co lépe odolává povětrnosti elox nebo lak AL

[serviceman]

Ano, hliník "kvete" a venku časem prokvete i eloxem. Elox je nicméně jako základ pro nátěr vhodný. Komax je venku asi nejodolnější.

[BOBOBO]

Já si myslím , že už tu tazateli nebudete , až bude hliník kvést s nebezpečím rozrušení profilů . Ať bude povrcg tak či tak . Barvy budou barevnější .... Nyní .

[Celeron]

Komax je venku asi nejodolnější.

Ano, je odolnej, ale jen určitej čas. Mám s ním nastříkanou venkovní jednotku tepelnýho čerpadla, která je z pozinkovanýho plechu. Montováno 1996, takže 21 x 365 na dešti, slunci, mrazu. Na povrchu je šedivej zoxidovanej, když přejedeš hadrem, tak špiní. Začalo to dělat tak po 12 letech od montáže a určitě je komax venkovní šarže. Horší ale je, že u jednoho bočního panelu to při komaxitování nějak posrali, komaxit se z pozinku loupe po plátech. Asi to blbě odmastili či co. Zjištoval jsem, jak je to se soudržností elox-komaxit a zinek-komaxit a je to přibližně stejný.

[Nakadah]

UV je mrcha. A 12let je sakra dobrá doba. Lakovny dají záruku max na 5let a to ještě musí být boj.

[kokun]

S povětrnostními vlivy bych si až tak hlavu nelámal, hliník ihned na povrchu oxiduje a tím vlastně chrání sám sebe. I když - dnes když nám prší kyselé deště . . .
Víc bych se obával toho, jestli může příp. dojít ke kontaktu té Al konstrukce s hnojivy, kterými se bude později hnojit (močůvka, či umělá hnojiva, ...). Tady bude už ochrana hodně diskutabilní.
Neznáme konstrukci (projekt) toho skleníku - třeba bude ale na betonovém soklu a ke kontaktu docházet nebude (nemusí) . . .

[forbidden]

On je hlavně hliník a "hliník". Tady je tabulka, co se všechno prodává jako hliník. Ty vlastnosti jdou najít i jinde. Doma s hliníkem občas dělám, jen ručně a rozdíl ve vlastnostech jde poznat i tak. Netuším ovšem co doma mám, dělám převážně ze zbytků získaných kde se dá. Ale občas nějaký profily i kupuju.

[bu2520]

počítám, že podezdívku, lépe řečeno na čem to bude sedět, jsou hranoly z plastu co lisují v Bohdanči.

[p32]

On je hlavně hliník a "hliník".

To je právě ono, normální hliník je sračka se kterou se nedá dělat. Raději používám na vše dural.

[serviceman]

Když zde mluvíme o "hliníku", tak jde samozřejmě o dural.

[sinclair]

Bastlíři, zvlášť ty staršího data výroby by mohli něco o povrchovejch úpravách hliníku či duralu vědět.
Kromě eloxu to všecko stojí ± za hovno. Když se to fakt solidně oleptá silným hydroxidem a potom ještě kyselinou dusičnou, tak se na to stejně nedá moc šahat. Jediný, co šlo vždycky udělat, bylo popsat to v tomto stavu Transotypem a přelakovat. Jenže v době, kdy se tyhle postupy praktikovaly, nebyly k dispozici nehnědnoucí laky s UV filtrem, takže já mám teďka půlku předního panelu svýho Sinclaira /takto upravenou/ zežloutlou, jak na něj občas svítilo sluníčko při otevřeným okně, při větrání.
Vůbec se mi do obnovy nechce, páč stejný obtisky a se stejným fontem různejch výšek už neseženu a ani nevím, jak by panel vlastně vypadal po umytí. Tipuju, že v místech původního suchýho popisu Transotypem bude hliník světlejší, takže bych musel panel znova nechat jemně přepískovat, nebo ho znovu tou samou metodou oleptat a pasivovat.

Se silnějšíma kyselinama už jsou dneska problémy jak cyp, kdejakej píčus, co u něj objednáš cyklohexanol, trichloretylén, kyselinu solnou, dusičnou a 32% technickej peroxid už se sáhodlouze vyptává, na to sakra máš, chce po Tobě sken občanky a tak, no prostě voser. Stokrát mu můžu vysvětlovat, že jsem už dědek a že se fakt nešteluju něco hodit do luftu, musel jsem ještě přidat čistej výpis z TR. Sice na to firma, co obchoduje s chemikáliema vůbec nemá právo, něco takovýho po mně chtít, ale já je zas na druhou stranu chápu, že se snažej si krejt záda, kdyby někde něco fakt řachlo a ukázalo chemií na ně..Takže když něco chci a nejsem lékárna či chemická laboratoř s patřičnejma papírama, tak holt musím udělat, co se po mně chce. Nakonec jsem teda dostal v litrovkách všecko - ale chytráci to udělali tak, že na flaškách není ani logo či název firmy, čárovej kód, použitelnost - prostě nic, jenom červená provizorní nálepka s názvem chemikálie, druhem /čistotou/ a koncentrací. Chytrý Ostraváci

