Je také potřeba si uvědomit, že ty japonské tuzexové křápy, o kterých ale jsem si tehdy jako študák mohl nechat zdát, ale měla je spousta mých spolužáků, byly tak neuvěřitelné Sr..dy, že bys jen těžko hledal horší. Jejich parametry se udávaly podle normy NAB, a i tak se jejich odstup pohyboval kolem 30-35 dB. Pamatuji, že jeden bohatší spolužák se vytahoval kazeťákem Sony, u kterého byl šum silnější než hudba. Přitom tento údaj by podle evropské normy třeba DIN vycházel ještě míň. Ale tehdy se písničky, hlavně anglické, kopírovaly na těchto krámech tolikrát, že jejich výsledný zvuk byl téměř neposlouchatelný na čemkoli.
Nepamatuji si, že by některá československá norma dovolovala výrobu magnetofonu s tak příšernými parametry. Ohledně kmitočtové charakteristiky a zkreslení to bylo podobné. Mezi takto slepými by byl i jednooký králem. Ale je pravda, že ty A3 byly na svou dobu a třídu magnetofonů dost slušné. Vzpomínám si, jak jsem kdysi kamarádovi čistil Prostějovskou starorežnou z frťana v místní hospodě hlavy v jeho A3, do které cpal Emgetonky kazety. Jiné nebyly. Hlavy byly tak zalepené, že magnetofon už skoro nehrál. původně si myslel, že je po něm.
Magnetofonová nostalgie (odděleno)
Moderátor: Moderátoři
Ha, teď vidím, že AD143 mají Hančovci. Sice za ranec, ale jestli to budou ty od Ates, tak si asi nejaké koupím. Mohly by i po létech být furt lepší, než naše zestárlé 0C26 a 0C27.
Je to už nějaký ten rok, co jsem likvidoval na ND tři školní B57, prakticky nejeté, podle stavu hlav a čistoty dráhy. Všecka guma byla v naprostém pořádku /bylo to ve školním skladu/. Ale - budicí páry GC510/520 a koncové 0C26 byly tak zdegradované, že to i při opatrném nájezdu réglem vyráželo pojistky. U dvou prakticky nejetých mgf, tomu třetímu nešel koncový stupeň vůbec, jen to prskalo, ale pojistku nevyrazilo.
Kontroloval jsem ještě před připojením konců na napětí zhruba odpor termistorů a další záležitosti, související s napájením a Iq, případné uhnilé vývody GC a tak. Všecko v pořádku. Ty GC byly maďarský a 0C26 byly už potištěné tím drobnějším fontem, takže z nejnovějších.
Už tenkrát to potvrdilo moje černé domněnky, že teslácké výkonové Ge tranzistory podléhají nějaké, asi chemicko-technologické samovolné zkáze i bez napětí.
Nic proti - chtít po primitivním tranzistoru, aby po 40 letech od výroby měl katalogový parametry, to je asi úchylárna, ale nějak fungovat by mohly - pokud stejně staré či starší zahraniční fungují.
Ony asi všecky nebyly vyrobené s úplně stejnou péčí - přece mnohé sbírkové magnetofony, kompletně osazené germaniem, jaksi fungují i po tolika letech taky. Někdy až překvapivě dobře.
Prostě mě to překvapilo v tom smyslu, že to bylo skoro nejeté a netrápené přístroje.
Zajímavý na tom může být, že je to vyjma diod. Ty jsou i po cca 50 letech normálně použitelné.
Měřil jsem si nedávno darované, použité AD149 a byly-měřily jako nové. Stejně tak Valvo 0C28, perfektní.
Něco ti naši chlapci na Valachoch dělali blbě.
Takže pokud se někomu povede např. úspěšně a v rámci papírových parametrů "rozchodit" třeba takový Ge orloj, jako je Music 30 Stereo, má moji hlubokou úctu.
