Kontrola zásobníku v Atmel Studiu
Moderátor: Moderátoři
mtajovsky píše:Tak použijte data breakpoint:
Děkuji za radu, domnívám se, že tohle bude případně 2. krok. Když mě to přepisovalo konstanty, tak jsem poměrně snadno poznal, co se přepsalo. Nyní to s největší pravděpodobností přepisuje proměnné, které za chodu programu přirozeně mění svoji hodnotu. Momentálně jsem na kroku 0, snažím se identifikovat adresy, které se samovolně přepisují. Další záludnost spočívá v tom, že ke zhroucení dojde až po několika hodinách provozu. Zatím prověřuji na sucho části programu, kde používám nepřímé adresování. Jestli nic nenajdu, tak se vydám tou trnitou cestou ladění SW. Nebo máte jiné postupy pro vyhledávání podobných chyb?
Ten kvalifikátor volatile je pro mě tak trochu záhadou. Dočetl jsem se že kompilátor na ně nepoužívá optimalizaci. Z praxe jsem zjistil, že je vhodné používat jej na globální proměnné, pomocí kterých přenáším data mezi hlavním programem a funkcemi nebo mezi funkcemi. V určitých případech, a zase nejsem schopen to detailně popsat, deklarovaná globální proměnná bez kvalifikátoru volatile je problematická a program nefunguje správně. Pro sebe jsem si to vysvětlil tak, že kompilátor si na adresy globálních proměnných, které nemají kvalifikátor volatile, umisťuje dočasně jiné proměnné. Takhle přesně, jak to tu píši jsem se to nikde nedočetl. Myslíte, že takováto zvěrstva jsou skutečně možná? To by pak vysvětlovalo různé záhady, které se mě staly při programování MCU.
To defenzivní programování je zajímavý přístup. Musím si to ale trošku přerovnat v hlavě, zatím nemám moc nápadů, jak to prakticky realizovat. Já jsem byl odkojený strukturovaným programováním, když jsem po škole nastoupil do 1. zaměstnání a dodnes se snažím tyto zásady ctít, i když jsem se pak živil programováním PLC, kde je ta problematika úplně jiná.
Kód: Vybrat vše
A+=2
A*=2
bez optimalizace překladač vygeneruje zhruba toto
1. načtení A z RAM do registru
2. přičtení dvojky
3. uložení A z registru do RAM
4. načtení A z RAM do registru
5. vynásobení dvěma
6. uložení A z registru do RAM
evidentně je bod 3 a 4 zbytečný, takže při optimalizaci se vyhodí. Kód je menší, rychlejší, všichni jsou spokojeni. Jenže když bude proměnná A použitá v přerušení a to se vykoná mezi body 2 a 5, tak je malér. V přerušení se načte hodnota proměnné A z RAM do registru, která je ale v tu chvíli neaktuální. Proto se používá klíčové slovo volatile, které říká (kromě jiného) že taková proměnná se musí vždy uložit do RAM po každé operaci a musí se z RAM načíst před každou operací.
Ve skutečnosti je to ještě o trochu složitější, protože překladač se snaží pokud možno udržovat proměnnou v registru po celou dobu její platnosti (když je na to v registrech místo). Při optimalizaci může překladač vyhodnotit, že se daná proměnná v oboru své platnosti již nepoužije a proto v registrech "zaujme" její místo jiná proměnná. u volatile proměnné se tato optimalizace nepoužije.
Tak snad je to trochu srozumitelné
Může to být případ vícevláknových aplikací, kde vlákna sdílejí společná data. Vlákna se však u malých MCU většinou nepoužívají. Ovšem samotný design vícevláknových aplikací by měl vyloučit takováto rizika pomocí prostředků zamykání a synchronizace vláken.Jirka525 píše:Stejně se nemohu zbavit pocitu, že jsou i další důvody pro deklaraci volatile proměnných. Bohužel to nemám podložené znalostmi ale pouze zkušenostmi.