovatele Ludvíka Vaculíka se uskuteční tuto sobotu 13. června v jeho rodném městě na Valašsku.
Ještě jednou: "Čest jeho památce".

Jimmi2 · #6 Příspěvek od **Jimmi2** » 10 čer 2015, 13:45

Až v roce 1984, Hille....?
Já měl za to, že Vaculík se stal nežádoucím už v r. 1967, po projevu na Svazu spisovatelů. To by musela být chyba cenzora, aby se jeho text dostal ještě tak pozdě do učebnic.

#7 Příspěvek od **Hill** » 10 čer 2015, 16:23

Právě, že pak vypukl rok 1968 a Vaculík pak poměrně dlouho nežádoucím nebyl. Skoro tři roky. Pak si asi nikdo nevšiml, když s několikaletým zpožděním ty učebnice vúbec šly do tisku, že to tam je, tak je vytiskli, rozřezali, slistovali a svázali. Teprve při rozvozu do prvních škol si někdo bdělý všiml a nabonzoval to. Tak ty učebnice několik dalších let ležely na paletách někde ve skladu, některé palety asi musely uvolnit místo, tak je rozvezli do škol, kde mají kotelnu, a opět někde ve sklepích zabalené čekaly, jestli se rozhodne definitivně o jejich likvidaci (tak ten průběh já odhaduji, kdo ví, jestli se někdy dozvíme, jestli to tak doopravdy nebylo).
Viditelně se do toho totiž nikomu nechtělo, dokud mu nestál za zadkem nějaký třídně uvědomělý, a tedy potenciálně nebezpečný.
Přece jen nás asi tehdy bylo daleko víc, kdo měli ke knize jako takové kladný vztah a dobrovolně by jim neublížili.

xsc · #8 Příspěvek od **xsc** » 10 čer 2015, 19:42

Problém byl totiž v tom, že cenzor, který by to rozhodl, neexistoval. Po 1968 byla cenzura obnovena (byla to jedna z ruských podmínek), ale bez té oficiální funkce cenzora s razítkem. To mělo tu zásadní vlastnost, že nebyl nikdo za cenzuru oficiálně odpovědný, za obsah ale odpovídali všichni. Každý uvědomělý blb mohl něco nabonzovat a odpovědnost se pak aplikovala zákonem padajícího hovna po všech zúčastněných. Nikdo tak netušil, co si může dovolit, což vedlo k předposranosti. Proti tomu byl rakouský systém s cenzorem mnohem jasnější - autor psal a co cenzura pustila, bylo OK.

serviceman · #9 Příspěvek od **serviceman** » 10 čer 2015, 19:53

Cenzor samozřejmě byl, ale pod názvem Hlavní správa tiskového dohledu. Ten věci povoloval, zakazoval, nebo připomínkoval. Velmi konkrétně. Nebyl to jenom takový rozbředlý strach.

xsc · #10 Příspěvek od **xsc** » 10 čer 2015, 20:00

Právě že Hlavní správa tiskového dohledu neměla toho člověka s kulatým razítkem jako kdysi Rakousko, který když dal povolení, bylo to OK.
Když dali zákaz, bylo jasno. Ale když ho nedali, mohl se stejně objevit jakýkoliv další blb, který měl taky námitky.

serviceman · #11 Příspěvek od **serviceman** » 10 čer 2015, 20:27

Ale měla. HSTD věc povolila anebo ne - to bylo právě to "kulaté razítko". Takhle se povolovaly scénáře, filmy atd. Výstup byl jednoznačný. Že se tuhle tamhle najde iniciativní blb je na tom nezávislé.

Jimmi2 · #12 Příspěvek od **Jimmi2** » 11 čer 2015, 09:39

Já bych spíš řekl, že zásadní rozdíl mezi starým dobrým Rakouskem a reálným socialistickým Československem byl v tom, že za Rakouska se předložil návrh, a co cenzor nepustil, to se netisklo. Klidně po tom mohla zbýt bílá místa s nápisem cenzurováno a nikdo to více neřešil.
Za bolševika ta správa tiskového dohledu pokud něco neschválila, tak se nikdo oficiálně nedozvěděl, že to vůbec existovalo, natož že se to neschválilo. A autora či odpovědného redaktora pak řádně popotahovali, případně mu zakázali činnost úplně nebo ho prostě zavřeli. A protože všechny veřejně-výstupní instituce (noviny, knihy, gramodesky....) byly státní a všude byl nějaký odpovědný redaktor, který na rozdíl od onoho autora k případnému dílu neměl ten osobní vztah, stačilo to jaksi přenést o úroveň niž a už kontrolovat jenom excesy.
Mmchdm. na tom tiskovém dohledu pracoval blahé paměti bývalý poslanec a zastupitel Sládek.

