Sny

[Kremik]

Něco hledám, a narazil jsem na tohle. Tak to trošku oživím.
Už se vám někdy stalo, že vás ve snu neco překvapilo, nebo že se stalo něco, co jste nečekali?
Ale jak může mozek překvapit sám sebe, když si to vlastně vymýšlí?
Dospěl jsem k závěru, že poměrně snadno. Jedna část mozku sen vymýšlí, jiná se kouká. A určitě ty části nejsou jen dvě. Už se mi taky zdály dva sny najednou. Sice jen chvilku, ale zdály.
I ten stav, kdy se člověku něco zdá těsně před probuzením tomu napovídá. Probudila se tak velká část mozku, že už naběhlo vědomí. Ale část mozku pořád vymýšlí sen. Tak proč bychom se nepodívali. Samozřejmě je dost těžké tu část taky neprobudit, takže žádné velké hrdinství při bdělém stavu se konat nebude.
Jak je příjemné poslat část mozku spát si může asi každý vyskoušet. Stačí být hodně ospalý a muset někam jít. Obvykle je to v noci, tedy na chodnících i cestách místa dost. Skuste při chůzi na chvíli zavřít oči. Jste bdělí, a přitom část mozku spí. Přitom jdete. Můžete na okamžik usnout natolik, že se vypne vědomí. Zaregistrujete ztrátu rovnováhy a to vás probudí.
Pokud to některým nepůjde, tak možná neusínají tak snadno. Čím je člověk ve větší pohodě, tím asi lépe usíná. Já nemám problém během čtvrthodinové odpolední cesty autobusem desetkrát usnout a shlédnout deset snů. Ale jen odpoledne. Večer nikdy.
Nedávno jsem řešil opačný problém - řídit a neusnout. Stromy podél cesty se mi nad hlavou zavíraly jako tunel, odrazky na patnících kolem cesty, hlavně v zatáčkách, vytvářely roztodivné tvary a obrazce, že jsem měl problém v tom obrázku najít skutečnou cestu. Nemoh jsem se probrat, nijak. Teprve se svítáním se to zlepšilo. Byla to hrozná cesta. Příště musím lépe plánovat.

[PeteBurns]

K tomu soferovaniu a zaspavaniu len tolko - si riadny trkvas, bud rad, ze sa nic nestalo, nabuduce uz tolko stastia mat nemusis - v takychto pripadoch treba okamzite zastavit a aspon par hodin si pospat, inak sa moze stat, ze bude clovek do konca zivota lutovat, ak to teda prezije Mne sa to stalo iba raz v zivote, ale mal som stastie, hluk vybocovania z cesty ma prebudil, no vela ludi to stastie nemalo - odvtedy uz viem, ze ak zacinam vidiet machule pred ocami a blbne videnie, treba okamzite zastavit, inak nie je sanca udrzat sa bezpecne pri vedomi...

[Hubert_79]

Nedávno jsem řešil opačný problém - řídit a neusnout. Stromy podél cesty se mi nad hlavou zavíraly jako tunel, odrazky na patnících kolem cesty, hlavně v zatáčkách, vytvářely roztodivné tvary a obrazce, že jsem měl problém v tom obrázku najít skutečnou cestu.

Tebe bych teda chtěl na silnici potkat. Děkuj denně (Bohu, Buddhovi, proroku Mohamedovi, J*, Leninovi, straně, Sovětskému svazu, Matce Gaie, Prozřetelnosti, Svantovítovi, Perunovi - nehodící se škrtni) že jsi dojel a nic se nestalo.
Podle mého jsi ______(zde si doplňte nějaké vulgarismy a urážky), že jsi jel. "Muset" není argument.

[Kremik]

Čekal jsem, že vás zaujme hlavně ten konec. Ale jo, poslužte si. Zažil to každej. Jen se tím asi nechlubí. Neříkám, že tak jezdím pořád, to byla jen vyjímka. Nevím, proč bych to nenapsal. Lepší než mlčet. Třeba si to někdo přečte a vyvaruje se toho. Nebo aspoň ví do čeho jde.

[EKKAR]

Fakt je, že těch, co přežili mikrospánek za volantem a můžou se tím chlubit, je hodně málo ...

[Crifodo]

Kolega vloni přežil mikrospánek za volantem, na rozdíl od situací kdy jsem seděl vedle, byl sám a další půlrok strávil ve vegetativním stavu s prognózou "hodně blbý". Letos na jaře to tu zabalil a sleduje to už z obláčku.

Ale jak může mozek překvapit sám sebe, když si to vlastně vymýšlí?

na to mám hypotézu, ve spánku člověku, tedy jeho mozku, přiděluje sny a uklízí Vyšší Nadřízená entita, takže není problém se pak cítit překvapeně, případně jako vyvoraná myš, případně obdržet sen, se kterým nemám nic společného, cizí děje, cizí osoby, cizí prostředí, mluvím plynně cizím jazykem který v bdělosti neovládám atd.
A na to navazuje další hypotéza, že počet lidských individuí je nějakým způsobem ohraničený a svoje duševno mají sdílené a to se někde někdy zadrhne, zvlášť při nezdravě narostlé lidské populaci. Copak není fakt, že se celé milionové stádo kolikrát chová nezdravě uniformně? S podobným rozporem přišel před mnoha lety astronom Kopal, když si dělal statistiky výskytu géniů v populaci a vyšlo mu, že navzdory (nebo vinou?) neobyčejně rozrostlé základny se výjimeční jedinci už jaksi nevyskytujou, na rozdíl od minulých staletí.

