PavelFF píše:Sklo asi není žádný zázrak a ani v případě vzduchu není vyhráno...
Můžeme jít do extrémů a nechat si třeba na křemenný výbrus napařit kovové kontakty, celý to zavřít do vakuové "komůrky". Co mě to jen připomíná - že by klasický "krystal" ?
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Vůbec bych si nebyl jistý , zda je opakovatelné měření takto malých změn rozměru na základě měření změny kapacity ( nějaké tisíciny pF) možné.
S různými vlivy prostředí se mění vše a změny kapacity budou asi větší než to, co chci měřit . Tak kromě teploty, vlhkosti , tlaku apod . třeba vnější všudypřítomné elektromagnetické pole, působící silově jednak na vlastní membránu, jednak indukující proudy v měřících obvodech násobně větší
než signál měřené změny kapacity. Tipnul bych si velikost signálu tak zlomky µV , takže jen odstínit ( a "odšumit" ) zařízení na tuto úroveň bude velký problém. Domnívám se, že realizace je reálná jedině v takové konstrukci,kde se veškerý ten vnější bordýlek změn bude kompenzovat ,čili nějaká dvojitá přesně symetrická membrána či co to je. Anebo úplně jiný princip ,např . měření fázového posunu odrazu laserového paprsku, ale asi to narazí vzhledem k rozměru na délku vlny a technickou realizovatelnost . No , máš před sebou " velký krajíc" , ale je to zajímavé a přeji ti hodně dobrých nápadů při realizaci.
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Třeba za války ve vojenskejch rádiostanicích se teplotní "courání" kapacity řešívalo spojováním vícero kondíků s různým teplotním koeficientem, v některejch případech i s opačným - byly z různejch hmot a vzájemně se při změnách teploty kompenzovaly ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Jak je podstatné volit řešení s kompenzací vnějších vlivů ukázuje následující historie : Počátkem 80. let bylo v Tesle Liberec započato s vývojem infrapasivního čidla pohybu do systému EZS , dnes zcela běžné věci za pár korun. Problém byl vlastní infradetektor ,který byl embargován. Ten byl ve spolupráci s Teslou vyvíjen v Monokrystalech Turnov , byl to vlastně základní fyzikální výzkum včetně vývoje vhodných materiálů . Povedlo se, ale detektor byl "jednoduchý" ,víc technologie neumožňovala . Materiál citlivý na infra je citlivý i na spoustu věcí jako teplotu , tlak atd. Protože
přijímané výkony jsou nepatrné a vnější vlivy velké , část problému kvazistatických změn byla řešena obvodově elektronikou , vliv třeba prudkých ,ale absolutně nepatrných změn tlaku hermetizací. A ta když se nepovedla dokonale , znamenalo to v praxi , že bouchnutí dveřmi na druhém konci chodby dlouhé 50m znamenalo poplach - prostě s čidly průsery ,servis stále po instalacích a nikdo nedokázal vysvětlit vedení, že se to elektronikou již spravit nedá.
V té době měla již např. firma Heimann detektor , který měl aktivní plošky dvě - jednu pro vlastní snímání infra a druhou od infra odstíněnou pro kompenzaci všeho možného bordýlku z venku , a s těmito detektory problém nebyl , vyhodnocovala se jen rozdílová složka signálu z obou půlek ,tedy změna náležící jen infra a ne jiným vlivům ( samozřejmě symetrie nemůže být dokonalá, ale princip dovoluje potlačit rušivé vlivy o několik řádů).