Je to už nějaký ten rok, co jsem likvidoval na ND tři školní B57, prakticky nejeté, podle stavu hlav a čistoty dráhy. Všecka guma byla v naprostém pořádku /bylo to ve školním skladu/. Ale - budicí páry GC510/520 a koncové 0C26 byly tak zdegradované, že to i při opatrném nájezdu réglem vyráželo pojistky. U dvou prakticky nejetých mgf, tomu třetímu nešel koncový stupeň vůbec, jen to prskalo, ale pojistku nevyrazilo.
Kontroloval jsem ještě před připojením konců na napětí zhruba odpor termistorů a další záležitosti, související s napájením a Iq, případné uhnilé vývody GC a tak. Všecko v pořádku. Ty GC byly maďarský a 0C26 byly už potištěné tím drobnějším fontem, takže z nejnovějších.
Už tenkrát to potvrdilo moje černé domněnky, že teslácké výkonové Ge tranzistory podléhají nějaké, asi chemicko-technologické samovolné zkáze i bez napětí.
Nic proti - chtít po primitivním tranzistoru, aby po 40 letech od výroby měl katalogový parametry, to je asi úchylárna, ale nějak fungovat by mohly - pokud stejně staré či starší zahraniční fungují.
Ony asi všecky nebyly vyrobené s úplně stejnou péčí - přece mnohé sbírkové magnetofony, kompletně osazené germaniem, jaksi fungují i po tolika letech taky. Někdy až překvapivě dobře.
Prostě mě to překvapilo v tom smyslu, že to bylo skoro nejeté a netrápené přístroje.
Zajímavý na tom může být, že je to vyjma diod. Ty jsou i po cca 50 letech normálně použitelné.
Měřil jsem si nedávno darované, použité AD149 a byly-měřily jako nové. Stejně tak Valvo 0C28, perfektní.
Něco ti naši chlapci na Valachoch dělali blbě.
Takže pokud se někomu povede např. úspěšně a v rámci papírových parametrů "rozchodit" třeba takový Ge orloj, jako je Music 30 Stereo, má moji hlubokou úctu.
Vtip byl v tom, že na západě samozřejmě kromě levných křápů mizerných parametrů prodávali i slušné stroje. Do Tuzexu dovezli libovolný šmejd, řádně ho "nacenili", protože se po tom stejně zaprášilo, a stát vybral od lidí tvrdou měnu.Syron píše:Je také potřeba si uvědomit, že ty japonské tuzexové křápy, o kterých ale jsem si tehdy jako študák mohl nechat zdát, ale měla je spousta mých spolužáků, byly tak neuvěřitelné Sr..dy, že bys jen těžko hledal horší.
S tím Tuzexem jen u něčeho.
U střední třídy elektroniky, do které třeba patřila Aiwa, Panasonic, Sharp a podobné značky, to nebylo až tak zlé. Já a kámoši jsme měli přístup ke katalogům, takže jsme docela dobře věděli, kolik co stojí třeba v Německu. Přepočítáno i přes tuzemské vekslácké kurzy to nebylo až tak zlé.
Ani cívkové pásy a kazety mi nepřišly Tuzexem nijak předražené.
Nejvíc předražená byla nejvyšší třída a paradoxně kosmetika.
Za A77 jsem přeplatil dost, celou třetinu ceny v Německu, ale tehdy nebyla jiná cesta, jak sem tak velký i drahý přístroj z Německa dostat. Žádný TIRák s tím nechtěl nic mít, šlo už o velký peníze a tím i o velký průser. Drobnosti či součástky provezli bez problémů, ale něco jako A77 či televizor ani omylem.
Na to byly úplně jiný cesty a kanály, ke kterým jsem zase já tehdy neměl přístup.
Nejvíc toho lowcost šmejdu ala Sencor paradoxně neprodával Tuzex, ale Domácí potřeby - Elektro a hned potom velké obchoďáky, jako byla Kotva. Za koruny a řádně předražené vzhledem k technické hodnotě.
