Jak jste balili holky co se pak staly Vašimi manželkami ?

[konosuke]

to jako ABC ? anti-baby-condom ?

[mtajovsky]

... umíte navlíknout niť do šicího stroje ? nemyslím si to

Budete se divit, ale já třeba jo. Dokonce jsem si kdysi ušil z pruhované látky bermudy - co mi dalo práce sesadit správně kapsy a opaskový lem! I dnes občas k šicímu stroji sednu a opravím si třeba roztržené montérky.

[hafca]

Asi budu divnej. Umím nejenom navléknout nit do stroje a něco rovného ušít. Možná proto, že táta byl vyučený krejčí. Doma peču sladké včetně dortů a vařit taky umím docela obstojně.
Je to i o tom, že člověk ví co která práce obnáší a není tak snadné ho nějakou výmluvou obalamutit.
Divností je asi víc, před měsícem jsme oslavili 47 výročí svatby. Ne vždy to byla procházka růžovým sadem, ale v globálu, v globálu je to dobrý.
A jak jsme se seznámili, tomu málokdo věří.

[p32]

ať mně někdo vysvětlí jak se může holka chytnout bastlení a trafopájky ?

Jak? Normálně, to je totiž stejné jako se divit tomu, že holka umí zaparkovat a kluk zná více řečí. Přitom prostorová orientace je daná spíše pro kluky a dar více řečí spíše pro holky. Ale přitom také není problém se to naučit, že?

copak Vy štrikujete dečky a pečete vánočku ? umíte navlíknout niť do šicího stroje ? nemyslím si to

Tak dečky neštrikuji, ale háčkovat a plést umím (dnes to už nedělám) a vánočku a chleba či housky doma peču jen já. Žena zase peče a vaří naprosto normálně to ostatní. Kupodivu umím navléknout niť do šicího stroje, ale i ho opravit a celý rozebrat a vyčistit. Je to totiž docela primitivní záležitost a jde jen o to, komu se chce a komu ne. Ušít něco podle potřeby na šicím stroji nebo drobnosti v ruce umím taky a nemyslím si, že by to měla být výhoda jen pro holky.

Dokonce umím i umýt nádobí a dokonce ho i utřít a moje žena se ho poslední dobou už naučila naskládat správně do myčky a když napovídám, tak tu myčku i zapnout (chce to ještě pár měsíců).

[Hill]

Taky si myslím, že to s tím tradičním rozdělením funkcí není nijak kritické: sice svetr, který jsem si upletl asi tak v šestnácti, bych dnes už nepletl, šít ručně nebo na stroji také zvládám, vařit umím slušně a taky o víkendech většinou i vařím, teda pokud nejsem v nějaké jiné práci. Naučil jsem se to, protože mě to zajímalo, mimoto jsem si Červánka mojeho života, squaw moji, pořídil až po třicítce (a vzali jsme se nikoli z tehdy nejrozšířenějšího důvodu, ale z důvodu dnes už leckomu nepochopitelného - po ročním soustředěném nátlaku zaměstnavatele jsme to zašli podepsat, ať neotravuje). Pravda, nevařil jsem o víkendech vždy, to začalo až v době, kdy squaw moje dělala na směny o víkendech. A už mi to tak nějak zůstalo. I košili vyžehlit umím. Ona zase, jak už jsem psal, s pájkou kámoš, na studeňáky přebornice, když sádruje nebo stěrkuje před malováním, nadělá asi tak čtvrtinu svinčíku proti mně...
Nejsem zrovna šovinista, je mi jedno, jestli je či není obvyklé, že chlap šije či vaří, zatím, co ženská s akušroubovákem rozebírá nábytek. Když každý dělá to, co mu jde líp, je život hned snadnější.

[ZdenekHQ]

To Ti závidím, ta moje ex, když jsem ji výjimečně vyhnal, ať mně pomůže s vyklízením prostoru těsně pod střechou (to ani není půda), muselo se to dávat přes úzkej otvor a pro jednoho to nebylo, tak než jsem si nanosil další várku kousků cihel, tak byla fuč. Asi 5 minut. Našel jsem ji v obýváku, jak si v klidu čte.

