Proč na vyhození? Na opravy venku, třeba kolem auta bude pořád dobrá. Na připájení nějakého drátu stačí bohatě.
Co jste přinesli zajímavého ze sběrného dvora 3
Moderátor: Moderátoři
Co vás nezabije, to vás posílí 
Když trafopájka, tak jedině 75VA. Na pájení neSMD součástek ideální. 100VA už dost rychle spálí kalafunu a přepaluje cín, stejně tak rychle poničí plošný spoj či izolaci vodiče. Teď jsem byl nucen něco pájet v Turecku a tam byly jen 125VA trafopájky. Ty už jsou skutečně spíš jen na ty okapy. Aby s ní šlo dělat co bylo potřeba, musel jsem nakonec improvizovaným autotransformátorem snižit napájecí napětí až někam k 160V...
-
weed_smoker
- Příspěvky: 2673
- Registrován: 02 pro 2011, 00:00
- Bydliště: Jaroměř
Naposledy nějakej brutální koncák z UPS s 31xKD3773,osazení mix TESLA/západ a podle relátka to bylo na 48V.Mám k tomu i řídící desku,nechal jsem tam jen rozbitej obal a trafo tam chybělo.
BTW.Občas je potřeba i "kopyto" na tlustý dráty,nevim jestli by ETP 75VA proletovala třeba takovej CYA 4mm²,kterej se do DPS letuje normálně.Jednou jsem letoval ETP 100VA CYA10mm² rozvody autohifi(destičky konektorů a softstart),vzal jsem si na to naštěstí tu starou na vyndávání,časem se upekla(úplně).Nejtlustší lano,co jsem kdy viděl letovaný do DPS,bylo 16mm² a tvrdej drát jenom 6.Na baterkový oka se letuje i 50mm².Samozřejmě olovem,aby to nehnilo,když to je na baterce.
BTW.Občas je potřeba i "kopyto" na tlustý dráty,nevim jestli by ETP 75VA proletovala třeba takovej CYA 4mm²,kterej se do DPS letuje normálně.Jednou jsem letoval ETP 100VA CYA10mm² rozvody autohifi(destičky konektorů a softstart),vzal jsem si na to naštěstí tu starou na vyndávání,časem se upekla(úplně).Nejtlustší lano,co jsem kdy viděl letovaný do DPS,bylo 16mm² a tvrdej drát jenom 6.Na baterkový oka se letuje i 50mm².Samozřejmě olovem,aby to nehnilo,když to je na baterce.
trafopájky TRP1-55 (90VA) a později TRP 2-73 (75VA) vznikly v dobách oprav lampových radií a TV (ta první zejména, mám obě) když o DPS nebyla vůbec řeč a vše se drátovalo jak se dalo, žárovky E10 6.3V /0.3A (do velocipédu) s malou i velkou bublinou tam pasují a dodnes se sehnat dají asi tak za pětku
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Svou vlastní TRP1-55 jsem dostal přesně měsíc po Palachovi.
Dodnes bezchybně funguje, jen má mírně zkrácené pahýly /o asi dvoje nové závity M4/ a nyní upravené pro smyčky bez oček.
Výkon, resp. "konečná max. teplota" se dá poměrně pohodlně regulovat délkou i průřezem smyčky samotné.
Rozhodně to není tak, že "stovky" pálily všecko a vždycky, nebo "pětasedmdesátky" by byly slabé na všecko.
Ten inovovaný 75VA typ, když si člověk zvykl na ten mikrospínač a tenkou rukojeť, udržoval šroubové spoje v čistotě, tak v podstatě nebyl "výkonem" rozeznatelný od devadesátky.
Vím jenom, že kluci, co měli ty ohavně hranatý "stovky" a s tou tenkou hranatou rukojetí, si stěžovali jak na velkou váhu, tak hlavně na křeče v ruce - právě kvůli malému průměru rukojeti i hranám na ní.
Ergonomicky je nejstarší bakelitová TRP1-55 naprosto dokonalá. Nevyrovná se jí ani ta lehčí polystyrenová 1-73.
Z devadesátky nebolí ruka ani po několikahodinové, polosériové osazovací práci, kdy bylo třeba ji nechat chuderu vychladnout. Ruka ale unavená nebyla. Design dělal člověk, který s podobnou páječkou zřejmě pracoval a věděl, co je třeba.
Ona ta nejstarší TRP1-55 měla takovou, trochu kulatější předchůdkyni z červeného bakelitu, s žárovkou nad smyčkou. Nevím ale, jak byla označená.
Dodnes bezchybně funguje, jen má mírně zkrácené pahýly /o asi dvoje nové závity M4/ a nyní upravené pro smyčky bez oček.
Výkon, resp. "konečná max. teplota" se dá poměrně pohodlně regulovat délkou i průřezem smyčky samotné.
