to sem opravdu nepatří (odděleno)

[konosuke]

představte si na chvíli využití 90% mozkovny co běžně leží nečinnosti ladem,
to už letíme k Proximě, čerpáme energii ze Slunce nebo se sežerem sami mezi sebou

[BOBOBO]

Víš o té inteligenci a Švejkovi ....

[konosuke]

vím...blbí musej dělat protiváhu, génius zase neumí vyměnit žárovku

[EKKAR]

Ono to s tím pouze 10% využitím mozku není zas až tak pravda - prostě a jednoduše proto, že mozek jako celek neslouží zároveň ke všem účelům a životním úlohám, ale každá jeho část slouží k jinýmu účelu. Během běžnýho dne každej z nás víc nebo míň často použije části mozku, který tvoří přibližně polovičku jeho váhy. Zbytek je přirozená redundance pro případ poruch a zranění. Je to jako v autě - taky se zároveň nepoužívají všecky části najednou, i když jsou v tu chvíli všecky v pohybu po silnici - nelze říct, že v tu samou chvíli motor táhne a přitom řadicí mechanismus mění převody (i když DSG převodovky to v podstatě tak dělají - čest výjimce) nebo že auto zároveň zrychluje i brzdí. Lidskej mozek prostě taky v jeden moment používá jen malou část svý kapacity, ale musí mít k dispozici mnohem víc, aby člověk mohl normálně fungovat jako osobnost a ne jako živá konzerva ... Takže těch 90% nečinnejch částí mozku v žádným případě neznamená, že člověk se "zapnutým celým mozkem" by byl stejně inteligenčně výkonnej, jako 10 lidí - nebyl. Jen by vykonával stejný množství neurální činnosti, jako 10 lidí, přičemž každej z těch 10 lidí by dělalo každej něco jinýho - jeden by spal, druhej si četl, třetí by zpíval, čtvrtej maloval, pátej tancoval Labutí Jezero, šestej luštil křížovku, sedmej ochutnával omáčku k večeři ... rozhodně by ale ten jedinec nedokázal řešit mnohonásobný soustavy vícedimenzionálních rovnic vyšší rychlostí, než to dokáže špičkovej matematik - už jen proto, že ani ten špičkovej matematik nemá celej mozek složenej jen z buněk, umožňujících algebraický a analytický myšlení. I ten špičkovej matematik totiž má v mozku centra, který fungujou pro tvorbu řeči, centra pro vnímání okolí sluchem, hmatem a zrakem, centra pro vnímání chutí a pachů, centra pro vnímání tepla, centra pro emoční "samosprávu" a v neposlední řadě i vegetativní činnost samotnýho organismu - a ty během jeho matematický činnosti pořád fungujou "na pozadí" a pořád spotřebovávají glukózu a kyslík.

Anebo jinak - člověk, u kterýho by se celej mozek "rozjel na plnej výkon" by musel mít na hlavě namontovanej chladicí systém odvádějící každou vteřinu přibližně 300W tepla aby se mu mozek nezačal vařit vlastním odpadním teplem a zároveň by musel do žíly dostávat glukózu v množství řádově kilogram čistýho cukru denně spolu s množstvím dalších životně nutnejch látek (hormony, ionty ...) a ke všemu by buď musel mít na rypáku trvale narvanou masku, do který by mu byl přiváděnej vzduch obohacenej na cca 50% kyslíkem, nebo by při jeho normální koncentraci ve vzduchu musel dejchat se stejným respiračním objemem a stejnou frekvencí, jako Ussain Bolt při běhu maximálním kvaltem ...

[BOBOBO]

Zas to , Karle , neber před Silvestrem tak vážně ....

[BOBOBO]

Vždyť Berlín je jen legrace .........
https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/nej ... exiku-7844

[Elektronik55]

Trochu z jiného soudku.
Tímto přeji všem uživatelům a přátelům ELEKTOBASTLÍRNY hezké prožití vánočních svátků, bohatého Ježíška a dobré chuti, též přeji pevné nervy, žádné stresy, životní jistotu v nadcházejícím roce 2017.

[Celeron]

Na přání sis zrovna nevybral ideální vlákno, koukni, jak se jmenuje.
Ale za sebe děkuji a nápodobně.

[Kremik]

S tím mozkem bych to viděl asi takhle - určitá hladina výkonu je optimální, pak je snad někde hladina výkonu maximální. O konkrétních procentech bych ale určitě nemluvil, to jsou asi takové řeči jako předpověď počasí na měsíc dopředu. Řekl bych, že pohled na mozek si moc zjednodušujem. Naše vědomí je zřejmě jen nepatrný zlomek výkonu celého mozku, navíc vědomí nemáme jen jedno, je jich určitě několik, pravděpdobně hodně, a to co my vnímáme je jen nádech jejich společné činnosti. Když spíme, určitá část mozku vymýšlí sen, jiná ho sleduje, neví dopředu co přijde, mozek tedy může např. překvapit sám sebe, ve skutečnosti tedy jedna část druhou. Jenže, co je to část - může být rozházená po celém mozku, není to jeden kousek, který bychom mohli nějak ohraničit... Co je to mozek, kde končí? Podle mě nemá jasně definovaný konec. Celí jsme jeden velký mozek, někde hustší, jinde řidší. Co je návyk nebo praxe? Část SW přeměněná na HW, které "mozek" navštíví jen v případě potřeby nějaké korekce. Fungujeme tedy vlastně jako neustále aktualizovaný automat, kde není jasně daná hranice mezi HW a SW, podobně jako PRÝ není rozdíl mezi energií a hmotou. Vždyť i u počítače není jasně vymezený rozdíl mezi HW a SW. Třeba spoj vstupu datového registru trvale spojený s Ucc nebo GND, co to je, HW, nebo SW? Ten kus mědi na desce je dejme tomu HW, spoj z logického pohledu SW? Je nějaká hranice mezi životem a smrtí? Já bych řekl, že hladina života v průbehu naší existence kolísá a časem klesne k nule. Sám se někdy cítím živý více, jindy méně. Proto nelze nalézt hranici, kdy u plodu můžeme říct že 'ožil", nebo mu "naběhlo" vědomí, přichází postupně. Proto ani nelze určit, od kdy je potrat vraždou. Muselo by se rozlišovat jak velkou vraždou. Už několik let přemýšlím, jestli aktuální velikost života (nebo intenzita, šířka) nelze srovnávat s attuální velikostí (taktéž proměnlivé) IQ. Česky bychom to mohli nazývat stavem bdělosti, kdy prostě někteří lidé při soustředění dosahují určitého stupně bdělosti, někdo nižší, někdo vyšší.. Ono totiž kdyby nám výkon mozku měl stoupnout z 10% na 100, jak se občas říkává, IQ by zřejmě taky porostlo. No, není to jednoduché