Magnetofon pro změnu tóniny - 60. léta ČSSR
Moderátor: Moderátoři
Magnetofon pro změnu tóniny - 60. léta ČSSR
Princip spočíval ve snímání pásku řadou hlav na rotačním bubínku, které signál z pásku rozvzorkovaly. Podle poměru rychlosti posuvu pásky a rychlosti otáčení hlav se měnil požadovaný efekt.
V podstatě stejný princip, jaký se dnes používá při softwarových úpravách tóniny zvuku, ale prováděný analogově.
Exemplář vyvinul nějaký výzkumný ústav a prý jej používala televize pro přípravu pořadů. Výtisk HaZ, v němž toto bylo, nemám k dispozici.
Neví někdo, jaký osud potkal tento zajímavý přístroj?
Rozkaz, ten zněl jasně, SSSR musel bejt za každou cenu technologickou velmocí, takže takovýhle buržoazní excesy, nástroje imperialistickejch štváčů, nebyly trpěny, i kdyby vrcholem pokroku Sovětů byl pazourek ze zmrzlýho sobího hovna. Až vymyslí/okopíruje Sovět, vymyslej i ostatní. No muselo se k někomu vzhlížet, ne?
kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.
— Winston Churchill
Kde to skončilo? Nepochybně ve šrotu, státní podniky jako Československý rozhlas, televize i Supraphon nic nenutilo bezpochyby unikátní zařízení např. předat do NTM. Ze stejných důvodů se zachovalo tak málo Sander-Jansenů a dalších strojů. Hlavně ale, že zachránili Blatnerfon..nejspíš jen z toho důvodu, že po tom někdo z NTM cíleně šel, ale o mnohých specialitách, které rozhlas a televize či studia používaly, NTM ani nemuselo vědět.
Tak skončilo i několik málo unikátních studiových stolů NEVE. Nevyhovuje? Do šrotu, nazdar.
- Přílohy
-
P1050753.jpg- (47.76 KiB) Staženo 103 x
Ne, google opravdu neumí najít všecko a na internetu není všecko, to je kec. Většinou Ti nabídne vždycky to, co ani náhodou nepotřebuješ.
Jeden z nejzajímavějších časopisů o HiFi a hudbě, jaký kdy u nás vycházel, s obrovskou informační hodnotou je jen jedna z mnoha komodit, které na internetu nejsou.
Vím ale určitě, že hlavy byly celostopé, tedy ne tuzemské, nebo určitě ne sériový výrobek. Neboť i celostopé, mono magnetofony EMS130 a půlstopý stereo EMS230 pro 1/4" pás a 19/38, měly vysokoimpedanční hlavy zahraničního původu. Bogen, Studer, Jansen - u nás nic podobného s rozumnou životností pro matný 50um pásy neuměli vyrobit.
I hlavy ve starých Echolanách /komerční půlstopé/ šly s matným 45um pásem PES45 či se studiovými 50um pásy do řiti po necelých 500 motohodinách.
Bernard píše:Kvůli kontinuitě záznamu musí další hlava začít záznam přesně na místě, kde skončila ta předcházející.
Kdyby začala tam, kde skončila předcházející, docílil bys stejného výsledku jako při přehrávání konvenčním magnetofonem.
Příklad chci zpomalit záznam bez změny tóniny: Rychlost hlavy + rychlost pásku = záznamová rychlost. První hlava přehraje vzorek normální rychlostí. Druhá hlava začne o kousek dále než předchozí hlava (pásek se trochu posunul), ale část vzorku zopakuje. O zopakovanou část vzorku se záznam protáhne.
Klíčové je, aby když jedna hlava pásek opouští, začínala pásek snímat další hlava, aby tam nebyly výpadky signálu.
Jinak délka vzorku přehraného jednou hlavou je max. v desítkách ms, jinak to opakování vzorků bude v záznamu slyšet.
Ještě bych dodal, že mechanika původního magnetofonu SJ103 je výrobek firmy dánské firmy Sander-Jansen a zcela stejnou, ale původní mechaniku pro 19/38 a 38/76 používala Tesla Elektroakustika Bratislava, do jeho spodní části byly v URS dvojvanách /na výšku/ montovány samostatné moduly oscilátorů, záznamových i snímacích zesilovačů a zdroje. Zdroje pro pohon motorů a ovládání vč. rychlosti převíjení a brzdění měla dánská mechanika vlastní. Elektroakustika měla z ovládací elektroniky vyvedeny prostřednictvím jazýčkových relé některé signály /blokování vstupů snímacích zesilovačů, blokování záznamu, tlumení zisku snímacích zesilovačů při převíjení apod. Byly to výborné a spolehlivé mašinky, mnohem lepší, než Maďary v té době kopírované Studery pod označením STM210a, b a STM310a,b. Oboje jsem měl určitou dobu v péči a některé moduly /snímací, záznamové zesilovače a jeden oscilátor/ ještě mám.
Oscilátor to má takový, že na něm jde krom základního mazacího a předmag. proudu při 180kHz nastavit snad úplně všecko - včetně tvaru, symetrie a nejmenší zkreslení výstupního signálu. Koncový stupeň dvojčinný s dvěma KU602, napájení -24V /stoly, indikace i stroje měly zemněný kladný pól, jen šavle dostávaly symetrických ±20V s místní stabilizací pro OZ/, feritové výstupní trafo velikosti asi EE16, zbytek osazení KSY34, KSY62B a nějaká KFY. K nastavení šest prachotěsných potenciometrů TP190, všude přesné 0,25% styroflexy. Maximálně profesionální frajeřina.
Stejně tak obvodové řešení snímacích zesilovačů s plovoucími symetrickými vstupy a výkonovými, opět symetrickými plovoucími výstupy, nebo záznamové zesilovače, jejich nš symetrické vstupy, nastavení časových konstant a úrovně korekcí v záznamu a snímání...Všechno na velmi pečlivé, promyšlené profesionální úrovni, co už dneska bohužel nikde neuvidíte. Kvůli kompatibilitě záznamů i přehrávání libovolných pásů na libovolné mašině muselo být všechno nastaveno velmi přesně, doslova na čtvrtky decibelů.
To mělo svůj oprávněný důvod. Pokud by se to na dvou různých mašinách halabala nastavených blbě sešlo - na jedné mašině 0,5dB/50us dolů, na jiné při přehrávání dalších 0,5dB dolů na téže konstantě, k tomu třeba horší šarže pásu či úplně jiný, horší pás a nešlo to pak na 19cm/s poslouchat...Pracoval jsem s touhle technikou, co dělali opravdoví machři hrozně rád. Bavilo mě to tak, že bych to tenkrát dělal rád snad i zadarmo
Bohužel se mi tento magnetofon nikde už nepodařilo sehnat, tak jsem musel vzít zavděk maďarskou kopií Studeru, typem STM610b/09.