Magnetofon B101, typy hlav
Moderátor: Moderátoři
Magnetofon B101, typy hlav
Mazací hlava je ANP939
Ale to přece už tu taky bylo - stáhni si tam ty přehledy.
Neměl bys tu výměnu svěřit raději někomu, kdo ví, o co jde, a ví, jak celou dráhu po výměně seřídit?
Tedy pardon - mazací hlavu, není-li přerušené její vinutí, není nikdy třeba měnit - její opotřebení je nejméně 20x pomalejší, než u hlavy kombinované, tedy počítej, že ANP939 přežije 20 či více kousků ANP935.
Přesněji řečeno - feritová mazací hlava těch kombinovaných přežije ještě víc, protože u ní mírné opotřebení čela obvykle nevadí, tedy, dokud hrany páskem vybroušené drážky nezačnou poškozovat pásek.
Ale, abys neřekl, že jsem na tebe sprostý, tak tady je článek s popisem a obrázky magnetofonu, dokonce je v něm i fotka řezu kombinovanou hlavou ANP935. Autor článku sice místy podlehl snaze o přílišné zjednodušení, použil příklad polského magnetofonu Unitra (tuším ZK147), ale to na věci nic nemění. Na mechanice B5 použité i v B101 je jen k hlavám lepší přístup a geometrie se seřizuje poněkud jinak.
A kutilmile - nelituju tě
Jiní výrobci ve světě se pak víceméně úspěšně pokoušeli o zlepšení vlastních výrobků různými cestami, hlavně pak dali výsledku nějaké dobře znějící jméno. Pracnost, změnu technologie i výrobní náklady na takovou hlavu totiž musel někdo zaplatit. Zákazník mnohdy nevěděl, jaký je rozdíl mezi F&F od Sony a FF od Akai, ale zaplatil za to, tak co?
To u nás nefungovalo, cenu schvaloval cenový úřad, často bez přímé vazby na výrobní náklady. A věci, které fungují, nebylo třeba vylepšovat.
U mazacích hlav byla situace poněkud jiná: zatímco Sonet B3 měl ještě dvojčinný symetrický elektronkový mazací oscilátor s výstupním transformátorem, další řady už měly oscilátory tranzistorové, nesymetrické, s limitovaným výkonem, které přesto musely zajistit dostatečné odmazání při co nejlepší symetrii a harmonické čistotě mazacího proudu, aby vlastní šum smazaného pásku byl co nejnižší. Toho se s výhodou dalo dosáhnout hlavami s feritovým jádrem.
Že mezi tím jiní výrobci vymýšleli mazací hlavy s více štěrbinami... no ano, ale spíše to dobře vypadalo v prospektu, než v praxi: zatímco rozdíl v odmazání uživatel sluchem nepoznal, alespoň si to myslel, protože za tu cenu přece musel mít něco lepšího....
Taky se mohly zlepšovat dílčí parametry jednotlivých materiálů, například pro materiál, který vytváří tu štěrbinu 3 mikrony je ideální, když je o kousek tvrdší a odolnější proti otěru než je materiál okolních segmentů hlavy. Při opotřebení hlavy je totiž žádoucí, pokud materiál štěrbiny velmi málo vyčnívá nad okolní obroušený materiál hlavy. Hlava je potom totiž samočisticí, případná nečistota na pásku pak potom sjede mimo štěrbinu a kromě krátkého poklesu hlasitosti drop outu nezpůsobí nic. Zatímco kdyby byl materiál štěrbiny o dost měkčí než okolní materiál hlavy, obrušoval by se přednostně materiál štěrbiny a v hlavě by tak vznikla rýha. V ní by se potom případná zrnka nečistoty zdržovala a hlava by tak byla podstatně citlivější na čistotu přehrávaného magnetofonového pásku.
U většinyANP 935 to bylo v podstatě ideální a hlava tak vykazovala velmi vysokou odolnost proti snižování kvality zvuku při přehrávání silně znečištěných pásků. Na rozdíl od třeba tvrdých feritových hlav ANH 200 a 210 používaných v pozdějších verzích B 113 - 116 , které sice měly mnohonásobně větší životnost, ale kde byl materiál štěrbiny znatelně měkčí než okolní feritový materiál. Takže tyto hlavy byly velice citlivější na znečištění, respektive kvalitu přehrávaného magnetofonového pásku. A je zajímavé, že mezi jednotlivými hlavami ANH byly dost velké rozdíly.
Hlava ANP 935 jinak zůstávala stejná tak dlouho taky proto, že hlavním nositelem zlepšování parametrů magnetofonu bylo zdokonalování záznamových a snímacích zesilovačů uvnitř magnetofonu a zlepšování parametrů magnetofonových pásků, které bylo od řady B4 (B3 neznám) přes B5 do B7 B9 a B10 docela znatelné.
Z řady ANH byly feritové jen mazací hlavy pro kazeťáky.
Že technologie hlavy byla dostatečně kvalitně zvládnutá od počátku, je jasné už z toho, že dostupné pásky byly podstatně drsnější, a přesto se nedá tvrdit, že by ty hlavy se starými pásky ubývaly nějak výrazně rychleji.
Pokud jde o štěrbinu, tak složené plechy se před galvanickým pokovováním brousily a lapovaly na nerovnost menší, než vlnová délka viditelného světla, a to po celou dobu výroby hlavy. I když byla snaha zvýšit přesnost tohoto procesu, za celých 25 let výroby ANP935 nikdo lepší technologii nevymyslel.
Důležitější ale je, že hlavami Tesla ANP935 se s výhodou nahrazovaly nejčastěji hlavy Majak (ty byly teprve bláto!) v různých Jinějích, Jupiterech, Notách, Jauzách, Elfách a dalších ruských cívkáčích, co se k nám dostávaly individuálním dovozem (a pak i hromadným, kdy se k nám hromadně nahrnuli Sověti). Později se situace opakovala s půlstopými hlavami do kazeťáků.
Jestli se s průběhem let něco měnilo na ANP935, tak přípravky na jejich výrobu, možná ještě izolační lak na vinutí a složení zalévací pryskyřice. Ale to je asi tak všechno.
Ale 25 let je 25 let, ať mi nikdo neříká, že za tuto dobu se technologie nezměnila. Formálně možná ne, ale ve skutečnosti se za takovou dobu mění hodně věcí.
S ruskými a podobnými kotoučáky jsem neměl tu "čest" se setkat, ale pár let před a pár let po socíku jsem místním v okolí bydliště občas opravoval všelijaké kazeťáky většinou stánkové kvality a můžu potvrdit, že oproti kazetovým hlavám Tesla o 10 let starším tam byly vesměs šunty.
Jedinou v 80 letech snad kvalitou srovnatelnou hlavu s tesláckými byla hlava, kterou dávala Unitra do licenčního kazeťáku MK tuším 250 a radiomagnetofonu MK2500, já jsem měl MK2500.
(Nemusí mít platnou revizi.)
(Celkově budu raději, když se to obejde bez papírů.)