Cena Bastlířů 2017 (oddělené vzpomínky dědků na totáč)
Moderátor: Moderátoři
Žádná organizace tohoto státu není relevantně schopna zjistit, kolik mezi lidmi doteď zůstalo plně funkčních zbraní.
My jsme svoje první pokusy dělali taky s hliníkovým pudrem, suříkem apod., Travex byl v určitých situacích dost nevyzpytatelný a vědělo se, že pár vrstevníků na to dojelo chybějícími prsty, nebo popálenou hubou.
Později jsme úplně beze strachu, ve svěráku páčili kulky z dlouhých, asi kulometných nábojů s takovým širokým zadkem - v těch bylo skvělého materiálu..
Měli jsme s tím čtyři co dělat, abychom s tím vůbec pohnuli - nakonec jsme ty pásy rozmotali, jaksi rozdělili na části a vyexpedovali do bezpečí
Dneska by nás, tehdy 10-12-leté kluky bez uzardění označili za nebezpečné teroristy, neboť po našich pokusech pravidelně zůstávaly nejmíň půlmetrové díry v zemi, ustřelené betonové sloupky starého oplocení apod.
Celá partyja totiž byla až na jednoho složená ze synů řemeslníků zvlášť užitečných profesí - instalatér-topenář, automechanik, střelmistr v nedalekém lomu..a většina synů uměla s vercajkem svých otců poměrně dobře zacházet - to tehdy bylo na dědinách a malých městech běžné. A dál to radši nebudu rozvádět
Hezky se na to vzpomíná, trochu s mrazením v zádech, to ale přejde po přepočítání všech prstů a zjištění, že i po tak divokém mládí jich zůstalo na rukách všech 10 a celkem nepoškozených:-)
Mnozí ale takové štěstí neměli, namnoze právě ti, co experimentovali právě s Travexem. My jsme se mu radši vyhýbali, "profesionální" materiál byl paradoxně bezpečnější, si myslím.
Říkalo se tehdy o Travexu, že je série od série jinak namíchaný a taky se úplně jinak chová. S některými směsmi bylo možno štěrchat v zavařovačce bez nebezpečí a některé z ničeho nic, stojící na stole v "konkurenční" pokusné boudě, půl boudy odstřelily..Ještě, že tam v tomtéž momentu neměli jinou munici, to už by jinak laxním dospělým /k našim pokusům/ asi neušlo a nějakou podržce či zaracha by to asi stálo
Po různých nepoužívaných půdách, kam se dospělým blbě lezlo, bylo tolik zajímavých věcí, že by jeden nevěřil. Minimálně rok celá parta /4-6, jak kdy/ kouřila skvělé, origoš americké PallMallky, bez filtru a ve tmavě červeném měkkém obalu, jichž jsme našli na jedné takové půdě celou nasyslenou bedýnku ještě od války, asi ze zásob UNRRA. Chutnaly výborně
Trať Karviná-Ostrava (jezdil jsem tím na gympl na Hladnov) byla postrachem řidičů tramvají této linky, jako kluci jsme dávali na koleje poplašňáky, ale kladli jsme je na koleje s odstupem tak, aby ty šlupky vytvářely takový známý jednoduchý rytmus, byli jsme vlastně takoví muzikanti bubeníci, umělci, ne teroristi.
Též diabolek byl dostatek - jeden hodný pán nám vyrobil jednoduchou raznici, my jsme rozřezávali podélně staré olověné vodovodní trubky, vyrovnali je do roviny a razili jsme z toho takové duté misky, lítalo to stejně jako diabolky.
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Komunisti by se i v těch sedmdesátkách velice divili, co všecko i 35 let po válce zůstalo na těch citovaných půdách, sklepech, bunkrech v okolních lesích..Jako děcka jsme neměli žádné starosti, ani nějak extra moc povinností doma, takže to často probíhalo tak, že se prásklo aktovkou do rohu, hup na kolo a dorazili jsme až v osm večer, v létě v devět.
Nevím, jak ve velkých městech, ale v malých a v jejich "vesnických" částech asi lidi uvažovali jinak, všecky baráky měly půdu a většina lidí heslo "co když se to zas bude hodit". Od obecně neblahých zkušeností z padesátek tehdy uplynulo "jen" 20 let, moc lidí mělo v živé paměti, co všecko se tehdy dělo a málokdo z lidí, co jsem znal, bolševikovi věřil.
Malé město má tu výhodu a i nevýhodu, že není tak docela anonymní - a tak bylo celkem jednoduché si na vyhlášené bolševické sviňáky a těch pár desítek estébáckých hajzlů dávat pozor.
Jenže po 68 ty hony na slušný lidi začaly znova a v 70-kách to fakt jelo na plný pecky, bylo potřeba být obezřetný. Naštěstí většinu z nás rodiče před mnoha lidmi i jejich potomky varovali a tak většina z naší obezřetné generace /kromě pár po hubě či obuchem od esenbáků/ přežila celkem bez úhony i osmdesátky, v mnoha věcech ještě divočejší
pro vzduchovku pasovaly kuličky na výrobu nábojů do brokovnice, kilová pixle za dvacku to se vyplatilo akorát že rozměrové tolerance byly méně přesné než diabolky
- zdenoeddie
- Příspěvky: 2580
- Registrován: 31 říj 2007, 00:00
- Bydliště: uz len Presov :)
- Kontaktovat uživatele: