Stíny dělají takový zajímavý efekt. Například když promítnu světlo na stěnu přes škvíru (např. mezi dvěma prsty), od určité velikosti mezery se začnou stíny obou prstů k sobě "lepit". Nebo např. když člověk natáhne ruku z balkonu, je stín dlaně ve větší vzdálenosti výrazný, ale stín trochu užšího předloktí skoro žádný není. Stíny se prostě chovají nelineárně, dělají "přechodové zkreslení". Kdysi jsem někde slyšel vysvětlení přes teorii relativity, ale nemůžu to nikde najít. Neví o tom někdo něco?
Stíny se nijak nechovají, jelikož de facto neexistují - jsou absencí světla. Uvedený jev bych přičítal dílem ohybu světla na hraně, dílem nedokonalosti oka a dílem toho, že ani slunce není zdrojem naprosto rovnoběžných paprsků.
ak ti nevadi anglictina este taka zaujimavost. Ak mas bodovy zdroj svetla a dostatocne presne okruhly objekt, nasvetlejsi bod v tieni za nim je presne v strede.