Rozhodně to není tak, že "stovky" pálily všecko a vždycky, nebo "pětasedmdesátky" by byly slabé na všecko.
Ten inovovaný 75VA typ, když si člověk zvykl na ten mikrospínač a tenkou rukojeť, udržoval šroubové spoje v čistotě, tak v podstatě nebyl "výkonem" rozeznatelný od devadesátky.
Vím jenom, že kluci, co měli ty ohavně hranatý "stovky" a s tou tenkou hranatou rukojetí, si stěžovali jak na velkou váhu, tak hlavně na křeče v ruce - právě kvůli malému průměru rukojeti i hranám na ní.
Ergonomicky je nejstarší bakelitová TRP1-55 naprosto dokonalá. Nevyrovná se jí ani ta lehčí polystyrenová 1-73.
Z devadesátky nebolí ruka ani po několikahodinové, polosériové osazovací práci, kdy bylo třeba ji nechat chuderu vychladnout. Ruka ale unavená nebyla. Design dělal člověk, který s podobnou páječkou zřejmě pracoval a věděl, co je třeba.
Ona ta nejstarší TRP1-55 měla takovou, trochu kulatější předchůdkyni z červeného bakelitu, s žárovkou nad smyčkou. Nevím ale, jak byla označená.
Ani jsem nevěděl, že se trafopájky jmenovaly TRP, znám tu zkratku pro jistý radioamatérský bázmek z 80. let (TRansceiver Převaděčový).
Jak říká sinclair teplota hrotu se se dá u stovky regulovat smyčkou, když je tam delší z 1.5ky, i na dps je to skoro málo, když potřebuju připájet okap nebo kolejnici, dám tam nakrátko 2,5ku.
Nejhorší šmejd jsou ty z 21. století zmetky v plastovém recyklátovém kufříčku, vyrobeno kde asi, sekundár nastojato na kleštiny, v příslušenství k tomu nepájitelné smyčky z nějakýho nerezu a smotek pájky z bezolova.
Jak říká sinclair teplota hrotu se se dá u stovky regulovat smyčkou, když je tam delší z 1.5ky, i na dps je to skoro málo, když potřebuju připájet okap nebo kolejnici, dám tam nakrátko 2,5ku.
Nejhorší šmejd jsou ty z 21. století zmetky v plastovém recyklátovém kufříčku, vyrobeno kde asi, sekundár nastojato na kleštiny, v příslušenství k tomu nepájitelné smyčky z nějakýho nerezu a smotek pájky z bezolova.
Jooo, viděl jsem tu naleštěnou bídu. Šla z toho na mě hrůza už při vzetí do ruky a pohledu na provedení. Ani ten lajdácký bolševik "neuměl" tak velký přetoky i gróty od vtoků na plastových lisovaných dílech, no hnus.
Nikdy bych si to nekoupil, to radši tu úplně nejstarší "bolševickou" a třeba za pětikilo na Aukru.
Bude v tom rejžáku všecko na hraně funkčnosti/výdrže, jako ostatně u jiný rejže. Ten krám se už vzhledem k tomu pidijádru a psanému výkonu musí přehřívat i bez smyčky, jen tím vlastním přesycením. Odešlo by to přehřátím po zapájení čtyř desek na Leach Superamp.
Což TRP1-55 zvládla v tahu, se smyčkou 60mm/1,5mm2 a pouze lehce vlažná.
Jsou běžně popisovány případy, kdy u československé bakelitové trafopáječky TRP1-55 bez žárovky, založené hromadou jiného vercajku, zůstal sepnutý spínač. Přišlo se na to až druhý den podle divného tepla v dílně. Ta páječka to přežila a nic se nesnažila zapálit, ani se nic neroztavilo. Zapálit nouzově lze v pohodě cigáro, když dojde jinej oheň.
V té mojí, z roku 1969 /původně měla černé bak. kryty/ je půlená cívková kostra trafa ze sklotextitu, kryty jsou klasický bakelitový s větracíma žábrama.
Mockrát jsem jí dával takovou sodu, že i převedeným teplem z trafoplechů do bakelitu pouzdra nešla už udržet v ruce.
Jak jsem psal, od roku 1969 byla potřeba k údržbě jen hromádka žárovek /aktuálně je tam Tesla 6V-0,8A E10/K13 původně do nějakého optického přístroje, vinutí neprotestuje/, několikery kryty, neboť bakelit je sfiňa křehký.., dvoje zkrácení vývodů skrz nové závity ala "tyto už by měly vydržet" a stejně nevydržely, nakonec definitivní úprava na bezočkové smyčky. Stříbrem zaletované, festovní dutinky ze staršího typu bakelitové čokolády, do napůl odpilovaných výřezů v koncích. Taky bylo několik výměn přívodních šňůr.
