Prostor pro osobní dotazy, které nelze jinde dopasovat, případně které přímo nesouvisí s bastlením či elektrotechnikou obecně (protože i bastlíři jsou většinou normální lidé, co nedrží v ruce štípačky a šroubovák 24 hodin denně). Neslouží pro přeposílání obecně známých informací z komerčních webů.
EKKAR píše:Teda Honzo, ty mě nepřestaneš překvapovat - to chceš říct, žes nikdy nesledoval plukovníka Isajeva aka Stierlitze v seriálu "Sedmnáct zastavení jara" ????? Když to za komárů opakovali skoro stejně tolikrát, jako Mrazíka?
TAKJAN píše:Ekkare, nečetl, neviděl, ruštinu jsem nenáviděl. Pletu si i batmana, supermana, spidermana a další many. Spoustu mainstreamových věcí neznám..
....
Ten seriál byl v češtině. Akorát byl tuším podobně jako "Čtyři polský sedláci z ruský pásový plechovky a sabáka s nima" černobílej ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Kašli na to.
Pokud je "gender" tak háklivej, že dostane psotnik z každého druhého obrázku, tak nemá na tomto světě co pohledávat.
Žijeme v drsném světě, a kdo říká že ne, tak je trouba.
Pokud si člověk nedokáže dělat srandu sám ze sebe a nenunese pár drsných vtípků,
pak jej odvane historie do zapomění.
Na pohřbu:
"Jaké je tu heslo na WiFi?"
"Měj přece úctu k tomu mrtvému!"
"Bez mezer?"
V obchodě se od pokladny vine obrovská fronta, lidé jsou nervozní.
Ve frontě stojí i nenápadný intelektuál v saku s brýlemi s hrubými skly a poctivě čeká. Najednou se zezadu začne někdo tlačit k pokladně:
"Pusťte mě dopředu, jsem invalida, pusťte mě, jsem nedonošený invalida, narodil jsem se v sedmém měsíci!"
Nenápadný intelektuál v saku s brýlemi s hrubými skly se k němu otočí a klidně povídá:
"Promiňte pane, ale myslím si, že vyjádřím názor většiny přítomných, když vás pošlu zpátky do píči na zbývající dva měsíce!"
Noc. Ticho. Najednou tmu protne dívčí výkřik, který se pomalu mění na ženský výkřik...
Řidič stopařce. "Dáte si cigaretku?" "Né, díky, já nekouřím." "A na skleničku byste se někde stavit nechtěla?" "Né, díky, já nepiju." Za chvíli holka povídá. "Jé, to je krásný palouček, zastavte tu na chvíli." Když se vracejí k autu, povídá stopařka. "No vidíš. A jde to i bez cigaret a chlastu."
Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře. V perfektním novém baru! říká manžel. Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté! Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo! Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté! Nato se chlap dovalí do ložnice a usne. Ženě to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá: To je Zlatý Bar? Ano, madam, přejete si? Máte zlaté dveře?! Ano, samozřejmě máme! Máte zlaté podlahy?! Jistě, madam! A co zlaté mušle?! Chvíli je na druhém konci ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá: Hej, Tome, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera nachcal do saxofonu!
