Černění zinkových slitin
Moderátor: Moderátoři
U zinku tedy brunýrování nepadá v úvahu, protože oxidy zinku jsou bílé. Pokud má být povrch zinku tmavý, musí se použít metoda podobná eloxování u hliníku a obarvení oxidové vrstvy na zinku nějakými organickými barvivy. S tím, že oxidy zinku jsou mnohem méně stabilní než oxidy železa nebo hliníku.
Vůbec, tyhlety zinkové slitiny se využívají hlavně proto, že jsou za prvé levné a za druhé dobře se s nimi odlévají i složité tvary. Spíš se tedy používají na takové podřadnější věci.
Tady bych viděl jako nejprofesionálnější tu kataforézu. Díky tomu, že se vylučuje elektrickým proudem, tak má stálou tloušťku kolem 20 mikronů a je dostatečně odolná na běžné menší používání i chemickou odolnost a u něčeho takového jako odlitků pochybuji, že budou mít takovou malou toleranci, aby se tam dalších 20 - 40 mikronů nevešlo.
A pokud ano, není větší problém exponovaná místa od elektroforézy opatrně odstranit nebo to smontovat natuho a přebytečnou elektroforézu sundat pohybem dílů po sobě, prostě s tím hýbat, dokud není na exponovaných místech třením elektroforéza sundaná a dokud to nejde lehce.
S těmi vodičkami na černění či barvení kovů za studena zkušenosti nemám. Pravděpodobně to budou nějaké laky s nízkou sušinou a s organickými barvivy s vysokou kryvostí typu náplně lihového centrofixu, možná trochu víc odolnějšího UV záření, aby to na slunci nebledlo.
Potom je možné použít tradiční řešení, emaily s vysokou kryvostí , které drží i na holém upraveném kovu. Dříve by šlo použít třeba černý nitroemail na kůži, ten se už ale dnes zřejmě nedá sehnat. Možná by nebylo marné použít obyčejný černý acetonový lak na nety. Muselo by se hledat, ptát spíš u výrobců barev a zkoušet.
Dílce by se doma musely pořádně odmastit a očistit, vyvařit ve vodě, aby povrch zinku trochu zdrsnil. Nebo ještě lépe dílce v nějaké lakovací lince dát odmastit a opatřit kvalitním fosfátem pod nátěr.
Barvu naředit a nanášet ve více slabších vrstvách. Spíš obarvovat tu fosfátovou vrstvu, která je poměrně drsná a pórovitá než barvou vytvářet další vlastní vrstvu.
Doplňuji: U kataforézy je potom technologické omezení, že dílec musí jít zavěsit. Ideálně zavěsit na jeden horní otvor a aby v postřicích lázní nelétal a netloukl o okolní věci, upnout dole pérkem na druhý spodní otvor, ale mohl by stačit i jen jeden otvor. Pokud otvory nejsou, šlo by v případě zinkového odlitku buď zvážit vyvrtání vrtákem pod 1 mm na nedůležitém místě nebo odlitek odrátovat či umístit v nějaké drátěné krabičce atd. V takovém případě by na místech kontaktu odlitku s drátem zůstaly stopy - menší tloušťka elektroforézy o velikosti menší než průměr drátu.
Pak zavěšený dílec nesmí přenášet kapalinu z jedné lázně do druhé a musí vydržet cca 200 st C vypalování elektroforézy, to asi bude u zinkového odlitku splněno.
Další, asi ještě lepší než elektroforéza by byla povrchovka s názvem Delta MKS. S tím ale zkušenosti nemám.
kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.
— Winston Churchill
Návody na různé chemické povrchové úpravy byly v knize "Receptář pro elektrotechnika", bohužel jsem ji půjčil asi navěky známemu... Zatím ještě počkám na další informace.
Problem jsou prave ty stopove mnozstvi ruznych prvku, rikali ze to dela potize napr. i pri chromovani. Vzdy chteli nejprve vzorky, jinak ze za vysledek naprosto neruci.
Kdo viděl film Erin Brockovich, je docela rád, že se nedají sehnat.
To už je rozumnější to rovnou celé vyrobit z ušlechtilejšího kovu.
(Nemusí mít platnou revizi.)
(Celkově budu raději, když se to obejde bez papírů.)
Roztok se nanese na povrch zastudena a po zaschnutí vyvaří ve vodě. Výsledek vypadá dobře i když otěruvzdornost rozhodně nebude taková jako u alkalických brynýrů na železo. Nicméně je údajně podstatně lepší než u současně dostupných přípravků jako Black Line.
Od pokusů podle "Receptáře elektrotechnika" jsem upustil nechtěje shánět různé chemikálie s nejistým výsledkem. I když třeba výsledek postupu podle článku 155 označují za "velmi stálý" domnívám se že na daný účel by nebyl nijak zvlášť trvanlivější.
Postupy se přesto můžou hodit tak sem dávám příslušnou stránku. Zatím všem děkuji.
- Přílohy
-
cerneni_ zinku.jpg- (42.04 KiB) Staženo 74 x
Na samotný zinek má ocet působit co nejkratší dobu - může dojít k poškození povrchu, případně ke změně některých rozměrů, které mají vliv na funkčnost (uvolnění děr na čepy, naleptání závitů apod).
Projevil se zde rozdíl v kvalitě - černění za studena na zinku zmizelo za dvě hodiny, vařený alkalický brynýr na železe (navíc již značně poškozený) se úplně odstranil až za 3 dny. Okartáčování a oplach narušeného povlaku bylo nutné 3× opakovat.