[Kvicala_r]

Jo někdo tu práci sám čte a podává ti potřebný vercajk bez jedinyho slova a někomu nepomůže to ani nakukat do slova a do písmene.
Obecně - když práce (ať už je to jakákoliv) baví, rozhodně je v ní člověk lepší, než když to má dělat jen z donucení. Taky si umím navařit, vyžehlit a uklidit. Nakonec se na bytě o všechny činnosti tak nějak dělíme i když to žehlení je fakt opruz, u kteryho se nedivím ani sledování ordinace

[konosuke]

... umíte navlíknout niť do šicího stroje ? nemyslím si to

Budete se divit, ale já třeba jo. Dokonce jsem si kdysi ušil z pruhované látky bermudy - co mi dalo práce sesadit správně kapsy a opaskový lem! I dnes občas k šicímu stroji sednu a opravím si třeba roztržené montérky.

hmm...to seš fakt borec nakonec, chtěl bych umět obsluhovat šicí stroj bo sem malého vzrůstu (169 cm) a džíny z Číny jsou mně vždycky nohavice moc dlouhé, stará mašina Lada to neprošije, ségra pokaždé nadává že tentokrát ale doopravdy naposledy ! musím se deprimujícím způsobem doprošovat u holek za nějakou tu bastlířskou protislužbu a ta hamba...možná enem vrozená lenost mi brání se to naučit, jo existujou živnosti, úprava kalhot na dýlku 100-120 Kč a výměna zipu v mikině 150-200 Kč, no do háje...ale, umím zapnout pračku automatku Zanussku, složitou jak počítač

[Mysteri]

Niektoré tzv. ženské práce nie sú problém pre našu generáciu najmä z toho dôvodu, že v časoch nášho chodenia do vtedajších ZDŠ naše učiteľky na tzv. ,,Pracovnom vyučovaní" nás učili skôr prišívať gombík (pre CZ mladých: knoflík), vyšívať dečky, robiť gobelíny z chemlonu, štopkať ponožky (zakrývať diery vo fusakloch za pomoci žiarovky...). Keď sa na jar oteplilo, tak vonku: okopávanie, plienenie, sadenie. Používať kladivo, vŕtačku (príklepky ešte neexistovali, teda, aspoň u nás) sme sa naučili iba doma. Na vojne však napr. znalosť know-howna prišitia gombíka bolo veľké plus. Dnešné ,,mláďatá" môžu byť radi, že sa povinná vojenská služba zrušila, lebo gombíky im prišíva stále mamina, u ktorej žijú aj vo svojích 30-rokoch...
Dnes už vyšívať dečky ,,x" vzorom neviem, gobelíny - neviem, štopkať fusakle - neviem, Gombík si však prišiť dokážem aj dnes a na to ostatné mi stačí pár minút na internete a si spomeniem.
P.S. Nakoľko nemám žiadného svišťa: Existuje ešte na ZŠ ,,Pracovné vyučovanie" ? Mám dojem, že nie...

[konosuke]

no to hej, na vojne sme drôtovali gombíky mundúru smaltovaným drôtom, keď to zjistil oficír bol průser...

[Mysteri]

...bo sem malého vzrůstu (169 cm) a džíny z Číny jsou mně vždycky nohavice moc dlouhé...

V 80- rokoch som si vedel ,,zapošiť" Lewisky, Superky, Wranglery ihlou a niťou sám (od 18 rokov som žil ,,samostatne" a bolo by mi trapné nosiť to domov mame). Ale, existovala aj jedna móda v 70- rokoch, tzv. záložka, manžeta. A ide to opäť do módy v zahraničí, čiže, príde to aj k nám: Iba si tie nohavice zo spodu ,,ohrň" a máš pokoj. Samozrejme, ak by si mal pri svojej výške hmotnosť napr. 140kg, prípadne rozmer v páse 150cm a viac, tak si viem predstaviť, že tie chinai rifle (ktoré dnes kupujem aj ja), by tvorili ,,záložku" až po pás a to by bolo fakt blbé. Ale aj tu stačia nožnice a zapošitie. To by som zvládol ručne ihlou, niťou a nožnicami sám. Vďaka ZDŠ v r. 1970-1977

EDIT: Vedeli ste, že existuje veľkosť XXL2, XXL3 až XXL8? Som to nedávno zažil pri nákupe bundy, kde inde, ako v našom miestnom šikmookom veľkoobchoďáku. Bežne mám XXL. V tomto obchoďáku už pri očnom zhodnotení bundy s vysačkou XXL2 som vedel: Tak toto isto nie! Veľkosť XXL5 už vizerala nádejne, dĺžka, objem bandera - o.k., ale rukávy tenučké. Nakoniec som kúpil XXL7, objem rúk O.K., dĺžka O.K., objem bandera - nezapnem Kuva, ale v niečom chodiť musím..., tak som to kúpil. Na DolčaAmanti nemám...

[rnbw]

Prisit gombik je jednoduche, ale nerobil som to uz poriadne dlho. Nosim malo veci s gombikmi a tie akosi neodpadavaju. Kedze nenosim kosele, tak nezehlim - ale zehlicky mam dve...

Ponozky vyhadzujem s typickou zavadou: predrata pata. To je nezmysel opravovat.

[konosuke]

vojna škola života...dlhé nohavice manžeta do vnutri a zošiť cvak, cvak, cvak kancelárskou zošívačkou, hotovo

[Mysteri]

Ponozky vyhadzujem s typickou zavadou: predrata pata. To je nezmysel opravovat.

No hej. V súčasnosti už nik neštopká. Ja si tiež raz za čas kúpim pri týždňovom nákupe v Kaufle 4 ROVNAKÉ páry ponožiek za 99 centov a som šťastný 2-3 mesiace. A že prečo ROVNAKÉ ? To je snáď každému z Vás jasné...

[sinclair]

Ano, jen díky základce a nesmírně trpělivé, hodné, zároveň přísné a spravedlivé učitelce pracovek dneska ještě furt umím pár druhů ručních švů, knoflík či výměnu zipu zvládnu, aniž bych v průběhu práce musel na úrazovku. Nemám problém celkem vzhledně zahnout i nepravidelný kus látky, zkrátit či naopak popustit nohavice...
Naučila nás, kluky, dacany jak sviňa žehlit základní věci, jako jsou košile a gatě, správně to poskládat, uvázat si sami kravatu /!!/ a podobné "maličkosti", co se mohou v životě hodit a také se mně vždycky hodily. To samé na pozemcích vedle školy - naučila nás, jak se nepřizabít libovolným, ručním zahradním vercajkem včetně kosy, např. i zasadit stromek, vyplít nebo zkypřit záhon či na podzim zahradu vyčistit, pohnojit a porýt.
Moc rád na paní učitelku vzpomínám. Jeden ze stromků, malý doubek, co vypadal, že se ani neuchytí, je tam v rohu pozemků dodnes.
Je z něj dub jak kráva, děcka z něj dneska sbírají pro myslivce žaludy.
V doslova tajném, místopřísežném paktu s paní učitelkou /nesměli jsme jí nikdy říkat soudružko!/ jsme ho pojmenovali Dubček...a šak co, je to po slovensky malý doubek a ten jsme taky zasadili. Nikdy se nic neprovalilo.
Za pomoci šídla a sedlářského špagátu či jak se to jmenuje, jsem sám z jekoru spíchnul obaly na bedny - moje ex tehdy čuměla jak na drát.
Nemám ani větší potíže s běžným, jednoduchým šicím strojem, resp. s jeho pomocí si usnadnit větší věci.
Dost se to všecko hodilo na vojně. Uvařit celkem slušně jednodušší věci jsem se učil už sám, zčásti taky na vojně a jakmile se to pak v manželství provalilo /ex byla dost nemocná/, tak jsem si na sebe nechtěně upletl parádní bič teda..