V Tuzexu, kde jsem byl celkem dost častým návštěvníkem, jsem vysloveně podřadný šmejd - který se naopak dal pod pultem sehnat v DP - nikdy neviděl. Bývalo toho tam mraky, ale vyslovený šmejdy nikdy.
To totiž ani nebylo dost dobře možný.
Lidi, který dostávali buď bony či valuty oficiálně a nakupovali tam za ně, totiž požadovali za svý bony či valuty západní kvalitu a ne šmejd, to by se hodně brzy obrátilo proti Tuzexu.
V Tuzexu se tím bezvýhradně řídili, to beze srandy. To nemám ze svý hlavy, to mi mezi řečí řekla paní vedoucí v malém zlínském.
xsc, jseš mezi pamětníkama, tak opatrně
U střední třídy elektroniky, do které třeba patřila Aiwa, Panasonic, Sharp a podobné značky, to nebylo až tak zlé. Já a kámoši jsme měli přístup ke katalogům, takže jsme docela dobře věděli, kolik co stojí třeba v Německu. Přepočítáno i přes tuzemské vekslácké kurzy to nebylo až tak zlé.
Ani cívkové pásy a kazety mi nepřišly Tuzexem nijak předražené.
Nejvíc předražená byla nejvyšší třída a paradoxně kosmetika.
Za A77 jsem přeplatil dost, celou třetinu ceny v Německu, ale tehdy nebyla jiná cesta, jak sem tak velký i drahý přístroj z Německa dostat. Žádný TIRák s tím nechtěl nic mít, šlo už o velký peníze a tím i o velký průser. Drobnosti či součástky provezli bez problémů, ale něco jako A77 či televizor ani omylem.
Na to byly úplně jiný cesty a kanály, ke kterým jsem zase já tehdy neměl přístup.
Nejvíc toho lowcost šmejdu ala Sencor paradoxně neprodával Tuzex, ale Domácí potřeby - Elektro a hned potom velké obchoďáky, jako byla Kotva. Za koruny a řádně předražené vzhledem k technické hodnotě.
V Tuzexu, kde jsem byl celkem dost častým návštěvníkem, jsem vysloveně podřadný šmejd - který se naopak dal pod pultem sehnat v DP - nikdy neviděl. Bývalo toho tam mraky, ale vyslovený šmejdy nikdy.
To totiž ani nebylo dost dobře možný.
Lidi, který dostávali buď bony či valuty oficiálně a nakupovali tam za ně, totiž požadovali za svý bony či valuty západní kvalitu a ne šmejd, to by se hodně brzy obrátilo proti Tuzexu.
V Tuzexu se tím bezvýhradně řídili, to beze srandy. To nemám ze svý hlavy, to mi mezi řečí řekla paní vedoucí v malém zlínském.
xsc, jseš mezi pamětníkama, tak opatrně
no, pak na sklonku éry totáče když soudruhům nemile už teklo do děravých bot
a podvědomě asi tušili že brzo půjdou od valu (1986-87) Tuzex zavedl objednací službu značek Sony, Aiwa, Toshiba, Sharp a JVC zde již nešlo o partiové zboží z bazarů, platilo se předem a dodání do 3 měsíců někdy dřív...na deck Aiwa reverzák AD-R450 jsem čekal plnou lhůtu a nedočkal se stejně, vrátili sice platidla ale co z toho ? indická výroba prej a spousta reklamací, neslýchané jednání ale, nic to nebylo proti dnešním vyjebům s lidma - v rámci zákona že jo
a podvědomě asi tušili že brzo půjdou od valu (1986-87) Tuzex zavedl objednací službu značek Sony, Aiwa, Toshiba, Sharp a JVC zde již nešlo o partiové zboží z bazarů, platilo se předem a dodání do 3 měsíců někdy dřív...na deck Aiwa reverzák AD-R450 jsem čekal plnou lhůtu a nedočkal se stejně, vrátili sice platidla ale co z toho ? indická výroba prej a spousta reklamací, neslýchané jednání ale, nic to nebylo proti dnešním vyjebům s lidma - v rámci zákona že jo
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Ta objednávková služba se složením zálohy fungovala už v 70. letech, možná ne v takové míře, ale fungovalo to.
