Po vyblití žaludečních šťáv a poté nejspíš i stěn to začalo - to byly pětikilový perlíky přímo doprostřed palice shora, žádný kováříčci!
Už bych to nevzal do tlamy. Otec se s tím taky všelijak mazlil a opečovával pětadvacítky demižóny. Na chuť i vzhled to ale nebylo špatný - určitě lepší, než ty dřívější desetikorunový dezerťáky ze Zeleniny - typu jabčák, rybízák, Jaryna apod.
Některý byly i za 7Kčs/litrovka.
Ty ušetřený prachy na litrovce oproti obyčejnému stolnímu bílýmu vínu, by druhej den ráno až do pozdního odpoledne každý rád zaplatil, ale už bylo pozdě
Nepomáhalo nic. Acylpyrin, Paralen, Dinyl, Algena, Neuralgen, Alnagon, spousty vody, soda, čaj - nic.
Prostě bili a bili, skoro až do večera dalšího dne.
A my byli až takový prasata, že jsme ještě ten večer, co se nám trochu ulevilo a holky nás vyhecovaly, šli koupit další - že prej vyprošťovací litrovka.
Jó vyprošťovací...ona taky nebyla jedna a kámoš ze třídy skončil s vypumpovaným žaludkem a samozřejmě průserem, protože byl naládovanej všemožnejma analgetikama, zalejval to tím samým hajzlem, co předchozí den a bylo nám většinově 16
Holt na dobrý pití nebyly prachy a taky to byl na intru v tý době takový trend, že jako kdo bez větších následků snese co nejvíc tohohle svinstva.
Celý moje 4 roky na intru držel rekord jeden vrstevník z vedlejší třídy ME-B1, kterej dokázal za jeden večer a část noci sám vysát tři flašky jabčáku, ještě špásoval s holkama a pak hrdě odešel po svých
Co to měl namontovaný za model jater nevím, ale nemohlo to určitě být pozemského původu, poněváč normální pozemskej červ odpad po necelých dvou flaškách a ještě ho pak křísili