Já nevím - kdybych už měl možnost dělat skleník z duralovejch profilů, tak jedině tlustej elox. Sám vím, že "odpady" všelijakých profilů např. dlouhé i 1,5m i víc, třeba jen při skladování-přepravě škrábnuté, lehce přiohnuté, prostě v sériovce už nepoužitelné se dají získat poměrně lacino, v podstatě za výkupní cenu hliníku ve Sběrných surovinách.
Sám takhle do jedný menší firmy ve Zlíně jezdím a krom "odstřižků" plechů různých tlouštěk /od 1,5 až do 8mm/, přičemž odstřižkem se někdy myslí i kus 300x450 mm, jen je prostě zase po jedný straně klepnutej nebo tak, jsou tam právě i ty profily. Některý složitý tvary jsou do elektroniky na hovno, ale zrovna třeba na skleník, kdybych ho chtěl stavět, by byly úplně skvělý. Mají dvě takový šikovný drážky, dá se do jedný nasadit silikonový těsnění a dají se fakt šikovně zaúhlovat do sebe a sešroubovat.
Jo, k tomu šroubování - nevim proč, ale bylo mi řečený, že oni z nějakýho dobrýho důvodu v sériovce používaj zásadně nerezovej spojovák i nerezový mezikusy, pokud jsou potřeba. Je to prej sice dražší, ale jde to při čištění kdykoliv rozebrat, což se prej o silikonem impregnovaným pozinku vůbec říct nedá.
Tak jestli to teda budeš stavět, tak se podle toho nějak zařiď. Je to informace z dobrýho zdroje, ti chlapi by mi jen tak zbůhdarma nevalili klíny do palice, asi to maj vyzkoušený.
Podle nich to není dural, ale polotvrdej hliník. Dural se totiž dá jenom dost obtížně eloxovat, pokud vůbec. Někde jsem měl zapsaný i přesný čísla toho použitýho materiálu a pamatuju se, že pod těma číslama jsem nacházel jen polotvrdý a tvrdý hliník, ne dural.
Ten jejich polotvrdej hliník jsem ostatně i předtím poznal sám - chtěl jsem na profi ohýbačce ohnout U dekl z tohodle 2 mm plechu, na 2x90° s r=4 a i s takhle kulatým ohybem se to na vnější hraně trochu potrhalo. Bylo mi líto hezkýho deklu, co už měl i předem vyříznutý větrací mřížky, tak jsem ty mírně poškubaný hrany zatmelil epoxidovým tmelem, zabrousil, na to černej matnej komaxit a drží to dodneška.
Mimochodem Komaxit je to jediný, co na chemicky neupraveným hliníkovým plechu aspoň trochu rozumně drží. Nebezpečný je to jen na úzkých hranách - při nějakým větším křápnutí po hraně ten Komaxit odprejskne, jako by to byl smalt a ničím to nespravíte.

Všecky to profily, co si vozím /elka, téčka, jekly a účka, žádný plný tyče nepoužívaj/ jsou eloxovaný přírodním eloxem a fakticky tak tlustou vrstvou, že když si dám pozor na gróty a zodpovědně je vyhvězdičkuju, tak můžu normálně na jednu rovnou hranu našroubovat i několik TO-3 bez jakýkoliv izolace, jenom s vazelínou a průchodkama na kolektorový šrouby.
Pravda - zkoušel jsem to pak zkušebně probít napětím jenom 500V, víc po ruce nemám. Ale vydržel jak elox, tak vazelína i ty teflonový průchodky na imbusový šrouby 500V ustály předepsanou minutu.
A hlavně - bez jakéhokoli svodového proudu, byť jen pár mikroampérů, což je taky dost podstatná informace pro bastlíře, který by takhle chtěli nějaký pouzdro přímo na elox chytit.

Důležitý prej taky je, ošetřit řezný hrany profilů. To je i celkem pochopitelný, páč tam má vlhkost a všecky povětrnostní vlivy možnost na ten základní matroš neomezeně působit a může se to klidně rozlízt i pod ten elox. Jak to zapravujou oni, jsem se zapomněl zeptat, ale až tam zas pro nějakou píčovinu pojedu, můžu se optat.