Tu A77 jsem si objednal sám a bez jakýchkoliv známostí, ve Zlíně nahoře na Prioru. Myslím šest týdnů, možná dýl jsem čekal, než zavolají.
A nejspíš proto, že jsem byl mladý smrad, tak mě ASI nikdo z ničeho nekalého nepodezíral. Jenom paní asi měla pochybnosti, protože k tomu zavolala vedoucí. Odpověděl jsem správně na všecky kontrolní otázky složil 75% zálohu, kopie papírů a bylo to. Ani mě, ani rodiče nikdo nikdy neotravoval. Kupodivu.
Mému spolužákovi ze základky rakouská tetička objednala a zaplatila krásnou a určitě i drahou HiFi sestavu Aiwa, tuner se zesilovačem plus kazeťák. Bylo to dokonce už za 2 týdny /měli to v katalogu/ a ještě se divila, že je to v Tuzexu oproti Rakousku levné. To ale bylo před koncem 70.let.
Nemohl si na to nejmíň měsíc zahrát, protože to mělo předepsaný osmiohmový bedny, co v Tuzexu tenkrát neměli. Jen nějaké velké a příšerně drahé Pioneery. Měsíc se sháněly 8R bratislavské bedny. Ty skoro čtvercové třípásmovky s ARN738. Hrálo to s nima skvěle.
Nemám povědomí o tom, že by někdy Tuzex prodával vyslovený sračky se ss mazáním a kvalitou telefonu, jaké se daly "pod pultem" a za bakšiš občas sehnat v DP. Právě v jedné takové načinčané placce z DP, myslím to byl zrovna ten Sencor, jsem poprvý viděl "odklápěcí magnet" místo mazací hlavy.
Tu A77 jsem si objednal sám a bez jakýchkoliv známostí, ve Zlíně nahoře na Prioru. Myslím šest týdnů, možná dýl jsem čekal, než zavolají.
A nejspíš proto, že jsem byl mladý smrad, tak mě ASI nikdo z ničeho nekalého nepodezíral. Jenom paní asi měla pochybnosti, protože k tomu zavolala vedoucí. Odpověděl jsem správně na všecky kontrolní otázky
složil 75% zálohu, kopie papírů a bylo to. Ani mě, ani rodiče nikdo nikdy neotravoval. Kupodivu.
Mému spolužákovi ze základky rakouská tetička objednala a zaplatila krásnou a určitě i drahou HiFi sestavu Aiwa, tuner se zesilovačem plus kazeťák. Bylo to dokonce už za 2 týdny /měli to v katalogu/ a ještě se divila, že je to v Tuzexu oproti Rakousku levné. To ale bylo před koncem 70.let.
Nemohl si na to nejmíň měsíc zahrát, protože to mělo předepsaný osmiohmový bedny, co v Tuzexu tenkrát neměli. Jen nějaké velké a příšerně drahé Pioneery. Měsíc se sháněly 8R bratislavské bedny. Ty skoro čtvercové třípásmovky s ARN738. Hrálo to s nima skvěle.
Nemám povědomí o tom, že by někdy Tuzex prodával vyslovený sračky se ss mazáním a kvalitou telefonu, jaké se daly "pod pultem" a za bakšiš občas sehnat v DP. Právě v jedné takové načinčané placce z DP, myslím to byl zrovna ten Sencor, jsem poprvý viděl "odklápěcí magnet" místo mazací hlavy.
