O nabíječkách ze "staré školy" a autech
Moderátor: Moderátoři
- alterego2411
- Příspěvky: 24
- Registrován: 19 pro 2017, 00:00
- Bydliště: Brno
http://www.zajic.cz/nablion/nablion.htm
Nějakym takovym udržovadlem jsem přez zimu 🤐 funkční baterku z auta. Z jara už nechtěla točit motorem.
Kupodivu mi nikdy nehořely obyčejný páčkový spínače s tím kovovým krčkem. Jako přepínač s paralelně spojenými sekcemi klidně 10A a bez protestů. Ty jediný byly k použití do náročných podmínek - ty s bakelitovým krčkem byly věčně uražený, když to dostalo pecku do páčky.
Pak už jsem dělal vpředu hodně přetažený a zešikmený kryty, aby to pecku do páčky dostat nemohlo.
Na větší proudy jsem používal dvoupólový enderácký přepínače na 25A, který se používaly na ovládání enderáckýho topení v Karosách. Mají sice střední polohu, ale s paralelními sekcemi jsou jak nerozbitný, tak elektricky nesmrtelný. Uvnitř to má na kontaktech asi 5mm pecky ze stříbra.
Nějaký kolébky tenkrát byly, ty bílý z Elektropragy, ale jen asi na 4A/sekci, blbě se sháněly, upevňovaly a vybírat si moc nešlo.
A kolébky na 16A/sekce, jak je máme běžně dneska, tehdy nebyly k ruce ani omylem, natož tak prosvícený.
Kdysi jsem použil na přepnutí mn i páčkový přepínač PAL, asi nějaký blinkrový z traktoru či čeho, s cca 3-4cm dlouhou bílou kónickou páčkou, našroubovanou na ovládací kulatince se závitem M4.
Bylo na něm sice napsaný 10A/24V a taky se střední polohou, ale i když byl nový, tak na něm byl při 10A už dost velký úbytek, tak jsem to použil jen v menších typech do asi 6A. Nevrátilo se kvůli nim nikdy nic. Absolutně nejvíc vždycky trpěla čela ampérmetrů a hned potom lámání CYA drátu u PAL krokodýlů, než jsem přišel na to, jak tomu zabránit.
Páčkové přepínače PAL byly podobné jako sovětské typy, používané v autech a různé další technice. Nejsem si jistý, jestli nebyly dokonce záměnné. Když jsem vlezl do vraku stíhačky MIG15, palubní deska provedením silně připomímala buldozer "DT."sinclair píše:Kdysi jsem použil na přepnutí mn i páčkový přepínač PAL, asi nějaký blinkrový z traktoru...
Ani nevíte, jak máte dneska snadný cokoliv postavit. Kolébky Arcoelectric jsou podle mě supr a spolehlivý, nehoří. Transformátor, pokud ho člověk zrovna nemá doma /s hotovým bezpečným primárem a na převinutí sekundáru/ si člověk může nechat vyrobit doslova na míru, jakýkoliv a ještě Vám ho v Tronicu i spočítají tak, aby se dalo kalkulovat s jeho vnitřním odporem, nadělají odbočky na primáru...Otočný přepínače na větší proudy, to už je asi horší - ale 12 poloh po 30° a na 10A se dá nechat složit v Obzoru. Nebo se to dá obejít dobrou, účinnou regulací - záleží na předpokládané, nejčastější aplikaci.
Ale furt bude platit, že čím tam toho bude míň a robustního, tím to bude spolehlivější.
Přeci jen je to aparát, s kterým se nezachází zrovna v rukavičkách, často se přenáší a obsluhují to vesměs laici, musí to být blbovzdorný a umět se ubránit. Tavná pojistka není řešení - blb do ní po pátém zkratu, až mu dojdou pojistky, stejně narve kus drátu.
Poznatky z praxe...Jak jsem už psal - můj bratránek, pečlivý restaurátor a sběratel starých Jaw není rozhodně žádný blbec, ale jako elektro-laikovi mu vůbec nepřijde divný a nepatřičný zkoušet funkci nabíječky jinak, než škrtem krokodýlů o sebe.
Prostě to musí být vymyšlený i zkonstruovaný tak, aby se to v mezních stavech umělo ubránit volovi samo. A pak je to i bezpečný. Ne podmíněně, ale v aparátu, co se umí účinně ubránit zkratu, rozhodně nezačne něco hořet či se pálit.
