Kazetak ze slunce seno jahody která to je značka
Moderátor: Moderátoři
Protože jsem ten magneťák měl, tak můžu říct, že taková hrůza to nebyla. Pevná korekce není nastavena podle normy pro snímání, ale tak nějak mezi, při snímání se počítá i s tónovou clonou. Pochybný RC článek kupodivu docela funguje. Přehrávání na vestavěný reproduktor vzhledem k jeho velikosti také. Na rozdíl od A3 se výstup nesměl pustit do zesilovače, pak byl rozdíl slyšet. Výsledkem tedy bylo, že nahrávky z toho byly poslouchatelné kdekoliv a pro přehrávání to jako přenosný magnetofon vyhovovalo, takže účel to splnilo. Na západě si do domácí sestavy samozřejmě každý mohl koupit lepší kazeťák, což zde nešlo. Pokud jde o automatiku, tak v tom se bohužel Tesla asi inspirovala, protože na rozdíl od A3 ta v K10 byla snad ještě rychlejší.Hill píše:National má korekci pevnou, jen pro snímání. Při záznamu se uplatňuje jen jakýsi pochybný korekční RC článek mezi výstupním trafem a hlavou, který nezvládá současně kompenzovat tu snímací charakteristiku a ještě záznamové ztráty.
Já se tedy domnívám, že je úplně zbytečné se takto častovat. Pokud se k něčemu takto vyjadřuji, je to hlavně proto, abych se mj. také něco dozvěděl.Hill píše:Skutečně by bylo lepší, kdyby ses nevyjadřoval k tomu, co neznáš: Nationaly řady RQ mají mazací oscilátor, vf mazání i předmagnetizaci....
Informace o Tesle A3 mě potěšily, znám to jen z obrázků.
Protiběžné setrvačníky jsou dobrý princip pro pohyblivý magnetofon, to uznávám a plně chápu.
První kazeťák od Panasonicu, který se mi dostal do ruky, byl tento:
http://blog.room34.com/wp-content/uploa ... e56b_z.jpg
Vydržel neskutečně drsné zacházení, několikrát zmoknul. A na své určení jednoduchého přenosného kazeťáku fungoval dobře. Neměl ALC a výstup do DIN konektoru byl závislý na nastavení hlasitosti, to bylo trochu zvláštní.
Tvrzení, že "Nationaly řady RQ mají mazací oscilátor, vf mazání..." je ovšem trochu zavádějící, páč všechny kazeťáky Panasonic byly označovány RQ a přinejmenším od konce sedmdesátých let měly i ty stereofonní mazání magnetem. A nebyla to tehdy ještě standardní čínská mechanika, myslím. Nicméně to překvapivě fungovalo.
Podstatou mého příspěvku ovšem nebyly technické detaily (znalostem některých diskutujících v tomto oboru opravdu nemohu konkurovat), alebrž lehká úvaha na téma, že zatímco v zahraničí si lidé mohli vybrat dle své kapsy a záměru libovolný typ magnetofonu, u nás ten jeden vyráběny chudinka musel splňovat nároky mnohem širšího spektra zájemců a ještě se nakonec přestal vyrábět a vyvíjet.
Ostatně tehdejší pásky měly ještě poměrně hrubou strukturu aktivní vrstvy, jejich nerovnoměrnost magnetických vlastností tedy zasahovala do oblasti větších vlnových délek, proto byla jejich použitelnost pro tak malé posuvné rychlosti z dnešního pohledu na hraně, spíše pod ní. Proto bylo střídavé mazání nutností, přesto ty pásky šuměly i tak dost.
Ale v té 203, 204 a tuším 207 byla úplně odlišná konstrukce mechaniky, než té ovládané tlačítky, jaká se pak ve více či méně robustní verzi a jen s drobnými úpravami kopírovala dalších 30 let a je to zjevně ta, kterou měl na mysli rnbw.
V ní už se s odklápěcím nebo vysouvacím permanentním magnetem dá setkat až příliš často.