Dovolím si opakovaně upřesnit: parametry u těch levných, co se prodávaly v elektrách, byly vesměs udávané podle JIS (Japan Industrial Standard), čísla vypadala lépe, než podle NAB, podle které se ostatně uváděla jen na přání amerického trhu, obě normy nešlo nijak přepočítat na údaje podle DIN, jedině podle DIN přeměřit. Naše norma, bohužel závazná až od roku 1976, byla v několika detailech ještě přísnější, než DIN, takže vlastně poškozovala zájmy Tesly, když podle ní musela uvádět parametry. Předtím státní normu suplovaly PN, tedy podnikové normy, a ty byly ještě přísnější, než pozdější ČSN36 8420. Co se vešlo do PN, to se v ČSN mohlo i trochu protáhnout, zato ve všech ostatních normách mohlo v pohodě rozpažit, a pořád se to vešlo.
A zopakuji (další detaily si najděte ve starších vláknech): v roce 1971 jsme porovnávali Tesla A3 s Grundigem C200 bez automatiky a stereofonním stolním (tuším CN500). National Panasonic RQ203SD bylo třeba upravit vyřazením záznamové automatiky (prostě se předpětí prvního stupně nastavilo napevno), ale jeho odstup od šumu byl skutečně pod 32 dB resp. 35 dB(A). Kolísání 0,8 % a kmitočtový rozsah přes pásek 160 Hz až 8 kHz v toleranci 9 dB by ho vyřadily úplně, kdyby se to ovšem v technických parametrech tak psalo.
Sešit s výsledky měření jsem dodnes nenašel a obávám se, že ta šance se zmenšuje. Nicméně, i když ty Grundigy měly udávané o něco lepší údaje, než jaké udávala Tesla pro A3, ve skutečnosti to bylo naopak, Á trojka byla lepší téměř ve všech parametrech, snad jen v dlouhodobé odchylce rychlosti posuvu se během 20 minut provozu sotva vešla do ±2%, zatímco oba Grundigy držely dvakrát přesněji. V krátkodobém rušivém kolísání byla Tesla podle očekávání lepší... no a pak už ve všech parametrech...
A zopakuji (další detaily si najděte ve starších vláknech): v roce 1971 jsme porovnávali Tesla A3 s Grundigem C200 bez automatiky a stereofonním stolním (tuším CN500). National Panasonic RQ203SD bylo třeba upravit vyřazením záznamové automatiky (prostě se předpětí prvního stupně nastavilo napevno), ale jeho odstup od šumu byl skutečně pod 32 dB resp. 35 dB(A). Kolísání 0,8 % a kmitočtový rozsah přes pásek 160 Hz až 8 kHz v toleranci 9 dB by ho vyřadily úplně, kdyby se to ovšem v technických parametrech tak psalo.
Sešit s výsledky měření jsem dodnes nenašel a obávám se, že ta šance se zmenšuje. Nicméně, i když ty Grundigy měly udávané o něco lepší údaje, než jaké udávala Tesla pro A3, ve skutečnosti to bylo naopak, Á trojka byla lepší téměř ve všech parametrech, snad jen v dlouhodobé odchylce rychlosti posuvu se během 20 minut provozu sotva vešla do ±2%, zatímco oba Grundigy držely dvakrát přesněji. V krátkodobém rušivém kolísání byla Tesla podle očekávání lepší... no a pak už ve všech parametrech...
Těm, kdo si nevybírají odpovědi na soukromé zprávy, už příště neodpovím. Tak.
Proč opatrně? Však jsem taky v Hradci nebo Jihlavě většinou jen okukoval, co pěkného v Tuzexu mají....sinclair píše:xsc, jseš mezi pamětníkama, tak opatrně
Zrovna ten National RQ203 opravdu žádný zázrak nebyl, ale vypadal o dost líp než A3. Vtip byl v tom, že na západě to byl kazeťák typu přenosný tranzistorák a nebyl problém mít na domácí poslech jiný pořádný.
xsc píše:Proč opatrně? Však jsem taky v Hradci nebo Jihlavě většinou jen okukoval, co pěkného v Tuzexu mají....sinclair píše:xsc, jseš mezi pamětníkama, tak opatrně
Zrovna ten National RQ203 opravdu žádný zázrak nebyl, ale vypadal o dost líp než A3...
