B 117 a OT k B 57 a jiným

Zpráva

ronoda · #1 Příspěvek od **ronoda** » 18 srp 2018, 20:53

Nemáte někdo lepší schéma, nebo nějaký odkaz?
B 117 - ANP 238

elektrosvit · #2 Příspěvek od **elektrosvit** » 18 srp 2018, 21:43

Zkus stáhnout z Radiomusea. Postupně klikneš na obě části schématu, vyplníš mailovou adresu a přijdou ti.

#3 Příspěvek od **ok1hga** » 18 srp 2018, 21:47

. . . a nebo sehnat amáro 1982, číslo 8, strana 289.
Byl tam popis a schéma.

#4 Příspěvek od **masar** » 18 srp 2018, 22:16

Ty stránky z AR jsou tady:
:wink:

ronoda · #5 Příspěvek od **ronoda** » 19 srp 2018, 11:01

Díky

konosuke · #6 Příspěvek od **konosuke** » 19 srp 2018, 11:41

znáte nějakou školu co B117 skutečně používala ? (k výuce teda, ne k reprodukci hudby z nahraných pásků) nikdy jsem neměl tu čest, starší a levnější B47 to ano tu a tam i Tesla sonet se točil, ještě v roce 1982
obávám se že namnoze nové magiče této značky zůstaly v depozitáři. navěky - kdo má štěstí občas objeví inzerát na bazoši či jinde...

sinclair · #7 Příspěvek od **sinclair** » 19 srp 2018, 12:29

Jo, na naší ZŠ byly tři. Dvě z nich se stabilně používaly, jedna v učebně fyziky, druhá v chemické a třetí byla ve skladu. Předtím tam byly B57. Všecky tři B117 jsem po jejich odepsání "odkoupil"

a ještě se našla i jedna záložní B57.
Ty dvě používané B117 padly na díly, ta nepoužívaná zůstala jako relikvie

Byla to nepochybně svého druhu vzácnost a jejich používání ještě víc.
Neboť obecné spárování s Aspectomatem J24B, nedejbože čímkoliv odlišnějším, obecně tvorba ovládacích značek na příslušné pásy vyžadovala podstatně hlubší znalosti, než jaké mají průměrní učitelé fyziky na ZŠ.
Nebylo prostě úplně běžné, že by učitel fyziky vzal potřebný kabel, konektory, páječku a vyrobil si sám extra propojovací-ovládací kabel k diaprojektoru, pokud byl mgf umístěn vzdáleněji, než zvládala dodávaná, tuším 3m šňůra. Byla v příslušenství té B117.
Naopak si ale nepamatuju, že by se tady v mé blízkosti /okolo Uh. Brodu/ šířeji používaly třeba B57. Ty s koncovým stupněm i bez něj /B57C/ byly podle mě rozšířené snad ještě méně, než B117.
Věděl jsem o čtyřech B57 na gymnáziu JAK v Brodě a dvě měli na hnojárně, ale jinde snad ne.
Možná bylo pro kantory mnohem jednodušší příslušnou sadu diáků okomentovat hubou, než trávit hodiny a hodiny času navíc, tvorbou extra označeného pásu ke každé sadě diáků...

Lukas-Peca · #8 Příspěvek od **Lukas-Peca** » 19 srp 2018, 12:36

Já jsem teda potkal spoustu B57 ve školách i mezi lidmi, ty ostatní typy vůbec. Pravděpodobně to nebylo myšleno tak, aby si učitelé vytvářeli vlastní pásky, ale pro přehrávání hotových sad diáků a pásek.

sinclair · #9 Příspěvek od **sinclair** » 19 srp 2018, 12:40

Luku, těch "hotových" sad, co měla dodávat příslušná instituce, bylo nejspíš tak zoufale málo, že by ty mgf prostě nebyly využité. Na zdejší ZŠ byly ty "hotové" sady snad jen 3-4. Prostě klasika a nebylo to rozhodně tím, že by škola na příslušné pomůcky neměla peníze, jako dneska.
"Mezi lidmi" jistě byly, hned po vyřazení ze škol

Jinak bych si těžko uměl vysvětlit, proč by někdo cíleně kupoval /ne zrovna levný/ monofonní stroj, třebaže s poněkud výkonnějším koncem.

konosuke · #10 Příspěvek od **konosuke** » 19 srp 2018, 12:41

ano ovšem, jinak taková zvláštnost že nebývalý vzestup audio kazet (někdy ke konci éry socíku) se školství a pedagogice tak nějak obloukem vyhnul přičemž byly obsluhou a manipulaci daleko jednodušší než cívkáč, no to nic...