Jede prakticky těch 50 let a to denně. Chtěl bych vidět nějaký dnešní výrobek s podobnou životností...No jasně, skláři by neměli co žrát.
Ale copak je třeba trafopáječka věc na jedno použití ??? Dyť je to kus vercajku, na který si člověk zvyká a některý se s ním i učí základům pájení. A až si po roce usilovného bastlení či jen těžení užitečných součástek z plošáků na páječku zvykne, tak shoří.
Má vůbec smysl na takový a mnohý podobný výrobky plýtvat surovinama??
TRP1-55 vyráběl původně myslím Elektrokov Znojmo, některé jiné novější druhy pak i družstvo Kyjovan v Kyjově.
Prakticky ale nepamatuju stav, kdy by byly v prodeji např. tři druhy - 75, 90 a 100VA, to se snad ani nestalo, přicházelo to nějak postupně, takže mladší kousci vždy měli "modernější".
Nikdy bych si to nekoupil, to radši tu úplně nejstarší "bolševickou" a třeba za pětikilo na Aukru.
Bude v tom rejžáku všecko na hraně funkčnosti/výdrže, jako ostatně u jiný rejže. Ten krám se už vzhledem k tomu pidijádru a psanému výkonu musí přehřívat i bez smyčky, jen tím vlastním přesycením. Odešlo by to přehřátím po zapájení čtyř desek na Leach Superamp.
Což TRP1-55 zvládla v tahu, se smyčkou 60mm/1,5mm2 a pouze lehce vlažná.
Jsou běžně popisovány případy, kdy u československé bakelitové trafopáječky TRP1-55 bez žárovky, založené hromadou jiného vercajku, zůstal sepnutý spínač. Přišlo se na to až druhý den podle divného tepla v dílně. Ta páječka to přežila a nic se nesnažila zapálit, ani se nic neroztavilo. Zapálit nouzově lze v pohodě cigáro, když dojde jinej oheň.
V té mojí, z roku 1969 /původně měla černé bak. kryty/ je půlená cívková kostra trafa ze sklotextitu, kryty jsou klasický bakelitový s větracíma žábrama.
Mockrát jsem jí dával takovou sodu, že i převedeným teplem z trafoplechů do bakelitu pouzdra nešla už udržet v ruce.
Jak jsem psal, od roku 1969 byla potřeba k údržbě jen hromádka žárovek /aktuálně je tam Tesla 6V-0,8A E10/K13 původně do nějakého optického přístroje, vinutí neprotestuje/, několikery kryty, neboť bakelit je sfiňa křehký.., dvoje zkrácení vývodů skrz nové závity ala "tyto už by měly vydržet" a stejně nevydržely, nakonec definitivní úprava na bezočkové smyčky. Stříbrem zaletované, festovní dutinky ze staršího typu bakelitové čokolády, do napůl odpilovaných výřezů v koncích. Taky bylo několik výměn přívodních šňůr.
Jede prakticky těch 50 let a to denně. Chtěl bych vidět nějaký dnešní výrobek s podobnou životností...No jasně, skláři by neměli co žrát.
Ale copak je třeba trafopáječka věc na jedno použití ??? Dyť je to kus vercajku, na který si člověk zvyká a některý se s ním i učí základům pájení. A až si po roce usilovného bastlení či jen těžení užitečných součástek z plošáků na páječku zvykne, tak shoří.
Má vůbec smysl na takový a mnohý podobný výrobky plýtvat surovinama??
TRP1-55 vyráběl původně myslím Elektrokov Znojmo, některé jiné novější druhy pak i družstvo Kyjovan v Kyjově.
Prakticky ale nepamatuju stav, kdy by byly v prodeji např. tři druhy - 75, 90 a 100VA, to se snad ani nestalo, přicházelo to nějak postupně, takže mladší kousci vždy měli "modernější".
čs trafopájka série TRP byl skvělý, takřka nezničitelný výrobek s jedinou výhradou a to montáž pájecího hrotu na dva šroubky M3, závit v měděném trámečku sekundáru se strhl dřív či pozdějc každému koho znám, opravovalo se všelijak podomácku nejčastěji použitím mosazné rourky ze svorkovnice-čokolády dále už to znáte...
náhradní pájecí smyčka z prodejny Elektra byla tvarem k ničemu, vyráběl jsem si sám z odpadů eletroinstalačního drátu Cu 1.5mm délky podle potřeby
velmi vhodná na svařování zahrádkářské PE fólie a výrobě obalů na LP desky například, i to se dělalo
náhradní pájecí smyčka z prodejny Elektra byla tvarem k ničemu, vyráběl jsem si sám z odpadů eletroinstalačního drátu Cu 1.5mm délky podle potřeby
velmi vhodná na svařování zahrádkářské PE fólie a výrobě obalů na LP desky například, i to se dělalo
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)