Akorát občas mě někdo z návštěvy upozorní, že mi tam stále svítí světlo
Světlo malinko svítí i když je vypnuté
Moderátor: Moderátoři
-
Artaban001
- Příspěvky: 10090
- Registrován: 01 dub 2004, 00:00
- Bydliště: Pendrov
Mě slabě svítí LED žárovka ve sprše. Nechávám to být. Ve sprše nikdo nespí a tu doutnavku z vypínače vyndávat nechci. A spotřeba je stejně mírně nižší díky vyššímu vnitřnímu odporu tý žárovky oproti klasické vláknové.. A myslím si, že to "mírné doutnání" ledky nějak neodpraví.
Akorát občas mě někdo z návštěvy upozorní, že mi tam stále svítí světlo
Akorát občas mě někdo z návštěvy upozorní, že mi tam stále svítí světlo
Niečo podobné sa stáva aj pri žiarivkových EL.Predradníkoch je to riešené takto.Ked sa nepreruší "L" ale "N" tak trubice prebliknú.Okruh uzatvára CY.Podla jeho hodnoty sa zmení aj frekvencia preblikávania.
EDIT:Ešte ma napadlo spojiť "L" s "N" vybíjacím rezistorom ako majú kompenzačné kondy na osvetleni v svorkovnici (čokoladke).
EDIT:Ešte ma napadlo spojiť "L" s "N" vybíjacím rezistorom ako majú kompenzačné kondy na osvetleni v svorkovnici (čokoladke).
- Přílohy
-
pfc-control-method-fig5.jpg- (71.33 KiB) Staženo 106 x
Naposledy upravil(a) lopez dne 30 srp 2015, 16:18, celkem upraveno 1 x.
Také jsem neodpovídal tobě, ale Lopezovi, jenže jsi byl o něco rychlejší, Markoni.
U tebe je celý problém v tom, že LEDka nesvítí jen, když je na ní menší napětí, než takové, při jakém otevírá. Jenže v tom případě je jení odpor velmi vysoký a i malá kapacita mezi dráty k vypínači stačí k tomu, že se na LEDku to napětí v každé půlvlně dostane. Když LEDka začne vést, už představuje menší odpor a napětí na ní už dál nestoupá, jen proud je omezený reaktancí té kapacity mezi dráty. Až když ty dráty vypínačem zkratuješ, svítí naplno.
Tou LEDkou vlastně stále teče proud, přesněji řečeno - v každé půlvlně si blikne.
Proto se musí zatížit nějakou další impedancí, která zajistí, že na paralelní kombinaci LEDky a zátěže nevznikne tím parazitním proudem nikdy napětí tak velké, aby ji otevřelo.
S výhodou se dá použít kapacitní dělič - paralelně k žárovce 22 nF obvykle stačí: při rozsvícené žárovce se to nijak neprojeví, při zhasnuté je na tom přidaném kondenzátoru třeba jen 40V, při kterých žárovka ještě nesvítí.
Navíc jde o kapacitní proud, který elektroměr reálného příkonu (a to jsou všechny maloodběry) neměří.
U tebe je celý problém v tom, že LEDka nesvítí jen, když je na ní menší napětí, než takové, při jakém otevírá. Jenže v tom případě je jení odpor velmi vysoký a i malá kapacita mezi dráty k vypínači stačí k tomu, že se na LEDku to napětí v každé půlvlně dostane. Když LEDka začne vést, už představuje menší odpor a napětí na ní už dál nestoupá, jen proud je omezený reaktancí té kapacity mezi dráty. Až když ty dráty vypínačem zkratuješ, svítí naplno.
Tou LEDkou vlastně stále teče proud, přesněji řečeno - v každé půlvlně si blikne.
Proto se musí zatížit nějakou další impedancí, která zajistí, že na paralelní kombinaci LEDky a zátěže nevznikne tím parazitním proudem nikdy napětí tak velké, aby ji otevřelo.
S výhodou se dá použít kapacitní dělič - paralelně k žárovce 22 nF obvykle stačí: při rozsvícené žárovce se to nijak neprojeví, při zhasnuté je na tom přidaném kondenzátoru třeba jen 40V, při kterých žárovka ještě nesvítí.
Navíc jde o kapacitní proud, který elektroměr reálného příkonu (a to jsou všechny maloodběry) neměří.
Pořeší, jen bude třeba vyzkoušet velikost.
Musíš totiž zajistit, aby ve vypnutém stavu mezi svorkami L a N za žádných okolností nebylo tak velké napětí, při jakém se menič rozbíhá.
Mohlo by se tedy stát, že ti tam vyjde odpor menší, než 5 k, dáš teda 4k7, a po zapnutí ti odpor bude vytápět výkon 11,25 W. Čili příslušně dimenzovat odpor a jeho chlazení.