Ten Nationál mal spolužiak na intráku a hral parádne teda na tú dobu spomenem si aj na na B302 Unitra licencia Thomson ale bol to šrot tak isto som mal jeden a hral inak do skončenia v aute š 110 len reprodukcia bola žiadne lebo motor hučal hlučenešie ako magič
Já ho mám ještě jako muzeální kousek ponechaný. Ale motorek se musel předělat na normální regulaci, protože ta odstředivá začala kolísat. Časem se rozpadl ovládací knoflík, který byl takové kurvítko z umělé hmoty. Automatika byla nastavená spíš na slovo než hudbu. Při snímání to v podstatě nemělo správné korekce, což nevadilo s vestavěným reproduktorem, jen se signál nesměl poslat někam dál...
Pravda, bylo to pořád lepší než o ~10-15 let později dovážený kazeťák Elta, který v původním zapojení při každém zapnutí odmazal kousek nahrávky...
Pravda, bylo to pořád lepší než o ~10-15 let později dovážený kazeťák Elta, který v původním zapojení při každém zapnutí odmazal kousek nahrávky...
xsc píše:...Zrovna ten National RQ203 opravdu žádný zázrak nebyl, ale vypadal o dost líp než A3. Vtip byl v tom, že na západě to byl kazeťák typu přenosný tranzistorák a nebyl problém mít na domácí poslech jiný pořádný.
Právě, že v té době většina výrobců naskočila na vlnu zájmu o přenosné kazeťáky a zákazníci je také brali jen jako jakousi náhražku, zajímavou, ale hlavně přenosnou hračku, od které se nedá víc čekat.
Vždyť většina světových výrobců se tehdy ještě v hifi a high-endu stále držela cívek, o čemž svědčí například přehled exponátů Hifi-Expo v Praze, jak z roku 1968, tak 1969, i když pár pokusů o stacionární kazeťáky už existovalo (třeba Sony 1967, Technics, Nakamichi, Loewe a sám Philips modelem 2205 o rok později, další se objevují na trhu až po nich, třeba Telefunken nabídl stolní kazeťák až někdy 1971, když předtím stihl asi 8 typů přenosných nevalné kvality atd). A to ty první stolní kazeťáky se ještě ani o hifi nepokoušely. To až tak 1971-1972 byly stolní kazeťáky v akceptovatelné kvalitě, Sankyo byla jednou z prvních firem, která to zvládla a rychle ji doháněli ostatní výrobci a laboratoře.
Takže skutečně, to, že před rokem 1971 někdo měl přenosný kazeťák, ani zdaleka neznamenalo, že by si doma přehrával kazety v něčem lepším. To už by se dalo předpokládat, že se mu doma točí hodně velké cívky na něčem opravdu dobrém. Konečně, když National vyrukoval s modely RQ203, 204, 226 a podobnými, jako třeba Sanyo M18, si Japonec v trafice cestou do práce koupil jiný, aby se nemusel vracet pro ten, který zapomněl doma. Ale takové ceny se nás ani náhodou netýkaly.
Těm, kdo si nevybírají odpovědi na soukromé zprávy, už příště neodpovím. Tak.
Tu RQ 203 mám taky někde schovanou (pokud jsem ji nevyhodil). Taky tam už není orig. ovládací knoflík. Někdo přede mnou tam dal takový kulatý vroubkovaný, je dost zapuštěný v tom krytu, protože u původního byla ta placatá věc. Koupil jsem ho kdysi v bazaru někdy koncem 70ých let z nostalgie. Bylo to něco tak neskutečně příšerného, že jsem původní elektroniku vyhodil, a nabastlil tam cosi podle "normálního" kazeťáku.
