Měli jsme dva ks zmiňovaných sudů uvnitř pozinkovaných. Zvenčí byly nastříkány zelenou barvou a měly ocelové obruče, tehdy už rezavé. Nevím, od čeho původně byly. V plášti byl vypouštěcí otvor s šestihranným šroubovacím víčkem. Nerezly, ale v prolisech se držela špína a dešťovka po delší době začala smrdět. A hlavně byly strašně těžké už prázdné, s vodou se s nimi nedalo skoro hnout. To byl taky důvod jejich konce, před zámrazem se mi je pořád nechtělo a nechtělo uklidit, až v nich voda zamrzla a urvalo se dno.
Určitě víc jak 30 let máme několik plastových
modrých sudů. A pořád slouží. Do dvou se chytá dešťovka, v dalších je uchováno obilí. Dřív v nich býval i kvas. Jeden taky zamrznul a rozpáral se mu šev ve dně. Pomocí nahřátého kusu železa jsem ho "svařil" a od té doby drží a neteče. Snadno se čistí a plast je kvalitní. Vyrábějí se dodnes. Pak můžu doporučit ještě
zelený sud. Opět kvalitní, dobře se udržuje. Kovový už ani náhodou.