Škoda, že už nejsou k sehnání ruský, stejnosměrný vojenský páčkový jističe typu AZS. To byla bomba, dělali je snad od 2A po stupních 2,5A až do 50A a do 28V DC. Byly i typy s žárovkou v páčce.
Měl jsem jich z vojny kupu, ale všecko už je dávno někde zabudovaný, slouží a zbylo jen pár nešikovných hodnot. Poslední 50A exemplář jsem si před lety dával do 800VA síťového zdroje pro servis autozesilovačů.
Vyfotím.
- Přílohy
-
Trafo_1.jpg- (46.82 KiB) Staženo 219 x
Neboť jak už jsem psal jinde, Rusové paranoidně tajili úplně všecko, i údaje součástek z běžných spotřebních věcí, takže u armádní záležitosti, pokud se něco ilegálně nedochovalo ještě z ČSLA v nějakém armyparku, to bude hodně těžký.
Krom toho - Rusové, to je úplně jiná konstrukční škola, než cokoliv v ČSSR...
Mně trvalo přes tři roky, než jsem z několika podobných zdrojů dal dohromady jakžtakž dokumentaci k zařízení TT-300 a to je vlastně tuzemský přístroj, i když vyráběný pouze pro armádní účely v Tesle Vráble. Kdyby to bylo čistě ruský, tak nemám šanci.
Úplnou náhodou se třeba zachovala kompletní dokumentace stanice R-130, jejího napájecího měniče, vyráběného Mesitem Uh. Hradiště a automatického anténního dílu, společného i pro R112.
Úplné schéma stanice i ant. dílu se shodou náhod našlo ve složce, kde mělo původně být jen schéma, popis kontroly a nastavení měniče.
Někdo v ČSLA to tehdy z pohodlnosti sesypal do jedné složky...
Z vojny si pamatuju, že přijít na něco takového nějaký velitel dílny, co to moc žere, tak za to hrozilo vyšetřování kontrášema a možná vojenský kriminál.
Originály dokumentací ruských stanic i utajovačů byly ve dvou exemplářích jen v sejfu a vytahovaly se na konkrétní použití proti podpisu. Bohužel/bohudík tehdy neexistovaly kopírky, nebo alespoň ne volně přístupné a už vůbec ne na větší formáty. Neboť kdyby existovaly, tak už jen z čirého zájmu bych nechal okopírovat, co by se dalo a nakonec by mě do toho Sabinova dostali
- serviceman
- Příspěvky: 4093
- Registrován: 09 črc 2013, 00:00
Leošu, budu ti oponovat - i když jen týhle větě. Kdyby to bylo "Sdělano v SSSR", bude ten panel popsanej vyraženýma azbukvicema a český popisky by byly maximálně dokreslený barvou nebo nalepený na pásku z DYMO-kleští. Panel je ale popsanej přímo "vyštancnovanejma" slovama v latince - takže původ bude v nějaký československý armádní produkci, ne někde za Uralem... Ten zbytek textu o paranoidním utajování všeho co se týkalo spojovací nebo detekční techniky (radary) nezbejvá než 100% potvrdit - na vlastní kůži jsem zažil situaci, kdy na pracovišti, kde doslova léta stály bez jakýhokoliv dodatečnýho zabezpečení nebo zámku tzv. "zipovky" = ruský kovový skříňky s jednoduchým otočným uzávěrem, plný ruskojazyčný dokumentace k aparatuře, se doslova z hodiny na hodinu na ty skříňky přidělávaly petlice z 5mm silný ocelový pásoviny - potom co velení s hrůzou staženýma prdelema zjistilo, že v nich je už od momentu spuštění stanoviště umístěná kompletní výrobní a konstrukční dokumentace "k mašině", označená razítkama "Sověršenno sekretno" neboli ruským ekvivalentem "Přísně tajné". Jenom jim to nikdo neoznámil a oni si mysleli, že to jsou jen seznamy náhradních dílů a podobný věci - o tom, že tam jsou veškerý parametry, schémata, nastavovací postupy - prostě VŠECKO - neměli ani ánung ...sinclair píše:To je nepochybně Made in USSR a schéma bude velmi těžké sehnat.
...
Na obranu soudruhů důstojníků tehdejší ČSLA nutno dodat, že oni i přes inženýrský tituly z vysoký vojenský školy a přes trvalou navázanost tehdejší armády na ruský zdroje uměli rusky sotva pozdravit a těm výkresům a dalším azbukvičným popisům rozuměli v drtivý většině hůř, než koza náklaďáku ...
A kutilmile - nelituju tě