[Hubert_79]

On o únavě za volantem ví i jistý bývalý taxikář z Chebu. Sám přežil, ale 20 lidí z autobusu už ne.

[JiriTom]

...……...se výjimeční jedinci už jaksi nevyskytujou, na rozdíl od minulých staletí.

Vyskytují, stačí patřičná dávka hulvátství,narcisismu a k tomu ztráta sebereflexe a můžeš se stát prezidentem - tu zde, tu v Americe nebo Turecku. A to nejen ve snu...

[PeteBurns]

A na to navazuje další hypotéza, že počet lidských individuí je nějakým způsobem ohraničený a svoje duševno mají sdílené a to se někde někdy zadrhne...

Na to je jednoducha odpoved - nie je, bunky su naprogramovane aby sa mnozili, je jedno, ci ludia ci zvierata atd - ak nebude prekazka, mozu sa mnozit donekonecna, "dusevno" to nijako neobmedzuje. A co sa tyka "dusevna", kvantum funkcii robi mozog automaticky, bez predchadzajuceho ucenia, u zvierat je to ovela viditelnejsie a rovnake druhy maju naprogramove uplne rovnake spravanie, co opat dokazuje iba to, ze evolucia je tym uplne vylucena a zive tvory nie su nic ine, iba naprogramovani biologicki roboti...Tam ale zial dokazy koncia Sranda je aj to, ako si ludia myslia, ze ONI su mozog Tam je aj odpoved na sny atd - mozog si v skutocnosti robi co chce, na co je naprogramovany, ta cast, ktora je "MY", je len mala cast celku - chcem vidiet niekoho, kto vedome ovlada hocijaku z kvanta automatickych funkcii mozgu - ved "ON" je predsa mozog

[ZdenekHQ]

Aby běžel mozek jako dvoujádro prý umí hlavně ženský. Takže zvládají dvě věci naráz, aniž by musely nějak moc uvažovat.

Já to mám bohužel taky. Můžu sekat trávu a přitom přesně vím, kdy se mně na plotně možná začne pálit guláš, a nemusím se ani podívat na hodinky či čekat na hasiče.

Schválně - kolik z vás ve snu umřelo, utopilo se, nechalo se zastřelit atd. a zažilo opravdu smrt? Předpokládám, že nikdo.

[FERYACT]

Slyšet se chrápat není zase nějaká abnormálnost.

[Hubert_79]

Přesně tak, nejlíp se mi usíná na zádech; když se zaslechnu chrápat, ještě na takové té hranici mezi bděním a spánkem, tak se otočím na bok a do dvou minut spím jak dřevo.

[Celeron]

Aby běžel mozek jako dvoujádro prý umí hlavně ženský. Takže zvládají dvě věci naráz, aniž by musely nějak moc uvažovat.

Tak to potom znám jednu, co má v hlavě čtyřjádro, nedělá ji vůbec problém dělat čtyři věci najednou a ještě u toho nadávat. Naštěsti to nemím doma.

[pida_m]

Mark Gungor mne docela pobavil.
https://www.youtube.com/watch?v=3XjUFYxSxDk

...tady je to méně kvalitní z CZ titulky:
https://www.youtube.com/watch?v=SZf4imtSDrs

[Kremik]

Schválně - kolik z vás ve snu umřelo, utopilo se, nechalo se zastřelit atd. a zažilo opravdu smrt? Předpokládám, že nikdo.

Ale to víš že jo. Už je to několik let, ale pamatuju si to jako včera. Vyjel jsem na lokomotivě z nádraží v Hnojníku a jel jsem směrem na Frýdek. Kousek za nádražím je tam přejezd přes cestu. Závory byly dole, ale přes koleje byla velká železná brána (Ve skutečnosti tam není). Byla zavřená. Já jsem stál na ochozu (byla to taková ta lokomotiva co má dokola ochoz, boudu pro strojvedoucího a dlouhý motor dopředu) a lokomotiva jela sama. Neřídil ji nikdo, já ji prostě nějak zapnul, tak jela. Brána se rozlétla jak nic, přejel jsem cestu a projížděl polem někam k lesu. Mávl jsem nad tím rukou - brána - to se spraví. Stál jsem vpředu na ochozu a díval se. Najednou z lesa vyjel vlak. Ve snu tam byla jenom jedna kolej (ve skutečnosti možná dvě, nevím), srážka tedy byla nevyhnutelná. Věděl jsem, že nestihnu zaběhnout dozadu a lokomotivu nějak zastavit. Nejsem strojvedoucí, napřed bych se musel rozhlédnout, kde a jak se to vlastně dělá. Nehrozilo. Věděl jsem že umřu. Stihnul jsem akorád doběhnout dozadu a přikrčit se. Přišla obrovská rána. Ani to nestihlo zabolet, jenom takový záblesk to byl. A pak už nebylo nic. Ticho a tma. Ani nemůžu říct, jestli ten sen ještě běžel nebo už skončil. Nebylo prostě nic.
Nebylo to ani jako noční můra. Když jsem se probudil, byl jsem plný takového zvláštního objevného pocitu, jako že jsem se dostal někam "daleko", kde ještě nikdo nikdy normálně nebyl. Ten pocit se ve mě držel několik dní, než postupně vymizel. Proto si to pořád pamatuju.