Lepší možnost je zvětšit kapacitu Cin, ta tvoří s kapacitou Cy dělič, když odpojíš N. A zřejmě nevyjde ani tak velká, aby nějak výrazně snížila napájecí napětí za tlumivkou, když je napájení připojené. Ale topit nebude.
Pak vyhoví i v případě, že budeš vypínat L (jak stojí psáno v návodu od výrobce) a proud tam poteče parazitními kapacitami vedení.
Musíš totiž zajistit, aby ve vypnutém stavu mezi svorkami L a N za žádných okolností nebylo tak velké napětí, při jakém se menič rozbíhá.
Mohlo by se tedy stát, že ti tam vyjde odpor menší, než 5 k, dáš teda 4k7, a po zapnutí ti odpor bude vytápět výkon 11,25 W. Čili příslušně dimenzovat odpor a jeho chlazení.
Lepší možnost je zvětšit kapacitu Cin, ta tvoří s kapacitou Cy dělič, když odpojíš N. A zřejmě nevyjde ani tak velká, aby nějak výrazně snížila napájecí napětí za tlumivkou, když je napájení připojené. Ale topit nebude.
Pak vyhoví i v případě, že budeš vypínat L (jak stojí psáno v návodu od výrobce) a proud tam poteče parazitními kapacitami vedení.
Rozhodně to znamená, že Cy má kapacitu hodně pod 0,4 µF, a to nejméně o dva řády. Běžně tam bývá tak 2n5 až 4n7.
Řekněme, že při napětí 90 V na CPFC se už měnič nerozeběhne, tak je potřeba vytvořit kapacitní dělič tím, že paralelně na jeho vstup dáme tak velkou kapacitu, aby při odpojeném vodiči N toto napětí na Graetzu nevzniklo. Efektivní hodnota ze špičky 90 V je asi 63 V, tedy zbývá 167 V, které zůstanou na CY. Kapacita CIN tedy musí být 167/63 x vyšší, než CY, to dělá 4n7*167/63 = 12n5. Teda 15n a víc by mělo vyhovět.
Přitom ale musíš pamatovat na to, že v zapnutém stavu je na tomto kondenzátoru plné síťové napětí a transil, který omezuje případné špičky, je dejme tomu na 275 V efektivního napětí. Teda kondík musí vydržet slespoň 400 V, lépe použít na 630 V.
To uvádím jako příklad, jak to řešit - nejlepší by bylo tu kapacitu CY přečíst přímo z kondíku nebo ji změřit, a pak zvyšovat CIN, až zářivka ani neblikne (nebo jednou za dvě hodiny, to snad nikomu nemůže vadit).
Ale řešíme tu v podstatě zbytečnost: vůbec nejlepší je vypínat fázi, nebude pak třeba se zabývat proudem skrz CY, ale pouze kapacitním proudem, který eventuálně teče skrz parazitní kapacitu mezi vodiči k vypínači. A ten obvykle na stávajícím CIN nechá tak malý úbytek napětí, že zářivka ani neblikne, a není tedy třeba do ní nijak zasahovat.
Řekněme, že při napětí 90 V na CPFC se už měnič nerozeběhne, tak je potřeba vytvořit kapacitní dělič tím, že paralelně na jeho vstup dáme tak velkou kapacitu, aby při odpojeném vodiči N toto napětí na Graetzu nevzniklo. Efektivní hodnota ze špičky 90 V je asi 63 V, tedy zbývá 167 V, které zůstanou na CY. Kapacita CIN tedy musí být 167/63 x vyšší, než CY, to dělá 4n7*167/63 = 12n5. Teda 15n a víc by mělo vyhovět.
Přitom ale musíš pamatovat na to, že v zapnutém stavu je na tomto kondenzátoru plné síťové napětí a transil, který omezuje případné špičky, je dejme tomu na 275 V efektivního napětí. Teda kondík musí vydržet slespoň 400 V, lépe použít na 630 V.
To uvádím jako příklad, jak to řešit - nejlepší by bylo tu kapacitu CY přečíst přímo z kondíku nebo ji změřit, a pak zvyšovat CIN, až zářivka ani neblikne (nebo jednou za dvě hodiny, to snad nikomu nemůže vadit).
Ale řešíme tu v podstatě zbytečnost: vůbec nejlepší je vypínat fázi, nebude pak třeba se zabývat proudem skrz CY, ale pouze kapacitním proudem, který eventuálně teče skrz parazitní kapacitu mezi vodiči k vypínači. A ten obvykle na stávajícím CIN nechá tak malý úbytek napětí, že zářivka ani neblikne, a není tedy třeba do ní nijak zasahovat.
