Debata o růžové (odděleno a přesun do HP)
Moderátor: Moderátoři
Nejdřív tranďák (nikoliv však tranzistor) - začalo to tak, že jsem tímhle byl požádán o radu z oboru výpočetní techniky. Vyhověl jsem, ale protože jsem si nebyl jistej trvanlivostí žádoucího výsledku, "Hele, když tak mi pošli SMS, kdyby něco". Postupem času pak přicházely další žádosti o pomoc, to už tam přišly i jiný témata, jako seznamování se a klábosení o všem možným, no a jednou to na mně vybalilo, že je tranďák. No tak co, relativně bezvýznamná sexuální deviace (={od|ú}chylka v neutrálním slova smyslu), relativně k čistě kamarádskýmu vztahu neaplikovatelná, kamarádství to není překážkou, bližší vztah z mý strany stejně nikdy nebyl v plánu. Jenže jenom z mý strany, jak jsem pak zjistil. To bylo hned, že jestli se nesejdem, že jestli se nechci přestěhovat, různý vyznání lásky, nebo že má spoustu prachů, že se odstěhujem do ciziny a že se budu mít jako v ráji, pak dokonce telefonát, z nějž mi běhal ještě dlouho potom mráz po zádech, protože nejen, že na druhý straně byl slyšet chlap, to se dalo čekat, ale byl tam slyšet ukrutně mňoukající chlap, co by se se mnou chtěl pomilovat
A tak jsem se to snažil utnout. Protože má odrůda zrovna moc na city není, jal jsem se hledat návody, jak to utnout šetrně, pár jsem jich vyzkoušel, ale nic, zase, jako když mluvím do dubu. Až pak jsem to udělal způsobem sobě vlastním, bez zbytečnýho okecávání, možná trochu nešetrně. A hle, zafungovalo to a kontakt se definitivně přerušil.
No a teď zase jeden chlap, co potřeboval opravit jeden stroj. Povedlo se, dobře zaplatil, pak, že tam jsou díky amatérskejm opravám další závady, jestli bych to nedal postupně do kupy. Platil dobře, tak co by ne? Normálně jsme se bavili, ale postupem času dělal něco, z čeho jsem měl husinu - čím dál víc se přibližoval. Až jednoho dne, to jsem měl v řiti záda a říkal jsem mu to, na mě šáhnul. Říkám si, no, je ňákej divnej. Ale platí dobře. No a o necelej tejden pozdějc: "Tak co zádíčka?" a začal mě ono bolestivý místo hladit. Začal mi běhat po zádech a svírala se mi pěst, která byla připravená vystřelit jeho směrem. Tu jsem nakonec ukočíroval, ale říkám mu, že se mi to tuze nelíbí, ať toho nechá. Nechal. Pak zase byly tendence nadkritickýho přibližování, ale to jsem mu rovnou řekl, že jsem výhradně na ženský. Chvíli po tom, co špičkou boty div nevydřel do země díru, z něj opatrně vypadlo, že se mu moc líbím, ale že chápe, že podobnej pocit z něj mít nemůžu. Od tý doby se vídáme jen zřídka, jen, když je to nutný, ale jak se předtím motal v mý blízkosti, třeba že mi podával vercajk, teď je radši opodál.
Akorát nevím, co dělám blbě, že jsem pro takový atraktivní
kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.
— Winston Churchill