Jedenáctá zásuvka
Moderátor: Moderátoři
Dnešní zprávy na Primě - vyhořelý kvartýr a střecha pavlačáku, elektroinstalace. Prý ubytovna, takže nepochybně bez revize, instalace bez zásahu od 70. let, nepochybně v hliníku a současně na starý instalaci s malou soudobostí najebaný vysokopříkonový spotřebiče.
Stačí jedna 68 krabička s hodně povoleným hliníkem poblíž zazděného trámu a už to fičí. Kdo viděl hořet krabici s povolenými, "vyteklými" hliníkovými spoji, tak mi potvrdí, že je to schopno, než přijde finální zkrat, vyhořet metr od krabice tam a zpátky.
Ne vždycky se používaly věnečky, vekosvorky či jejich ekvivalenty. Jen se přiznejte, kolik vyloženě volných "motáků" s černou textilní izolačkou ještě v krabicích nacházíte.
Moták je 2-5, někdy i víc libovolných vodičů či jejich kombinace, oholené na délku asi 40mm a zkroucené kombinačkami na co "nejhustší" a nejpevnější zkrut, následně zaštípnutý na délku asi tak 20mm, zaizolovaný černou textilní izolačkou a založený "navždy" do krabice...
Staří "machři" mi kdysi tvrdili, že pokud jsou touto metodou spojené pouze a jen hliníkové vodiče, tak se prý jedná o nejspolehlivější spoj z hlediska přechodového odporu. Tvrdili mi, že pokud jsou vodiče silou utažené do sebe, tak při ohřátí procházejícím proudem a roztažením hliníku se z něj sama odírá ta vrstvička kysličníku, která se vytvoří vždy na vzduchu, ať už je hliník pod izolací, nebo ve svorce, nebo jinde.
Takže při zadrhnutí zkroucených hliníkových vodičů do sebe prý po roztažení přechodový odpor poklesne, spoj zchladne a děj takto pořád v určitých mezích cykluje. A já dodávám - než se sám tím "cyklováním" povolí natolik, že už k odírání kysličníku a snižování přechoďáku nedochází a při větším odběru to začne přechoďákem hořet.
Ostatně prý i proto byly vymyšleny všechny možné "vačkové" i jinak pružící svorky - aby vyrovnávaly tečení hliníku a při pružení odíraly tu vrstvičku špatně vodivého kysličníku.
Ten okamžitě se tvořící kysličník je hlavním důvodem, proč na vzduchu a bez zabránění jeho přístupu nejde hliník bez extra opatření pájet - vytváří se na vzduchu prakticky okamžitě. Proto je potřeba ji buď rozrušit-rozleptat speciální pájecí kapalinou, nebo menší kousky pájet v louži kalafuny či pájecí pasty, při současném drhnutí hrotem o materiál - cín téměř ihned chytne, dělám to tak.
Stačí jedna 68 krabička s hodně povoleným hliníkem poblíž zazděného trámu a už to fičí. Kdo viděl hořet krabici s povolenými, "vyteklými" hliníkovými spoji, tak mi potvrdí, že je to schopno, než přijde finální zkrat, vyhořet metr od krabice tam a zpátky.
Ne vždycky se používaly věnečky, vekosvorky či jejich ekvivalenty. Jen se přiznejte, kolik vyloženě volných "motáků" s černou textilní izolačkou ještě v krabicích nacházíte.
Moták je 2-5, někdy i víc libovolných vodičů či jejich kombinace, oholené na délku asi 40mm a zkroucené kombinačkami na co "nejhustší" a nejpevnější zkrut, následně zaštípnutý na délku asi tak 20mm, zaizolovaný černou textilní izolačkou a založený "navždy" do krabice...
Staří "machři" mi kdysi tvrdili, že pokud jsou touto metodou spojené pouze a jen hliníkové vodiče, tak se prý jedná o nejspolehlivější spoj z hlediska přechodového odporu. Tvrdili mi, že pokud jsou vodiče silou utažené do sebe, tak při ohřátí procházejícím proudem a roztažením hliníku se z něj sama odírá ta vrstvička kysličníku, která se vytvoří vždy na vzduchu, ať už je hliník pod izolací, nebo ve svorce, nebo jinde.
Takže při zadrhnutí zkroucených hliníkových vodičů do sebe prý po roztažení přechodový odpor poklesne, spoj zchladne a děj takto pořád v určitých mezích cykluje. A já dodávám - než se sám tím "cyklováním" povolí natolik, že už k odírání kysličníku a snižování přechoďáku nedochází a při větším odběru to začne přechoďákem hořet.
Ostatně prý i proto byly vymyšleny všechny možné "vačkové" i jinak pružící svorky - aby vyrovnávaly tečení hliníku a při pružení odíraly tu vrstvičku špatně vodivého kysličníku.
Ten okamžitě se tvořící kysličník je hlavním důvodem, proč na vzduchu a bez zabránění jeho přístupu nejde hliník bez extra opatření pájet - vytváří se na vzduchu prakticky okamžitě. Proto je potřeba ji buď rozrušit-rozleptat speciální pájecí kapalinou, nebo menší kousky pájet v louži kalafuny či pájecí pasty, při současném drhnutí hrotem o materiál - cín téměř ihned chytne, dělám to tak.
Myslím, že klíčová slova u toho řetězového padání jističů jsou "zkratová odolnost", "charakteristika" a "selektivita".
Běžní zásuvkáři vůbec netuší, že třeba existují jističe s charakteristikou C, nebo zkratovou odolností 6kA či 10kA, případně u 3F kompaktních jističů ještě víc.
