něco málo přispěji k tématu digitální muzika a stříbrná placka dnešních dnů
http://www.audiodrom.net/cs/jak-to-vidi ... a-do-pekel
Quo vadis CD ?
Moderátor: Moderátoři
Quo vadis CD ?
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Digitrony?
No co: našel díru v trhu. Fabriky, kde to levně vyráběli, už nejsou, zájem trvá, proč tedy zákazníkům nevyhovět, zvlášť, když akceptují téměř jakoukoli cenu, jen, když takový unikát budou doma mít. A že k digitronům patří hromada děliček TTL nebo alespoň CMOS, protože tehdy ty procesory prostě nebyly, to zákazníkům většinou nic neříká. Stejně tak synchronizace z internetu, ten je také o nějakých 40 let mladší, než digitron.
Pokud jde o gramodesky a gramofony, k tomu jsem se vyjádřil už v nějakých těch článcích na hlavní straně Bastlírny: zmínku o tom, že původní záznam při reedici na CD je obvykle nějakým "mistrem zvuku" vyčištěný tak, že vzniklo vlastně něco úplně jiného, jsem už tehdy mínil naprosto vážně.
Analogový formát se vyvíjel původně jako pouze zvukový nějakých 30 let, dalších 75 let se zdokonaloval, než ho začaly nahrazovat digitální placky. Jako vše analogové, má řadu nedokonalostí a bez nějakého toho kompromisu to nejde. Ačkoli - bez nich to nejde ani u CD, ale právě ty se daly velmi snadno propagandisticky zneužít ve prospěch objektivně více kompromisního a více nedokonalého analogového média, jaké už zdaleka každý nemá...
Dodnes jsem nepřestal velebit Loděničáky za to, že to řezací zařízení zakonzervovali a schovali, což později významně pomohlo renesanci lisování desek. Ostatní lisovny to vesměs zabalily a sešrotovaly a ve světě zájem vydavatelů o produkci české lisovny strmě vzrostl. Byla by přece blbost toho nevyužít.
A jiný český nápad, ploché cuprextitové ramínko za doslova pár šprdlíků, zavěšené na jednom hrotu s prstem v nose svými vlastnostmi překonává ikonická (a hlavně mnohokrát složitější a elegantnější) raménka slavných značek, za která jsou někteří ochotní zaplatit desetitisíce za kus.... přesto, že se to ví, ta šíleně drahá raménka se stále u několika světových firem staví a pořád jsou zákazníci, kteří je koupí.
To byl jen třeba například příklad.
No co: našel díru v trhu. Fabriky, kde to levně vyráběli, už nejsou, zájem trvá, proč tedy zákazníkům nevyhovět, zvlášť, když akceptují téměř jakoukoli cenu, jen, když takový unikát budou doma mít. A že k digitronům patří hromada děliček TTL nebo alespoň CMOS, protože tehdy ty procesory prostě nebyly, to zákazníkům většinou nic neříká. Stejně tak synchronizace z internetu, ten je také o nějakých 40 let mladší, než digitron.
Pokud jde o gramodesky a gramofony, k tomu jsem se vyjádřil už v nějakých těch článcích na hlavní straně Bastlírny: zmínku o tom, že původní záznam při reedici na CD je obvykle nějakým "mistrem zvuku" vyčištěný tak, že vzniklo vlastně něco úplně jiného, jsem už tehdy mínil naprosto vážně.
Analogový formát se vyvíjel původně jako pouze zvukový nějakých 30 let, dalších 75 let se zdokonaloval, než ho začaly nahrazovat digitální placky. Jako vše analogové, má řadu nedokonalostí a bez nějakého toho kompromisu to nejde. Ačkoli - bez nich to nejde ani u CD, ale právě ty se daly velmi snadno propagandisticky zneužít ve prospěch objektivně více kompromisního a více nedokonalého analogového média, jaké už zdaleka každý nemá...
Dodnes jsem nepřestal velebit Loděničáky za to, že to řezací zařízení zakonzervovali a schovali, což později významně pomohlo renesanci lisování desek. Ostatní lisovny to vesměs zabalily a sešrotovaly a ve světě zájem vydavatelů o produkci české lisovny strmě vzrostl. Byla by přece blbost toho nevyužít.
A jiný český nápad, ploché cuprextitové ramínko za doslova pár šprdlíků, zavěšené na jednom hrotu s prstem v nose svými vlastnostmi překonává ikonická (a hlavně mnohokrát složitější a elegantnější) raménka slavných značek, za která jsou někteří ochotní zaplatit desetitisíce za kus.... přesto, že se to ví, ta šíleně drahá raménka se stále u několika světových firem staví a pořád jsou zákazníci, kteří je koupí.
