V tom případě by efekt "gravitační čočky" fungoval tak, že planeta/hvězda za sebou nechává "tunel" pokřiveného prostoru, což není pravda.
Slunce svou hmotou zakřiví prostor kolem sebe a vytvoří něco jako "ďolík pro hru kuličky", planety se stále pohybují po přímce, což je pro ně nejkratší dráha - jen je ta přímka díky zakřivení prostoru stočená do kruhu.
Pokud hmota zmizí, prostor se "narovná", planety se budou stále pohybovat po přímce, jenže ten prostor bude "rovný", takže se vydají na cestu do vesmíru, dokud nespadnou do dalšího "ďolíku".
Graviton podle mě jako částice neexistuje, asi to bude složitější, stejně jako neexistuje polní částice síly.
P.S. Termín "Intermediální/polní částice" je vysvětlen třeba tady:
http://www.aldebaran.cz/astrofyzika/int ... icles.html
V přírodě známe čtyři druhy interakcí:
Elektromagnetická interakce: Působí jen na částice s elektrickým nábojem (elektrony, protony, nabité piony, ...). Interakce má nekonečný dosah, působí i na velké vzdálenosti.
Slabá interakce: Působí na leptony i hadrony. Zodpovídá za relativně pomalé rozpady částic (například β rozpad neutronu, rozpad mionu). Jde o interakci krátkého dosahu do vzdáleností přibližně 10E–17 m.
Silná interakce: Působí jen na hadrony. Jde o sílu, která spojuje kvarky v mezony a baryony; sílu, která udržuje pohromadě neutrony a protony v atomovém jádře a sílu, způsobující některé rychlé rozpady elementárních částic. Jde opět o interakci krátkého dosahu do vzdáleností srovnatelných s rozměry atomového jádra, tj. 10E–15 m.
Gravitační interakce: Působí na všechny částice bez rozdílu, má nekonečný dosah. Odpovídá za strukturu Vesmíru (pohyby planet, soudržnost galaxií, částečně za vývoj Vesmíru).
Podle představ kvantové teorie pole (P. A. M. Dirac, R. Feynman a další) probíhá interakce dvou částic tak, že si vymění tzv. intermediální (mezipůsobící, polní, výměnnou) částici.