Prostě všude najebou béčka, protože jsou všude k dostání a nejlevnější a je hotovo..
Zvláště u některých exemplářů by mě fakt zajímalo, jakým /plzeňským?/ způsobem tu šestku či sedmičku získali.
Běžní zásuvkáři vůbec netuší, že třeba existují jističe s charakteristikou C, nebo zkratovou odolností 6kA či 10kA, případně u 3F kompaktních jističů ještě víc.
Prostě všude najebou béčka, protože jsou všude k dostání a nejlevnější a je hotovo..
Zvláště u některých exemplářů by mě fakt zajímalo, jakým /plzeňským?/ způsobem tu šestku či sedmičku získali.
to sinclair: pro hlavní jistič je charakteristika "B" požadovaná, kvůli občasnému výpadku dodavatel jinou nepovolí. Zkratová odolnost je vypínací schopnost jističe, na hodnotu vypínacího proudu nemá vliv.
Jsem od trafa asi 150m a pouhý zkrat v žárovce za chodu přímotopů vyrazí všechno, včetně hlavních pojistek 35A. Musel jsem dát rovnou 50A, ani pomalé 35A to neudržely. Impedanci navíc zlepšuje kvalitní místní přizemnění.Atlan píše:No 100m od trafacky to vyzera inak
Achab: souhlas. Nějakých 150 metrů od trafačky není tak daleko, aby zkrat nevyrazil i pětadvacítku hlavní jistič (a to i motorák, jestli tam je z dřívějška, po desetiletí už se nový nepovoluje).
Samozřejmě záleží na výkonu trafa, potažmo jeho vnitřní impedace, kterou zvyšuje i odpor primárních i sekundárních pojistek nižší tím víc, čím je jejich jmenovitý proud vyšší, dále na průřezu vedení přípojky a přechodových odporech spojů, ty spoje předpokládám, že jsou v pořádku, a dobré uzemnění prokáže také smyčce dobrou službu.
Dnes se s nadbytečným počtem spojů počítat ani nemusí: do lišt systémů Mainline nebo Eubiq je počet zásuvek omezený jen jejich rozměry a délkou lišty, lze do nich umístit až 12 zásuvek na metr, každý spoj se uplatňuje jen pro jediný kontakt jediné zásuvky, na impedanci smyčky v ostatních zásuvkách nemá vliv.
Konečně už jsem před lety viděl i zásuvky smyčkované celistvým vodičem v trubkách. A to jich na každém okruhu bylo po šesti sedmi. Ale každý drát byl vcelku, šroubky v zásuvkách to dovolovaly, spoje rovněž nezvyšovaly impedanci smyček pro ostatní zásuvky. Prostě si elektrikář vyhrál. Se zásuvkami EPJn to skutečně šlo, jen to chtělo hluboké krabice.
Naproti tomu v Ieperu jsem byl na školení ve fabrice, kde v důsledku úbytku napětí při startu stroje stihly zhasnout některé zářivky. Přívod do objektu, kde byla dílna, tvořilo 200 metrů CYKY 5Cx6 jištěné třemi špačky 63 AT. Na konci už byly chrániče. Pravda, Ieper není Brusel, odkud nám kecají do našich předpisů, ale pořád je taky v Belgii...
Samozřejmě záleží na výkonu trafa, potažmo jeho vnitřní impedace, kterou zvyšuje i odpor primárních i sekundárních pojistek nižší tím víc, čím je jejich jmenovitý proud vyšší, dále na průřezu vedení přípojky a přechodových odporech spojů, ty spoje předpokládám, že jsou v pořádku, a dobré uzemnění prokáže také smyčce dobrou službu.
Dnes se s nadbytečným počtem spojů počítat ani nemusí: do lišt systémů Mainline nebo Eubiq je počet zásuvek omezený jen jejich rozměry a délkou lišty, lze do nich umístit až 12 zásuvek na metr, každý spoj se uplatňuje jen pro jediný kontakt jediné zásuvky, na impedanci smyčky v ostatních zásuvkách nemá vliv.
Konečně už jsem před lety viděl i zásuvky smyčkované celistvým vodičem v trubkách. A to jich na každém okruhu bylo po šesti sedmi. Ale každý drát byl vcelku, šroubky v zásuvkách to dovolovaly, spoje rovněž nezvyšovaly impedanci smyček pro ostatní zásuvky. Prostě si elektrikář vyhrál. Se zásuvkami EPJn to skutečně šlo, jen to chtělo hluboké krabice.
Naproti tomu v Ieperu jsem byl na školení ve fabrice, kde v důsledku úbytku napětí při startu stroje stihly zhasnout některé zářivky. Přívod do objektu, kde byla dílna, tvořilo 200 metrů CYKY 5Cx6 jištěné třemi špačky 63 AT. Na konci už byly chrániče. Pravda, Ieper není Brusel, odkud nám kecají do našich předpisů, ale pořád je taky v Belgii...
Nevydrží, jestli drát vražrený do wagovky nebyl dostatečně rovný. Už jsem vyměňoval svorku v krabici, kde veškerý plast z wagovky stekl, a dráty byly spojené holou pružinou. Přívod k automatce.
Ale přiznávám, těch vyhřátých šroubových jsem v životě potkal víc.
Ale přiznávám, těch vyhřátých šroubových jsem v životě potkal víc.
Těm, kdo si nevybírají odpovědi na soukromé zprávy, už příště neodpovím. Tak.