Je vidět, že někdy vývoj hledá řešení lepší, jindy řešení především levnějšíHill píše: ...se skutečně používalo bezšumové mazání vf proudem...
Ale jeden příklad zde:
http://www.radiomuseum.org/r/matsushita ... _oirt.html
Vpředu označení Panasonic, nahoře National, vzadu Matsushita elektric Ltd. Mazání magnetem, ale překvapivě to fakt mazalo i vícekrát používané kazety. Nahrávalo to jakžtakž. Stačilo to na vestavěné reproduktory, přes zesilovač už moc ne. Nicméně kurv... to spíš funkce ALC. Rádio mělo do zesilovače výstup velmi kvalitní a nahrávky přímo z rádia (bez ALC) měly kvalitu taky slušnou. Při vypnutí nahrávání šílený lupanec (asi jak se zvedl ten magnet).
Mechanika kovová, z tlustého plechu, kovadlinka. Váha jako prase. Takže tuhle rnbw asi na mysli neměl
Firma byla Matsushita, Panasonic a National byly jen obchodní značky. Používali to dost chaoticky, dokonce i CD mechanika z 90. let se hlásila jako Matsushita/Panasonic.
- Artaban001
- Příspěvky: 10090
- Registrován: 01 dub 2004, 00:00
- Bydliště: Pendrov
konosuke píše:Tehdy platilo že japan je klasa, byla to otázka prestíže mít National, Tesla A3 nehrála špatně ale ten polovojenskej dizajn...ostatně, to lze říct i o cívkáčích ReVoX, Akai, Sony...z pultů Tuzexů.
Jestli to byla pro někoho otázka prestiže, tak to byl obraz naší společnosti, mnoho těch, kterým tehdy nedokonalost systému dovolila peníze získávat a množit, se tím jen vytahovali, ale nikdy se nenaučili ty přístroje používat. A těm, kteří by si s nimi opravdu poradili, mohli jen slintat před výkladem, protože málokdo z těch, kdo to uměl s penězi, také skutečně uměl využít tak dobrý magneťák.
Studerova značka Revox (hned několik modelů najednou) je totiž dodnes ikonou magnetofonové techniky, některé modely jsou legendou, ale hlavně - používali je často i profesionálové, zejména v televizích. A pro přepis je používají dodnes, protože většina z nich stále hraje, a skvěle.
Cívkáče Akai a Sony už byly výrazně levnější, jejich elektroakustické parametry ale dovolovaly i poloprofesionální užití. Design špičkový, ale jen zepředu. Záda měla být dolů nebo ke stěně, protože byla z podobného papundeklu, jako u lampových tesláckých rádií. I pohled dovnitř člověka příliš nadšením nenaplnil - žádné úhledně vyvázané kabely, dráty natahané "jak to vyšlo". Naštěstí šlo o třímotorové stroje, takže mechanika jednoduchá a spolehlivá.
Škoda, že třímotorové stroje nebylo dovoleno Tesle vyrábět. Přesto v pořadu Radioporta na Vltavě se svého času vysílaly nahrávky z festivalu v Plzni - byly živě pořizované na magnetofonu Tesla B73, některé z těchto nahrávek převzala dvě gramofonová vydavatelství a šlo to rovnou na desky...
Artabane, snad A5 - nevím o tom, že by existoval kazeťák A4...? Jinak samozřejmě - B73, jakkoli byla zvukově srovnatelná s AKAI GX620 (měřil jsem a porovnával: hlavy v Akai si lépe poradily s "děravým" páskem, ale to je tak všechno - kmitočtově, odstupem i zkreslením "přes pásek" na tom byla B73 s týmž páskem úplně stejně), tedy zvukově srovnatelná B73 vedle Akai vypadala příliš lacině.
U barevných TV to bylo ještě horší, tam byla Tesla přímo nedostatkovým zbožím.
Jen k té A3. Byla bez rádia,ale i sním. To označení "A3 " bylo shodné pro oba. (na přístroji)
https://www.youtube.com/watch?v=1o1Wby9a_W8
- Přílohy
-
DSC05680.JPG- (135.69 KiB) Staženo 128 x