Jestli si vzpomínáte na ty typizovaný všelijaký dveře a okna z 80.let i starší, co byly dělaný ze základního ocelovýho rámu a ošroubovaný hliníkovejma eloxovanejma lištama /obchody, ale i panelákový vchody, průmyslový budovy.../, později byly i celohliníkový typy. Po letech si jde na těch zbylých všimnout, že hlavní plochy těch eloxovanejch profilů jsou víceméně nedotčený /krom špíny teda/, ale nejvíc to bílým práškem hnije právě na těch seříznutých, asi neupravených 45° hranách, jak to dávali tehdy do kupy. Ale než to začalo viditelně hnít, tak to trvalo určitě 10, možná i víc let.
On je hliník, i neeloxovanej, na povětrnosti docela blbuvzdornej.
Viz neeloxovaný, víceprvkový TV-R antény, který kvůli nutně vodivýmu spojení prvků s ráhnem ani eloxovaný být nesměly. Pokud anténu z hliníku někdo neposadil přímo na trubku, přikurtovanou k tělesu komínu a nešly na ni přímo všelijaký ty kyselý zplodiny z plynu, ale i tuhejch paliv, tak běžně umístěný antény se rozpadaly výhradně jenom kvůli rozpadlým plastovým úchytkám, nebo někdy i blbě galvanizovaným plechovým. Jináč všem prvkům i ráhnu nikdy nic nebylo. Stačilo vyměnit plastový úchytky za pozinkovaný plechový a byl na dalších 15 roků pokoj..Na jednom činžovním baráku, kde byl regulérní STA stožár těsně vedle komína od kotelny jsem jezdil co 2 roky měnit úplně rozpadlý "krátký" Colorky z Kovoplastu /tuším X-47BL/ - ty plechový X prvky byly úplně uhnilý a rozpadal se i ten plast, co je držel na ráhnu.
Napotřetí už jsem se fakt nasral /protože byl nasranej i správce / a obě Colorky jsem nechal - parametry neparametry - nastříkat takovou tou konstrukční, cihlově červenou základovkou, do který se ještě přimíchalo asi čtvrt kila oranžovýho suříku a trochu se naředila na stříkání pistolí. Skoro patnáct let, defacto až do konce analogu tam ty dvě sfázovaný Colorky byly! Vcelku! Co to ty čmoudíky dělaly s káblama je druhá věc - já tam tehdá cpal ty tlustý, na povrchu světle zelený dvouplášťový VFKV633, od každý šlo asi 4m a kvůli káblům či jejich zvýšenýmu útlumu jsem nemusel SteuD nijak zvlášť, co do úbytku zisku na káblech štelovat.
Takže ona ta VFKV633 asi nebyl tak úplně špatnej kabel, jak se o něm všeobecně tvrdilo. Jo - po pár letech na tom zeleným povrchu všelijak hnědl a tvrdl, ale ta druhá, těsná a tlustá PE vrstva to prostě nějak držela na uzdě, protože i předený stínění pod touhle vrstvou nebylo nijak zoxidovaný. Já měl takový pravidlo, že do každý anténní krabice, ať už tam byl třeba jen symetrák, nebo předzes, jsem před zavřením důkladně nastříkal silikonovým sprejem /taková hustší varianta Silkalu, ale tehdá byl od firmy Kontakt/, takže jakýkoli změny včetně povolení šroubků či F-ka na výstupu z předzesu pak byly naprosto bezproblémový.
Snad bude tohle počtení někomu k něčemu dobrý a když ne, tak to klidně smázněte.

Takže - pokud máš ty profily opravdu dobře eloxovaný a dáš si bacha na ošetření spojů a spojovací matroš, směle do toho. Ani blbej skleník se nedělá na jednu sezónu, ale spíš na deset, co si budem povídat.

[bu2520]

díky za rozbor i poznatky, ale zklamu každou bastlířskou duši. Chci koupit stavebnici už hotového produktu. Investici nebudu komentovat, měla by být okolo 30 tk a za ty prachy chci něco co nebudu muset po deseti letech natírat nebo řešit prorezlé či uhnilé díly. Z vlastní zkušenosti vím, že deset let je sakra krátká doba. U toho hliníku výrobce uvádí 15ti letou záruku vzhledem k tomu, že je to tradiční výrobce doufám, že životnost bude ještě o něco delší.

[BOBOBO]

Neměj obavy . No a ten hlavní zájemce si určí barvu . Její reálná dosažitelnost je dána vzorníky ....

[Celeron]

Jo, k tomu šroubování - nevim proč, ale bylo mi řečený, že oni z nějakýho dobrýho důvodu v sériovce používaj zásadně nerezovej spojovák i nerezový mezikusy.

Hliník spojovat nerezem tak možná do úplnýho sucha. Jak se ale do spoje dostane voda, nedej bóže slaná, tak ten spoj za rok už nikdy nepovolíš. V doteku Al-nerez se rozjede článek, vytvoří se bílej prášek a je hotovo. Dělal jsem nějaký zařízení do slaný vody tak mě kolem toho nikdo nemusí školit. Je vuřt, jestli je nerez A2 nebo A4 a jestli je hliník čistej nebo jakákoliv procentní kombinace AlMgSiCuFe. Jedinný, co pomůže, je do slepý závitový díry narvat silikonovou vazelínu nebo pojišťovák na šrouby aby ji šroub protlačil do závitu a nemohla tam voda ale stejně to není na roky.

[BOBOBO]

Za to ale nemůže ten nerez , ale díra pro sůl kolem nýtu .