Kritika pravopisu - odděleno, přesunuto
Moderátor: Moderátoři
Velmi tu postrádám názor například termita256. Vy ne?
Samče, věřil bys, že i mezi Čechy/Moraváky/Slezany se najde kupa lidí, schopných východňárštině nejen rozumět, ale zhruba po týdnu-dvou ji i používat k nutnému dorozumění se s pravými východňáry?
Zpravidla je to totiž a bohužel tak, že sami východňáři jen velice stěží ovládají úřední slovenštinu - natož tak, když se po nich mermomocí chce, aby porozuměli jazyku úplně jiného, cizího kmene.
Pro mnohé z nich, je požadavek na porozumění jazyku cizího kmene, u kterého budou nejméně dva roky nedobrovolně internováni, dokonce i důvodem k agresivitě, případně rovnou k útoku.
Tím jsem nechtěl říci, že i pokud řeči cizího kmene náhodou porozumí, tak že i automaticky pochopí sdělené. To by byl velký omyl a je to dvouletou praxí prokázáno. Tedy, že u východňárů porozumět ještě zdaleka neznamená pochopit.
Byl jsem se spoustou z nich DVA ROKY v jedněch kasárnách.
Být Tebou, samče, nechám tohle téma být
xsc píše:Staroslověnština ...
Hned sem si vzpomněl na
https://kreslenyvtip.cz/sites/default/f ... k=I2vj1YGn
samec píše:Tak čeština má nejakú historickú tradíciu, ale slovenčina je jazyk umelý jak esperanto. Ja som z východu Slovenska a tu hovoríme úplne inak, ako sredo a západo-slováci. Stredo a západo si ešte nejako rozumejú. Stredo hovoria mäkko aj tam, kde by ťa nenapadlo dať mäkčeň a západo hovoria celkom tvrdo, mäkčene vôbec nevyslovujú, ale slová majú skoro rovnaké. Na východe Slovenska máme úplne iné slová a hovoríme krátko. Prerto nerád píšem s diakritikou, lebo stále zabúdnem na nejaký dĺžeň.
A kedz sebe mam važic tradiciju, ta potom totu našu vichodňarsku. Bo tota naša reč še traduje z pokoľeňa na pokoľeňe. Ňe jak tota spisovna slovenčina, co ju Štur vidumal. Po našim še piše jednoducho, zrozumiteľňe, jasno. Jak hutoriš, tak pišeš. I je ľem jedno a co hutoriš mechko, tam pišeš pismeno s mechčeňom. Ňič še ňespodobuje. Ňedotrimuje še zaklad slova. Aľe to ňevadzi. Bo kedz rozumiš tomu, co hutorim, ta tedi mušiš rozumic i tomu, co pišem. A kedz še ci daco na mojej vichodňarčiňe ňevidzi, ta to zato, že tu na vichodze še u každej dzedziňe hutori dakus inšak. Dagdzi še hutori, dagdzi hvari, dagdzi bešeduje... Na murvanku je das sto nazvi, podľe toho, dze izeš.
Tak a teraz nám to prelož do Slovenského jazyka.
Myslím, že genetické následky řádění kavkazských a myslím i mongolských hord tam budou patrné dodnes.
Jaroslav Onofrej - to jméno si zřejmě budu pamatovat do smrti, rusnák řízlý dědinou za Prešovem.
Moc jsem se na své mateřské rotě nezdržoval, ale občas jsem s nimi do nějaké interakce bohužel přišel. I v podmínkách ČSLA, pokud chtěl člověk zůstat člověkem, zachovat si nějakou důstojnost a zdravý rozum, tak se tomuhle všemu, pokud to šlo, vyhýbal.
Také bych rozhodně nepoložil automatické rovnítko mezi stáří a úctu.
Byl jsem sice ještě vychováván v prostředí, kde úcta ke stáří byla víceméně automatická, ale už to byly jen dozvuky starých časů - kdy se rodičům zásadně vykalo atd.
Blb bude pořád blbem a hajzl hajzlem, jakkoli bude starý či mladý.
A kutilmile - nelituju tě
To se nedá říci například kolem Ivančic, tam jsou nářeční rozdíly i mezi blízkými vesnicemi hodně výrazné.
Jazykotvůrci obroditelé se proto dohodli, že pravidla spisovného jazyka sestaví podle zvyklostí právě toho Novojičínska.
Kupodivu naprostá většina těch pravidel platí dodnes, dnešním pokusům je ignorovat či změnit navzdory.
Nemusí být každý Čapkem Jirotkou, Němcovou, Werichem, Horníčkem, Neffem, Suchým či Velinským, když hovořím o češtině, ale ono to platí i na Slovensku: tam se také nevyskytuje Štúr, Mňačko, Satinský či Hviezdoslav v každé ulici. Ale písemná komunikace, zvlášť veřejná, by měla mít obecně přijatelnou, a přitom srozumitelnou podobu.
A nezatracujte interpunkci, dělá hodně. Je přece rozdíl, jestli asistentka řekne šéfovi:
"Co už zase chcete?" nebo "Co? Už zase chcete?"
Přemýšlejte o tom...
- hobbyrobot
- Příspěvky: 123
- Registrován: 17 čer 2015, 00:00
Hill píše:A nezatracujte interpunkci, dělá hodně. Je přece rozdíl, jestli asistentka řekne šéfovi:
"Co už zase chcete?" nebo "Co? Už zase chcete?"
Přemýšlejte o tom...
Mnohem smrtonosnější je ovšem jedna docela maličká čárka:
Popravit, ne propustit!
Popravit ne, propustit!
A, konec konců, jaké vášně zde vzbudil rozdíl mezi dlouhým a krátkým i v mém včerejším příspěvku...