Já navrhoval mírně a za pár korun celý konec bezpečně přeosadit.
Prospělo by to jeho kmitočtové i tepelné stabilitě, koneckonců i chování v limitaci, které je za současného stavu a osazení těžko předvídatelné.
Autor vlákna má těžko k dispozici dobrý generátor sinusu, obdélníku, po ruce aspoň dva druhy komplexních zátěží a rychlý osciloskop.
Proto jsem navrhoval to celkem laciné přeosazení, jelikož u stávajícího si opravdu nejsem jist jeho korektním chováním při daném napájení, dané zátěži a daném pracovním režimu.
Ale shodneme se vzácně všichni na tom, že měřit jakýmkoli, třeba odvozeným způsobem teplotu či proud do kmitačky je pííčovina jako devítka galoše.
Už mnohem prospěšnější by bylo hlídat ss ofset na výstupu, což také většina výrobců u konců, stejnosměrně vázaných na zátěž, dělá.
Výstupní transformátor je originální, i když ne nová myšlenka, jak získat "šťavnatější" zvuk i z polovodičového zesilovače - sycením železa, ve kterém vznikne spousta dalších harmonických a další zkreslení.
Nic nového to není - Jirka Krampera svého času napájel drivery středových horen taky přes poměrně malé trafo a nebylo to primárně kvůli jejich impedanci. To ale byla úplně speciální aplikace, která s touto nástrojovou nijak přímo nesouvisí.
V tomto případě je to úplný nesmysl a bylo by to spíše ke škodě úplně všemu. Bez ohledu na výkonové ztráty je každý výstupní transformátor pro každý polovodičový zesilovač dost těžký oříšek, který ne každé zapojení dobře zkousává.
A zrovna tohle konkrétní zapojení moc těžkou induktivní zátěž nesnáší. Jednak z hlediska vlastní kmitočtové stability a toto konkrétní osazení z hlediska mizerné, či spíše nulové rezervy pro jalovinu v koncových tranzistorech.
Pokud už bych chtěl jednoduše a účinně ochránit reproduktor kytarového komba před ss napětím, udělám to při 4ohm zátěži prachobyčejným elytem 1G/63V. Není ani potřeba, aby to šlo kmitočtově níž.
Kdo tomu přesto nějak nevěří a v simulacích mu to vychází "dobře", pak mám pro něj následující návrh:
Vezměte kterýkoli, pořád celkem běžný "oranžový" zesilovač Tesly Vráble, z řady Studio/Studiosolo 70/71, který je funkčně naprosto v pořádku a s jednoduchou reprosoustavou hraje "jako ďábel".
Vezměte pak kterýkoli, typizovaný převodní transformátor 4Ω/100V či podobný, například rozšířený typ PT50 či PT100, k tomuto typu 50W zesilovače jej primárem 4Ω připojte.
Sekundár 100V zatižte činným odporem tak velkým, aby trafo odebíralo ze zesilovače jeho jmenovitý výkon, v tomto případě a s ohledem na ztráty v trafu postačí odpor typizované hodnoty 220R.
Odpor bohatě postačí na i výkon 10W.
Ten se totiž při pokusu o plné vybuzení zesilovače běžným čistým sinusem nestihne ani pořádně ohřát.
Během pár desítek ms, po náběhu výstupního napětí na asi 14-15V rms a než se stihnou přepálit pojistky na ss straně, budou durch probité budicí KF506/KFY16. Téměř současně s nimi, jen o pár mikrosekund později, to zpětně schytá i rozkmitová KFY16, regulační KC147 a aby mu to nebylo líto, tak i půlka diferenčního zesilovače.
Celé dílo kompletní zkázy koncového zesilovače s takto těžkou jalovou zátěží dokonají probité KD607 či jejich komplementy KD617 v případě variantní řady 71.
A to i přesto, že napájecí napětí těchto zesilovačů je asi 2x30V bez buzení, koncové tranzistory mají určitou rezervu v Uceo, Ic i Pc.
Výrobce krom toho usoudil, že v koncových stupních této jednoduchosti a tohoto výkonu /50-55W-4R/ nejsou rychlé rekuperační diody u koncových tranzistorů, byť osmdesátivoltových, zapotřebí.
