Čerpadlo na studni (přesunuto)

[fredis]

Já ten svůj LM vytáhl po 30 letech vytáhl a málem to nešlo ani promíchat, jak to bylo ztuhlý . Ale drží jako bejk. Ještě původní modrá, papírová poplastovaná krabice s kelímky.

[Michal22]

Fredis- jo, byly tam dvě krabičky plniva a jedna krabička tvrdidla, ne? Pikslička jak od malé hořtice?

[kokun]

Ve fabrice svařoval starý praktik litinu autogenem. Do vybroušené drážky přidával materiál ze zlomených pístních kroužků (zlomil je v polovině a ty půlky svařil k sobě - měly pak tvar písmene "S").
Už jsme to tu taky kdysi rozebírali a já o tom taky už psal.
Svařil takto i mech. hodně namáhané věci - jako např. mlýnky (na maso, mák, ...) ulomené v té nejnamáhanější části - kde se upínají ke stolu (a vydržely!)

[EKKAR]

Ve fabrice svařoval starý praktik litinu autogenem....

A hlavně nezapomeň napsat, že se ta litina předem musí předehřát asi na 250°C a pak nechat pomalu vychladnout, jinak to i s těma pístníma kroužkama praskne zas stejně jako při vaření elektrikou. Na plamen mám papíry - vím o co jde.

[FERYACT]

Mám zavařené těleso LILA75.Zůstala v ní voda a zamrzla.Ale to jsem chodil do práce a byli lidé, kteří měli ke mně závazky a dalo se udělat ledacos.Dělal jsem něco na brance s EPROSINEM a perfekt.

[BOBOBO]

Proč mne chceš Karle večer nasrat ? Nikdy jsi to nedělal , je jasný z toho , co píšeš . Dělal jsem v textilce a vařil jsem litinu jak elektrikou , tak autogenem . Na sváření litiny elektrikou jsme používali S723 a na sváření autogenem tyčky s "černým" práškem , coby tavidlo . Obé po zaučení funguje spolehlivě a perfekt . To výše čerpadlo jsem vařil doma sám . Mám svařeného Yorka (pochopitelně sám) a valím do něj kladivem , co se dá . Udělal celé předělání topení u tchána . Prostě nečtěte jen net a něco dělejte .

[fredis]

Fredis- jo, byly tam dvě krabičky plniva a jedna krabička tvrdidla, ne? Pikslička jak od malé hořtice?

To je přesně ono!

[EKKAR]

... Dělal jsem v textilce a vařil jsem litinu jak elektrikou , tak autogenem . Na sváření litiny elektrikou jsme používali S723 a na sváření autogenem tyčky s "černým" práškem , coby tavidlo . Obé po zaučení funguje spolehlivě a perfekt . ...

To platí tam, kde se někdo z "velení údržbě" obtěžuje a objedná/koupí speciální svařovací "příslušenství na litinu". Kdo ho nemá možnost sehnat, protože je finančně poněkud nákladný, musí používat starý osvědčený postupy. Fakt, že litina jako silně nauhličenej, hrubě krystalizující a hodně křehkej matroš se musí svařovat s přívarem o co možná nejpodobnějším složením materiálu - a to pístní kroužky jsou. Je to právě kvůli pnutí, který mezi svárem a okolním materiálem v okamžiku zchladnutí pod krystalizační teplotu vznikne - když se nezvolí správný složení "přívaru", pnutí materiál roztrhne. Ty Bořkovy "tyčinky s černým práškem" nejsou nic jinýho, než tyčky z litiny obalený uhlíkovým prachem ...

[BOBOBO]

Jo a elektrody na litinu jsou z téměř samého niklu , proto se jim říká nikelitky , sakra jiný materiál než litina . Mám Tě Karle rád , i jsi narozdíl od jiných pro mne něco udělal , ale když trepeš píčo viny ....

[EKKAR]

Ale já se nebavím o elektrice, já mluvím o vaření plamenem - na to mám papíry a za tím si stojím. Elektriku umím jen tak aby se neřeklo, nikdy jsem se ji pořádně neučil, nebylo potřeba - myslím svařování elektrikou, samozřejmě. Jenže si taky musíš uvědomit, co pak z tý elektrody ve sváru vznikne - kam se zašije ten kterej prvek z elektrody a z podkladu, co se odpaří a vyšumí pryč, co přejde do strusky a jakej materiál bude nakonec v samotný hmotě sváru ... U plamenu mám situaci mnohem jednodušší - to co tam naleju do "lázně" z přívaru plus trochu uhlíku z acetylénu bude taky v konečným materiálu sváru ...

[BOBOBO]

Tak si to najdi , ty kusy litiny drží pokupě nikl a tečka . Nedloubej to .

[FERYACT]

Když si vzpomenu na svar litiny na LILE tak to vypadalo jako svar mosazí.

[Jodr]

Další varianta svařování litiny je bronzovou balenou elektrodou, ale to už je na další téma.

[fredis]

Až sem přijde JirkaTi tak to bude jasné .

[EKKAR]

Když si vzpomenu na svar litiny na LILE tak to vypadalo jako svar mosazí.

Mosazí se nevaří, mosazí se pájí. Všecky spoje, kdy spojovací materiál má stejnou teplotu tavení a přibližně shodný složení jako podkladovej matroš jsou SVÁRY a tam, kde je spojovací materiál jinej s výrazně odlišnou tavicí teplotou, jsou PÁJENÝ SPOJE. Obecně řečeno, pokud při vytváření spoje dojde k natavení podkladu a k vzniku směsnejch slitin s materiálem přidávaným do spoje, jde o SVAŘOVÁNÍ nebo SVÁŘENÍ (slova jde zaměnit) a přitom vzniká spoj nazývanej SVÁR. Pokud se spojovej materiál s podkladem nesmísí, ale jen pevně na molekulární úrovni přilne k podkladu, jde o PÁJENÍ a PÁJENEJ SPOJ. Přitom SVÁR může vzniknout i jen zahřátím a slitím vlastního materiálu spojovanejch dílů bez dalších přídavků materiálu - sváry bodový, švový (obecně odporový), sváry obloukem natupo, lemový sváry obloukem i plamenem, sváry ultrazvukem, elektronovým paprskem, vysokofrekvenčním proudem nebo laserem.

Existuje i metoda SVAŘOVÁNÍ jinak nesvařitelnejch kovů, třeba titanu a hnilíku nebo běžnejch druhů oceli se speciálníma vysokolegovanýma druhama, kde obvyklý druhy svařování selhávají - jen je poněkud hlučná a trochu míň bezpečná - jedná se o sváření pomocí energie usměrněný detonace malý nálože vysokobrizantní trhaviny, kdy vzniklá tepelná a tlaková vlna k sobě natolik stlačí dva materiály, že dojde k jejich molekulární vazbě na úrovni krystalový mřížky. Jenom je to metoda poněkud neskladná, málo používaná a vysoce náročná na požadovanou kvalifikaci obsluhy a potřebný vybavení pracoviště ...