#11 Příspěvek od **EKKAR** » 19 srp 2018, 13:32

Na diáky jsme ve škole koukali nesčíslněkrát, ani jednou to ale nebylo se zvukovým doprovodem jiným, než ústním/čteným komentářem přímo od kantorky. Řízení jakýhokoliv projektoru magneťákem jsem nikdy na škole v praxi nezažil. Vím o člověku (bohužel už je mrtvej), kterej si doma sám vyvolával starej barevnej fotoproces a jako řídící jednotku k tomu měl ve fotokomoře magneťák - prostě měl na pásku nahraný synchronizační pulsy a těma spínal nebo vypínal procesy vyvíjení, ustalování, praní, bělení a já nevím čeho všeho ještě - postupně jak to následovalo za sebou. Jinej případ synchronizace něčeho magneťákem jsem nikdy nikde jinde neviděl ...

A ty kazety - tam byl problém s centrálním plánováním. Odsouhlasený učební texty byly dáááávno naplánovaný na kotoučový pásky a jejich životnost byla taky plánovaná daleko dopředu - takže z pohledu financí nebylo proč nahrazovat ještě neodepsanou techniku nějakou novější a plánovat přechod na kazetový hospodářství. Úplně stejný to bylo v případě gramců - myslím že na každý škole nebo i ve školce byl minimálně jeden monofonní gramec přenosnýho kufříkovýho provedení s krystalovou nebo piezopřenoskou - takový ty GZ040 a podobný - viz www.oldradio.cz . Jenže i když se začátkem 80. let začaly v daleko větší míře uplatňovat magnetodynamický přenosky a Litovel produkci krystalek omezila, tak prostě nebylo naplánováno ty starý kufříkový monogramce nahradit stereofonníma minimálně ještě dalších 10 let - protože ty starý přeci na výuku stačily... Za to nemohla jedna konkrétní osoba, za to celý mohla jedna jediná NEOMYLNÁ strana a vláda jí tvořená ...

#12 Příspěvek od **rnbw** » 19 srp 2018, 13:37

V 90. rokoch sa na skolach stale pouzivali tie hrozne kufrikove gramofony (na hudobnej vychove), potom sa preslo na kazetaky. Na vyuku jazykov sa tiez pouzivali kazetaky - uz nebol problem zohnat zapadne ucebnice a k nim aj kazety.

konosuke · #13 Příspěvek od **konosuke** » 19 srp 2018, 13:39

na ty školní gramce - patěfony se dobře pamatuji, piezo přenoska a reprák středobas zamontovaný v deklu, no měli jsme v hodině češtiny poslouchat Bezručovy básně ale houby ! mladou kantorku jsme ukecali a pustili si
LP Alice Cooper co měl někdo vzácně sebou v aktovce...bylo o čem vyprávět celý den