Nezůstalo tam snad kromě trafa skoro nic. Původně při záznamu běžel celý kompletní zesilovač, pokud se nepletu. Byl problém i s místem, s přepínáním síť/baterie, regulací záznamové úrovně a indikace. Tuším, že jsem tam měl nějak jen LEDku, nedal se ani kontrolovat odposlech, ale dalo se nahrávat a přehrávat v jakés-takés kvalitě. Byl jsem na to překopávání trochu zatížený(až skoro nemocný). Nějaký původní stav do sbírky mi nic neříkal, vyžadoval jsem spíš, aby přístroj byl použitelný.
Dokonce jsem si ten National nosil do promítací kabiny v kině někdy v roce 80-82, a pouštěl do filmového zesilovače Olympic, Katapult a podobný žánr. Přesto, že nás v kurzu v Klánovicích varovali, že musíme pouze přehrávat legálně zakoupené gramodesky opatřené razítkem MNV kvůli autorským právům a pokutě. Ale na tom gramofonu typu chlebník c ocelovou jehlou přehrávat vydrápané desky s budovatelskými písněmi jsem tvrdě odmítal. Jó, toto je ta pravá nostalgie. Člověk si i v té rudé tmě musel občas urvat aspoň kousíček svobody.
Určitě si někteří z nás starších pamatujete, jak si obsluha kina dokupovala lístky na ruské a RVHP filmy, aby jich bylo nejmíň deset. Pro deset diváků se už mohlo promítat, soudruh se nažral, a bylo pár korun prémií. Dodnes si pamatuji na polský film Jarosĺaw Dabrowski, který jsem promítal pro tři lidi: vedoucí, prodavač vstupenek-uklízeč a já. Vynechal jsem dva díly, nikdo nic nepoznal, a všichni byly spokojeni. Jen si vzpomínám na to, že kopie byla mimořádně zachovalá i přes dost vysoký počet promítání. Nemusím snad psát proč.
To jsem pořádně odbočil, ale je to příklad, jak může i taková srajda být užitečná.
Dalším přístrojem, který jsem "vylepšil" je Tesla Pluto. Zvuk nesrovnatelný s originálem, kolísání otáček odstraněno. Ale slogan "hraje v každé poloze" který jsme doplnili "v každé jinak" a "v každé chvilku" jsem bohužel nedokázal vyvrátit. Vlivem axiálního posuvu rotoru v motorku způsobeného jednak vůlí, ale hlavně posouváním celého motorku radiálně způsobeného přenosem síly z řemeničky byl tento problém neřešitelný. Magneťák prostě musel ležet vodorovně.
Ještě k tomu prodávání - neprodávání šuntů v tuzexu. Buď ti dotyční lhali(možná nechtěli prozradit obchod a prodavače, který jim to pod pultem prodal) nebo existovaly i výjimky. Je pravda, že vím o jednom spolužákovi a kamarádovi, který byl "king" protože měl tehdy velkou raritu, přenosný radiomagnetofon Panasonic, já jsem mu říkal kombajn, který na anténu hrál na tu dobu dost slušně. Přiznal, že mu ho jeho bohatí rodiče koupili v normálním obchodě, pravděpodobně v těch DP.
Nezůstalo tam snad kromě trafa skoro nic. Původně při záznamu běžel celý kompletní zesilovač, pokud se nepletu. Byl problém i s místem, s přepínáním síť/baterie, regulací záznamové úrovně a indikace. Tuším, že jsem tam měl nějak jen LEDku, nedal se ani kontrolovat odposlech, ale dalo se nahrávat a přehrávat v jakés-takés kvalitě. Byl jsem na to překopávání trochu zatížený(až skoro nemocný). Nějaký původní stav do sbírky mi nic neříkal, vyžadoval jsem spíš, aby přístroj byl použitelný.
Dokonce jsem si ten National nosil do promítací kabiny v kině někdy v roce 80-82, a pouštěl do filmového zesilovače Olympic, Katapult a podobný žánr. Přesto, že nás v kurzu v Klánovicích varovali, že musíme pouze přehrávat legálně zakoupené gramodesky opatřené razítkem MNV kvůli autorským právům a pokutě. Ale na tom gramofonu typu chlebník c ocelovou jehlou přehrávat vydrápané desky s budovatelskými písněmi jsem tvrdě odmítal. Jó, toto je ta pravá nostalgie. Člověk si i v té rudé tmě musel občas urvat aspoň kousíček svobody.