#13 Příspěvek od **kokun** » 12 čer 2015, 20:33

Jak už jsem psal, tak spisovatel Ludvík Vaculík bude mít pohřeb zítra, tj. v SO 13. června.
Nejprve proběhne rozloučení v městské smuteční obřadní síni - od 10.30 do 11.00 hod. - bude přenášet přímým přenosem ČT na progr. ČT24.
Potom proběhne mše sv. v místním kostele a poté budou spisovatelovy ostatky uloženy do hrobu na městském hbitově.

Už dnes byl krátký vstup na ČT z příprav pohřbu (v regionálním vysílání) - tedy na ČT1 JM v 18 hod.
Poněvadž jsem v tu dobu byl s manželkou na chalupě (na zahradě) a přímo jsem to neviděl - tak jsem si to (za pomoci HbbTV) pustil z archívu ČT.
Kdo má tu možnost (a zájem), tak je to tam uvedeno po 20. minutě (šot cca 2min.) :wink:

EDIT - SO 13.6. v 8.23 hod.:
Už teď je tam přes 20°C a přes poledne bude výheň. Předpověď počasí říká, že dnes bude přes 30. Navíc u nás už měsíc nepršelo. Není o co stát, v těchto tropech a v černém :cry:

#14 Příspěvek od **kokun** » 14 čer 2015, 12:56

Tak včera dopoledne a přes poledne se uskutečnil pohřeb zesnulého spisovatele Ludvíka Vaculíka.
Jak jsem napsal už výše - "za neskutečných tropů" :cry:

Média píší:
Na Valašsku pohřbili Ludvíka Vaculíka – muže, který se nebál říkat pravdu,
Lidé se rozloučili s Ludvíkem Vaculíkem, autorem 2000 slov,
V Brumově-Bylnici pohřbili Ludvíka Vaculíka.

Spisovatele Ludvíka Vaculíka rodina pohřbila v Brumově-Bylnici:
Jeho paní, vdova Marie, bude mít na podzim už 90 let a je již několik let vážně onkologicky nemocná - takže se její nepřítomnosti na obřadech není co divit.
Zato přijel a církevní obřady vedl jeho dávný přítel - kněz, kterému je už 93 let - a splnil mu tak jeho přání, aby jej pohřbil právě on, pokud bude moci.
Obřadům bylo přítomno (mimo jeho rodiny a přátel) také mnoho státních a veřejných činitelů, a také mnoho místních.
Prezident Zeman mu rovněž vyjádřil hold zasláním velkého věnce (kromě zveřejněného článku na portálu EuroZprávy.cz: Jeho slova byla silnější než tanky, vzpomíná Zeman na Vaculíka).

Celý vzpomínkový text Miloše Zemana:

Velká síň české literatury je bohatší o další výjimečnou a skvělou osobnost a my tady na zemi jsme chudší o kus našeho národního svědomí. Petlice na jeho díle je už navždy uzamčena a český snář budeme už navždy snít jen my sami, neboť nám už nebude mít kdo oznámit, že jaro je tady. Pokud někdo opravdu důsledně trval na svém názoru, tak to byl Ludvík Vaculík. Častokrát byl až nesnesitelný ve své důslednosti, neboť my Češi máme tak rádi kompromis.

Tento pojem Ludvík Vaculík ve svých názorech a činech nikdy neuplatňoval. Jako příslušník generace osmašedesátníků vím, že Ludvíka si vybrala historie, aby vytvořil esenci obsahu této dramatické dějinné události. Výjimečná, ale opravdu výjimečná osobnost se pozná vždy podle toho, že ji opravdu nemá kdo nahradit, ač se nám často říká, že nikdo není nenahraditelný. Vím také to, že by mne Ludvík za toto tvrzení "zpražil" drtivou kritikou a ostrým šlehem ironie svých vět. Pokorně přijímám jeho nevyslovená slova a v duchu se musím pousmát.

Na světě není spisovatel, který by dokázal silou slova pohnout celými armádami. Obyčejných dva tisíce slov mělo takovou sílu, že do Československa "vstoupilo" pět tisíc tanků, abychom podle těch dvou tisíc slov nezačali žít. Ale ani těch pět tisíc tanků a pět set tisíc vojáků nezabránilo tomu, aby myšlenka lidských práv a svobody zvítězila v památném roce 1989. Třebaže to nikdo nepřiznal, Ludvík je morálním vítězem listopadu 1989, neb okupační armáda musela s hanbou odtáhnout, aniž by padl byť jen jediný výstřel. To vše dokázalo jeho dva tisíce slov, slov silnějších než armády pěti zemí, slov, jejichž obsah bude platit, i když my už tady nebudeme.

Řekl jsem "obyčejných slov"; ne, nebyla to obyčejná slova, byla to Ludvíkova slova. Smyslem života je zanechat po sobě alespoň malou stopu, něco, co je hodné zmínky i po letech. On to naplnil a doslova a do písmene psal dějiny. Vaculíkův život měl smysl. Vzdávám mu hold a úctu. Na počest jeho díla a památky má moje vzpomínka přesně dva tisíce znaků.

EDIT:
Syn byl dopoledne s foťákem na hřbitově - udělal několik snímků (ukázka):