#14 Příspěvek od **EKKAR** » 19 srp 2018, 14:22

A magneťák si pamatuju používat jen ze 4. třídy, kdy jsem dojížděl do sousední dědiny - v rámci slučování škol se tamější jednotřídka převedla pod školu v sousední větší obci a její kapacita se využila pro sloučený 2 ročníky ZŠ. Místní bejvalej řiditel Vaňous přes velice pokročilej věk byl technickej fanda a měl už tenkrát v roce 1979 velice dobře "multimediálně" vybavenou školu - filmovej projektor byl trvale rozbalenej a umístěnej v uzamčený skříni za lavicema, bílým Latexem natřená jedna sekce tabule sloužila jako plátno. Zatemnění se dělalo zevnitř mechanicky ovládanýma dřevěnýma okenicema přes celou vejšku oken - ty byly vysoký od horní strany radiátorů až ke stropu, snad 3 metry. Ale buch-buch a za minutu byla ve třídě tma jak v Obamově prdeli - a mohlo se promítat. Projektor byl "šestnáctka" MeoClub, reprák měl trvale umístěnej na stěně pod Husákovým portrétem a krytej laťkovou mřížkou, aby nebyl tolik na ráně při dětským řádění o přestávkách. A pro třeba situaci, kdy třeťákům něco vysvětloval a my čtvrťáci měli psát diktát se vytasil s dalším technickým fíglem. Diktáty měl on sám namluvený naprosto parádním tempem včetně opakování na začátku i na konci na pásky a přehrával nám je z magneťáku - bohužel už si nevzpomenu na typ, ale asi to byla nějaká "bépětka" nebo odvozenina. No a aby se to nerušilo s jeho výkladem dalšímu ročníku, zvuk z magiče šel do scluchátek - buď do drátovejch ARF cosi, mělo to takový ty placatý žlutý pseudonáušníky z tvrdýho plastu, co se jenom připlácly na ucho zvenku, anebo DO BEZDRÁTOVEJCH sluchátek, napájenejch dvojicí NiCd225 knoflíkovejch akumulátorů - na ty byla taková bedna s klipsovýma kontaktama, sluchátka se tam jen pružností hlavovýho mostu nasadily a z podstavce se nabíjely. Na každej podstavec se jich vešlo tuším 8 kusů. Na jedno nabití vydržely "hrát" asi 6 hodin - když je někdo po skončení hodiny uložil a zapomněl vypnout cvaknutím potencáku hlasitosti do krajní polohy, do druhýho dne byly vybitý a musely na 12 hodin na nabíječku. Typ si samozřejmě nepamatuju, jen to, že sluchátka byly v takový brašničce z PVC - byla nahoře na patentku jako malá kabelka bez řemínku, měly na tu dobu velice luxusní textilní potahy na náušníky z koženkou potaženýho molitanu, přenos řeči byl fakt špičkovej, protože díky uzavřený mušli měly i výbornou separaci od okolí - a "krmený" signálem byly ze smyčky položený kolem dokola učebny, takže při psaní absolutně nic nepřekáželo. Učili jsme se tak i ruskou konverzaci opakováním nahranejch rozhovorů a občas se pustila třeba při hudebce i nějaká ta muzika - jenže pan řiditel byl starej pán a na nějaký modernosti nebyl, takže spíš nám pustil Béďu Smetanu nebo Tondu Dvořáka než nějakej popík nebo rokec - a to ještě spíš z gramce než z magneťáku.

No a na střední kde byla jazyková učebna na tehdejší dobu velice dobře vybavená oddělenýma boxama pro každýho študenta, kterej tam navíc měl samostatnej magneťák řady zase B5x plus náhlavní soupravu sluchátek s mikrofonem a tlačítkovou soupravou k "přihlášení do diskuse" zase naopak nebyl žádnej natolik technicky fundovanej kantor - jazykář, kterej by tu techniku dokázal k výuce použít - aspoň tím, aby nám dovolil při zkoušení slovíček používat nahrávku a poslech vlastního hlasu, aby jedinec slyšel, čeho se třeba na angličtině nesprávnou výslovností dopouští. Za celý 4 roky co jsem tam chodil ta jazykovka nebyla takovým příslušným způsobem použitá ani jednou - aspoň za mojí přítomnosti ne ...

sinclair · #15 Příspěvek od **sinclair** » 19 srp 2018, 14:32

Veškerá technika na školách byla svou "složitostí" limitovaná samotnými učiteli, vesměs laiky. Proto ty přenosné kufříkáče s reprákem v deklu.
Mělo to tak jednoduchou obsluhu, že jednodušší už být nemohla. Čím víc hejblátek, tím hůř pro laické obsluhující a samozřejmě i pro poruchovost.
Jak vypadaly vložky i šňůry těchto gramofonů, jak následně dopadaly i poměrně cenné desky /v té době ale pro nikoho cenné nebyly/, to je na sáhodlouhou kompozici.
Jen v jedné společné učebně hudební výchovy 2. stupně byla stabilně instalovaná sestava NC410+ZC20+2xRK60, na kterou krom dvou "vyškolených" učitelů nesměl nikdo jiný sahat. Taky jistě proto tam vydržela tak dlouho.