To byl jen třeba například příklad.
však byl laboratorně učiněn pokus znásilnit LP vinyl kompandérem dbx ale komerčně neprosadilo se, gramec by musel mít připojený nějaký black-box k linearizaci výst.signálu tedy o kompatibilitě těžko hovořit ale možná bylo vymyšleno jinak, no zkrátka, kazetové nahrávky ošetřené dbx poslouchat bez jenom tak nešlo
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Boha jeho, co to meleš? Desky komprimované dbx se relativně běžně začaly prodávat. Z mnoha důvodů se to komerčně moc neujalo, podobně jako kvadrofonie a další věci.
Ten článek je pěkně starý, navíc už v době zveřejnění to byly notoricky známé věci, to zase někdo objevil trakař
.
Ten článek je pěkně starý, navíc už v době zveřejnění to byly notoricky známé věci, to zase někdo objevil trakař
.Curvetraceristé všech zemí spojte se!
Jinak info k těm dbx deskám, kvůli tomu byla celá řada decků od Technicsu vybavena tlačítkem dbx-disc, kdy signál z rec vstupu procházel na výstup přes expander systému dbx, takže se přístroj dal používat pro dekódování takových gramodesek. Myslím, že to měly decky řady 27x, 4x, 5x a podobně. Kolik se vydalo desek s dbx, netuším, známý jich měl pár a když jednu slyšel poprvé odkódovanou, byl prý hrozně zklamán 
.
http://www.obsoletemedia.org/dbx-disc/
.
http://www.obsoletemedia.org/dbx-disc/
Naposledy upravil(a) Sendyx dne 04 led 2017, 09:47, celkem upraveno 1 x.
Curvetraceristé všech zemí spojte se!
Ty mezikroky od řezu k LP desce jsou buď 3, nebo je jich 5 - záleží na tom, jestli se základní mástr řeže do vosku/laku nebo přímo do kovu (DMM - Direct Metall Mastering). Pak následuje v obou případech galvanoplastika a vznik lisovací matrice, která je pro každou stranu desky samozřejmě jiná a samotný lisování, kdy se z každýho páru matric může vylisovat až 1600 kusů desek - potom už jsou nejjemnější detaily na matricích natolik "ošmajdaný", že výsledná deska nesplňuje kvalitativní požadavky a matrice se v případě požadavku na výrobu většího počtu desek musejí vyměnit.
Je zajímavý, že podobně jako před 2.sv. válkou, kdy bylo velkou atrakcí na nejrůznějších výstavách a veletrzích studio, ve kterým se dala pomocí primitivního direct řezu do fólie (která se následně nalepila na kartónovou podložku aby byla tužší) nahrát "památeční deska" - zákazník přišel, zaplatil nějakej obolus, postavil se před nahrávací mikrofon a měl zhruba 3 minuty na to, aby vyprodukoval nějakej zvukovej projev, kterej si žádal uchovat pro kohokoliv - zařízení "v zákulisí" vyprodukovalo onu kýženou nahrávku, dneska samozřejmě řekneme v příšerný kvalitě, ale určitě bylo už tenkrát poznat, jestli děcko recituje básničku babičce k narozeninám nebo se venkovskej chasník snaží o árii z Romea a Julie - tak v dnešní době na západ od Aše lze narazit na firmičky, který nabízejí podobnou službu i dneska. Mají maličký nahrávací studia a berou i záznamy pořízený jinde - a převádějí je na přímo rytou vinylovou desku.
Ano, už to není 78otáčkovej záznam, je to "pravý elpíčko" z vinylu, ale je přímo zakázkový, vyráběný ne lisem, ale přímo řezem do "blankový" desky (neboli je to přímá nahrávka do předem nalisovanýho polotovaru desky). Kvůli jednoduššímu nahrávacímu stroji není hrací doba takovejch desek stejná, jako u průmyslově dělanejch výlisků třeba právě z Loděnice (tam je drážková rozteč už v momentě řezu základního mástru upravovaná dynamicky pomocí složitýho průměrování signálový amplitudy tak, aby se na záznamovou plochu desky vešlo co nejvíc záznamu), takže na každou stranu takhle "poloamatérsky" vytvořenýho LP se vejde jen asi 15 až 18 minut záznamu (profi elpíčko až 25 minut - při krajním využití plochy záznamu) - ale je to doslova individuální unikát, kterej nikdo další na světě nemá ...
Obchůdek s vinylovou deskou ve výloze a nabídkou možnosti pořídit si vlatní záznam jsem viděl před 3 rokama v jedný uličce v Paříži pod Montmartrem, cena byla tuším 30€ za kus s nahrávkou po jedný straně a 50€ za oboustrannej kus, neboli pro našince docela mazec - ale určitě se najdou lidi, kterým to za tu srandu stojí ...