Určitě si někteří z nás starších pamatujete, jak si obsluha kina dokupovala lístky na ruské a RVHP filmy, aby jich bylo nejmíň deset. Pro deset diváků se už mohlo promítat, soudruh se nažral, a bylo pár korun prémií. Dodnes si pamatuji na polský film Jarosĺaw Dabrowski, který jsem promítal pro tři lidi: vedoucí, prodavač vstupenek-uklízeč a já. Vynechal jsem dva díly, nikdo nic nepoznal, a všichni byly spokojeni. Jen si vzpomínám na to, že kopie byla mimořádně zachovalá i přes dost vysoký počet promítání. Nemusím snad psát proč.
To jsem pořádně odbočil, ale je to příklad, jak může i taková srajda být užitečná.
Dalším přístrojem, který jsem "vylepšil" je Tesla Pluto. Zvuk nesrovnatelný s originálem, kolísání otáček odstraněno. Ale slogan "hraje v každé poloze" který jsme doplnili "v každé jinak" a "v každé chvilku" jsem bohužel nedokázal vyvrátit. Vlivem axiálního posuvu rotoru v motorku způsobeného jednak vůlí, ale hlavně posouváním celého motorku radiálně způsobeného přenosem síly z řemeničky byl tento problém neřešitelný. Magneťák prostě musel ležet vodorovně.
Ještě k tomu prodávání - neprodávání šuntů v tuzexu. Buď ti dotyční lhali(možná nechtěli prozradit obchod a prodavače, který jim to pod pultem prodal) nebo existovaly i výjimky. Je pravda, že vím o jednom spolužákovi a kamarádovi, který byl "king" protože měl tehdy velkou raritu, přenosný radiomagnetofon Panasonic, já jsem mu říkal kombajn, který na anténu hrál na tu dobu dost slušně. Přiznal, že mu ho jeho bohatí rodiče koupili v normálním obchodě, pravděpodobně v těch DP.
Jojo, to jsou přesně ony. Mají nějak okolo 25-30W, podle výborného chování i pěkného zvuku asi i dost vysoký Ft /na bambusák/. Prodávaly se koncem 70. let jako doprodejový ND za 10,-Kčs, do nějakého staršího polského autorádia, co mělo konec v A třídě.
Jsou to fakt výborný Ge tranzistory, dokonce i v TW40 na místě doporučených 4NU74 fungovaly výborně. Ani nebylo potřeba nic měnit a dávalo to předepsanej výkon. Ale TW40 fungovala i s bulharskýma SFT214.
Trochu mě trápí, že se v datasheetech /resp. tabulkách/, co jsou dneska většinově k dispozici, se jejich údaje dost rozcházejí.
A originál katalog Ates už asi nikdo mít nebude. Nenašel jsem ani žádný relevantní údaje třeba od Valvo 0C28, 0C29 a od celé té řady AD14x.
Tahle tabulka je taky dost informativní, ale vypadá věrohodně.
Jsou to fakt výborný Ge tranzistory, dokonce i v TW40 na místě doporučených 4NU74 fungovaly výborně. Ani nebylo potřeba nic měnit a dávalo to předepsanej výkon. Ale TW40 fungovala i s bulharskýma SFT214.
Trochu mě trápí, že se v datasheetech /resp. tabulkách/, co jsou dneska většinově k dispozici, se jejich údaje dost rozcházejí.
A originál katalog Ates už asi nikdo mít nebude. Nenašel jsem ani žádný relevantní údaje třeba od Valvo 0C28, 0C29 a od celé té řady AD14x.
Tahle tabulka je taky dost informativní, ale vypadá věrohodně.
- Přílohy
-
Power germanium.pdf- (133.85 KiB) Staženo 161 x