přídavné závaží gramofonu
Moderátor: Moderátoři
přídavné závaží gramofonu
má to provozní smysl ? no známej z kovovýroby by to dokázal vysoustružit z aušusu (již nepotřebných odřezů) nerezový kruhový oceli ale nebude to zatěžovat pohon gramce a tak podobně ?
A půlkilové těžítko stabilitu otáček nijak významně nevylepší, tu vylepšuje především setrvačnost hmoty na obvodu talíře (stejných půl kila na poloměru 140 mm má nejméně 25x vyšší moment setrvačnosti, než to závaží o průměru 80 mm). Závaží podlepené tlumicí hmotou může ale "sežrat" některé složky hluku vznikající v materiálu desky.
Ale to je asi tak všechno.
(aby se zavřel plexi dekl aparátu) tak mi hmotnost bazmeku (ocel) vychází téměř přesně 1 kg no a to může bejt nápomocný coby setrvák gramofonů plasťáků s velmi lehkým lisovaným plechovým Al talířem jako můj Pioneer PL 335 nebo trochu podobný Technics SL-BD20 či Yamaha TT400 no zkrátka takové ty mittelklasse Gerät.
Další využití výrobku je protizávaží v prodejně ovoce-zelenina případně těžítko na mapy, výkresy na pracovním stole.
Edit: Jo tak, to závaží se položí na desku? Aha, tak pak už to vystihl Hill, setrvák se dělá jinak. Je to blbost.
jimirek píše:Za ty prachy, no nekup to. Důstojně se to i cenou řadí mezi další v jiných vláknech zde zmíněné audiofilské lahůdky...
Kolik jich asi tak dobrý soustružník vytočí za hodinu? Dvacet? Řekněme 120 za směnu, ať si může přebrousit kudly a uvařit kafe.
Materiál, práce, energie, povrchová úprava poniklováním nebo chromováním (to by se dělalo na více kusech najednou), k tomu nějaké daně a pojištění, normálně mi vychází, že by se přiměřená cena za kus vešla i s balením do krabičky a marží obchodníka do 150 korun. Když dvě stovky, tak proto, že obchodník ví, že celodenní výrobu bude prodávat dva roky, zákazníků na to zase tolik není, tak stejně ho to nebude živit, ale ať z toho něco má.
Takže i to "nejlevnější závaží na trhu" je nejméně čtyřiapůlkrát (ale spíše ještě více) předražené.
Konosuke, jestli jich tvůj kámoš pár udělá, třeba najdeš i nějaké zájemce tady, kteří by za to byli ochotní zaplatit i s poštovným, přestože naši vědí, že přínos toho závaží zdaleka není tak slyšitelný, jak se deklaruje v inzerci, natož za devět stovek.
Marně hledám nějakou fotku mého prvního gramošasi, které jsem překopal z darovaného šasi H04 v "chlebníku" tuším S12, z něhož zbyl jen nosný plech, talíř a ložisko talíře.
Zvolil jsem řemínkový náhon, řemínek jsem lepil Alkaprénem z čtvercové šedé modelářské gumky ≠ 2,5 mm, motorek z magnetofonu Start s odstředivým regulátorem a stupňovitou kladkou byl mimo šasi v desce skříně. Už v roce 1968... dělal tehdy vůbec někdo něco takového? Se svislou osou ten odstředivý regulátor reguloval sice lépe, než naležato, ale ostatní nectnosti mu zůstaly, tak jsem do obvodu talíře (měl vnější Ø = 300 mm) nechal stočit ocelový prstenec čtvercového profilu ≠ 10 mm, bylo ho 901 mm a měl mezi konci asi 4 mm mezeru, takže byl o fous větší a musel se dovnitř talíře namáčknout, mezi konci pak zůstala mezírka asi 0,5 mm. Sice by tam držel vlastní silou, ale "pro jistotu" jsem prstenec podmázl ChS Epoxy 1200. Po vytvrzení jsem naproti mezírce trochu odvrtal, až se talíř na osičce sklopené vodorovně přestal zastavovat ve stejné poloze. A bylo vyváženo.
Těch 0,7 kg navíc na obvodu si s nepravidelnostmi chodu motorku hladce poradilo a gumka odpružila. Kolísání se neuvěřitelně zmenšilo.
Mimochodem - na nahrávkách klavírních skladeb je kolísání slyšet nejvíc, ani jednou jsem si pak nestěžoval, že mi nestabilita otáček uráží uši.
Raménko jsem nahradil postupně hadí hlavou ze šasi H21 s přenoskou VK031, pak přišly sterofonní desky, tak následovala výměna raménka za kubistickou hadí hlavu z HC646 s přenoskou VK311 a posléza za trubkové z HC11 s poddajnější VK4301, což byla vzhledově VK311, ale i slyšitelně hrála lépe.
Ten gramofon je už v nenávratnu, druhý, který jsem dodělal v roce 1983 (vylepšoval jsem ho z původní verze někdy od roku 1980), mám dodnes a je nafocený v článku o odhlučnění tady na hlavní straně.
EDIT: přece jen se nějaký obrázek našel - to gramorádio je na tomto diáku z roku 1982 na komodě vlevo.
Tažená kruhová nerez ocel i levná jakost "potravina" DIN 1.4301 v toleranci D9 pod stovku za kg nebude jo leda zpravovat ty nepotřebné odřezy za cenu šrotu co jinak končí jako vsázka k přetavení do pece...
Původně jsem vystřihoval límec z plechu a ohýbal ho kolem okraje talíře, odstředivě vylít olovem ani klempířským cínem se mi to ale nepovedlo, vždycky to někde teklo a cákalo ven, loupal jsem to pak i s omítkou, tak jsem se spokojil s ocelí.
To byly doby, kdy nikoho nějaké ROHS nezajímalo a z olova se dělaly i vodovodní trubky...