A k tomu DBX - u gramce je problém v tom, že už základní záznam je při záznamu i reprodukci amplitudově korigovanej frekvenčně závislým kompandérem - notoricky známá RIAA korekční křivka. K tomu jsou léta přizpůsobovaný mechanický vlastnosti jak materiálu desek, tak i všeho na ramínku a přenosce od hrotu až po závaží - takže pokud se někdo najednou naveze do léta produkovanýho schématu s něčím dost razantně odlišným (jak tady padlo, zpětně nekorigovanej záznam DBX se nedá poslouchat - ostatně stejně jako záznam bez provedený zpětný RIAA korekce), tak se mu může stát, že se ty kmitočtově závislý korekce vzájemně "potkají" jako motor s přeskočeným rozvodem - a se stejnýma následkama pro výslednej poslech ...
Je zajímavý, že podobně jako před 2.sv. válkou, kdy bylo velkou atrakcí na nejrůznějších výstavách a veletrzích studio, ve kterým se dala pomocí primitivního direct řezu do fólie (která se následně nalepila na kartónovou podložku aby byla tužší) nahrát "památeční deska" - zákazník přišel, zaplatil nějakej obolus, postavil se před nahrávací mikrofon a měl zhruba 3 minuty na to, aby vyprodukoval nějakej zvukovej projev, kterej si žádal uchovat pro kohokoliv - zařízení "v zákulisí" vyprodukovalo onu kýženou nahrávku, dneska samozřejmě řekneme v příšerný kvalitě, ale určitě bylo už tenkrát poznat, jestli děcko recituje básničku babičce k narozeninám nebo se venkovskej chasník snaží o árii z Romea a Julie - tak v dnešní době na západ od Aše lze narazit na firmičky, který nabízejí podobnou službu i dneska. Mají maličký nahrávací studia a berou i záznamy pořízený jinde - a převádějí je na přímo rytou vinylovou desku.
Ano, už to není 78otáčkovej záznam, je to "pravý elpíčko" z vinylu, ale je přímo zakázkový, vyráběný ne lisem, ale přímo řezem do "blankový" desky (neboli je to přímá nahrávka do předem nalisovanýho polotovaru desky). Kvůli jednoduššímu nahrávacímu stroji není hrací doba takovejch desek stejná, jako u průmyslově dělanejch výlisků třeba právě z Loděnice (tam je drážková rozteč už v momentě řezu základního mástru upravovaná dynamicky pomocí složitýho průměrování signálový amplitudy tak, aby se na záznamovou plochu desky vešlo co nejvíc záznamu), takže na každou stranu takhle "poloamatérsky" vytvořenýho LP se vejde jen asi 15 až 18 minut záznamu (profi elpíčko až 25 minut - při krajním využití plochy záznamu) - ale je to doslova individuální unikát, kterej nikdo další na světě nemá ...
Obchůdek s vinylovou deskou ve výloze a nabídkou možnosti pořídit si vlatní záznam jsem viděl před 3 rokama v jedný uličce v Paříži pod Montmartrem, cena byla tuším 30€ za kus s nahrávkou po jedný straně a 50€ za oboustrannej kus, neboli pro našince docela mazec - ale určitě se najdou lidi, kterým to za tu srandu stojí ...
A k tomu DBX - u gramce je problém v tom, že už základní záznam je při záznamu i reprodukci amplitudově korigovanej frekvenčně závislým kompandérem - notoricky známá RIAA korekční křivka. K tomu jsou léta přizpůsobovaný mechanický vlastnosti jak materiálu desek, tak i všeho na ramínku a přenosce od hrotu až po závaží - takže pokud se někdo najednou naveze do léta produkovanýho schématu s něčím dost razantně odlišným (jak tady padlo, zpětně nekorigovanej záznam DBX se nedá poslouchat - ostatně stejně jako záznam bez provedený zpětný RIAA korekce), tak se mu může stát, že se ty kmitočtově závislý korekce vzájemně "potkají" jako motor s přeskočeným rozvodem - a se stejnýma následkama pro výslednej poslech ...
Naposledy upravil(a) EKKAR dne 04 led 2017, 09:53, celkem upraveno 1 x.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!Ale nepřeháněj, jistě v té době si i prostý nezaměstnaný ze Soho mohl koupit nějaký samostatný encodér a tak si třeba Status Quo poslechnout v originále 
.
Navíc, existovala druhá možnost, nahrát to na kazetu tak jak bylo, a tu přehrávat na jakémkoliv kazeťáku s dbx.
BTW, snad měly existovat i desky s jiným denoise systémem, asi HighCom a ještě něco dalšího, ale kolik titulů v tom vyšlo?
.
Navíc, existovala druhá možnost, nahrát to na kazetu tak jak bylo, a tu přehrávat na jakémkoliv kazeťáku s dbx.
BTW, snad měly existovat i desky s jiným denoise systémem, asi HighCom a ještě něco dalšího, ale kolik titulů v tom vyšlo?
Curvetraceristé všech zemí spojte se!