V některých, vzácnějších případech jsou koncové tranzistory a zčásti i zbytek koncového zesilovače víceméně uchráněny bleskovým upálením emitorů budicích tranzistorů KF/KFY, neboť odběr bázového proudu obrovskou jalovinou zatížených KD607 je opravdu velký.
Tranzistory KF/KFY na tento provozní režim a výkon. někdy i s horšími KD, prostě nestačí.
Mnohé tisíce desek spojů už byly vyrobeny v minulé pětiletce, takže je nešlo tak jednoduše odepsat. Shánění KD139/140, nebo dovoz polských BD139/140 na místa lepších budicích i rozkmitových tranzistorů a proudových zdrojů by v další pětiletce trvalo alespoň tři roky, ne-li déle, pokud by je ovšem vůbec dostali. Navíc by se muselo při osazování improvizovat, což s 98% holčičího osazení montáží není jednoduché
Bylo zapotřebí vyrábět, plnit plány a dostávat prémie za jeho splnění, či překročení.
Ve Vráblích jako takových byli kolikrát rádi, že vůbec od Rožnova a Piešťan dostali plánem a HS požadované množství úplně obyčejných, nijak netříděných KF/KFY, natož aby si ještě vymýšleli v průběhu pětiletky něco "speciálnějšího".
Proto se celou dobu tyto a jim zapojením podobné zesilovače vyráběly tak, jak to uvádí s fyzickým stavem většinou shodná servisní dokumentace.
Jak byly Vráble nuceny mnohdy doslova improvizovat, bylo vidět i na mnoha dalších jejich výrobcích. Asi nejkřiklavější případ jsou "novější" koncové zesilovače AZK221 a AZK240, kde Vráble, chtěje je mocí mermo vyrábět a přitom nemaje slíbených, dvěstěvoltových KD649B/KD650B, sami si vybírali z KD366B/367B kusy, které snesly alespoň těch 160V a obstály na místech rychlých budicích darlingtonů. Mám těch zesilovačů celkem pět a ve třech z nich, paradoxně v těch výkonnějších, jsou KD366B/367B. Zatím drží...
Když jim došly původně naprojektované, rychlé koncové KUX41N /které sežrali pro sebe ultrazvuci/, tak se bez jakýchkoli měření i úprav kompenzací montovaly pomalé KD15003. Přestože napájecí napětí většího modelu dosahuje až 2x75V a KD15003 mají katalogem zaručováno jen 140V.
Nikoho tyhle "drobnosti" moc nesraly - důležité byly kusy, plán a prémie, vše ostatní bylo vedlejší. Pokud to navíc "posvětili z vývoje", nejel přes to vlak a mohlo se vyrábět.
Proto jsem jako úplně první pomoc navrhoval prověřit ss chování koncového zesilovače v limitaci a při odběhu z ní, zastudena i za horka.
Popřípadě rovnou přeosazení na "bezpečnější" materiál, který se nějakou napěťovou špičkou /pracujíce na hraně dovolených hodnot jako Q5-50V/ nepootevře zrovna v momentu, kdy je to nejmíň potřeba.
Hodně silně pochybuju o tom, že by běžně čtyřicetivoltové, obyčejné KF507/517 někdo zvlášť vybíral, natož tak pároval /což jde mmch velmi blbě/ a týká se to i ostatního materiálu. Velmi tluče do očí skutečnost, jak moc "konstruktér" spoléhal na potenciální velké rezervy Uceo od výrobce polovodičů.
V kontrastu se stávajícím stavem osazení mi proto přijde krajně nevhodná tato arogantní poznámka autora vlákna:
"V prvom kroku zmeranie vykonovo-frekvencno-tepelnych pomerov v reproduktore. A to by teda mohlo zaujimat aj vas, ak na to nemate technicky uspokojivu odpoved. (Za technicky uspokojivu odpoved povazujem odpoved aspon nejako matematicky vyjadritelnu, lebo vsetko ostatne pokladam len za povery a pranostiky.)"
Tahle poznámka svědčí o mnohém - ale tohle nebudu už rozmazávat.
- najít se jich dá dost... 
