380V zásuvka v proměnách času

Vše co se týká silnoproudu.

Moderátor: Moderátoři

Zpráva
Autor
Uživatelský avatar
Milan_F
Příspěvky: 1811
Registrován: 03 říj 2005, 00:00
Bydliště: nedaleko Humpolce

#61 Příspěvek od Milan_F »

Jo, míchačka... ta zabila babiččinýho bratra - prohodil si fázi s nulákem.

Ještě k tý vylámaný keramice... když byla v zásuvce dobře vylomená, dala se do ní strčit jak plochá vidlice od rádia, tak i trojpolová vidlice se všemi riziky... :lol:
Uživatelský avatar
kevin_mitnick
Příspěvky: 1812
Registrován: 20 kvě 2007, 00:00

#62 Příspěvek od kevin_mitnick »

Achab píše:Baťa vyráběl obuvnické a některé obráběcí stroje. Domnívám se, že tyto zásuvky byly určené spíš pro jeho výrobky
a k většímu rozšíření nedošlo. Po znárodnění se mohly ještě nějaký čas vyrábět jako náhradní díl ke stávajícím strojům.

Jinak při elektrifikaci naší obce kolem roku 1946 se už montovaly klasické zásuvky 25A, původní typ ještě v litinovém provedení. Pokud se vyskytují ještě starší atypické zásuvky, mají původ v době první republiky.


Ty batovky nebyly mysleny jako sitovy zasuvky. Propojovali se nimi nektere casti stroju (treba ovladaci pedal) kvuli snadnejsi vymene.

Jo a ten nejnovejsi typ 4 ma jeste vetsiho bratricka. 125A. Ale ten potkas i v prumyslovych arealech spise vyjimecne.
Uživatelský avatar
foxrider
Příspěvky: 909
Registrován: 28 zář 2013, 00:00
Bydliště: Praha- východ

#63 Příspěvek od foxrider »

Dá se na ní narazit u stavebních jeřábů.
Uživatelský avatar
sinclair
Příspěvky: 9841
Registrován: 02 úno 2005, 00:00
Bydliště: Luhačovice

#64 Příspěvek od sinclair »

Baťovky se ve Svitu používaly JEN jako přívodní, vůbec ne jako ovládací. Pokud už měl některý menší stroj pedál s oddělitelným kabelem /velmi zřídka!/, tak měl jednotně zapojenou, vždy čtyřkolíkovou, tu kulatou ovládací zástrčku 10A s uspořádáním na 24V. Ovládání na stejné napěťové hladině a vždy oddělené od sítě bezpečnostním trafem.
Ty trojzásuvky byly v té fabrice zdaleka nejrozšířenější, protože byly poměrně robustní, reverzační, byl to v té fabrice připojovací "standart" a jejich dimenzování pro většinu manuálních operací na menších strojích stačilo.
Větší, stabilní mašiny měly vždy připojení kabelem do rozvaděče napevno v kanále, nebo v podlahové pancéřce.
Stačí si i dneska některý prázdný barák ve Svitu projít, je tam toho ještě mraky..
Odpovědět

Zpět na „Silnoproudá technika“