Jenys píše:já i brácha jsme dělali ve vyzkumákách, takže to nebyl vůbec problém
jo, to už signalizuje ten tantal a cermetový trimr, to nebyly věci které by se vyskytovaly na pultu pro usoplený školáky k bastlení. Sice jsem se taky ještě krátce před vojnou dostal na pracoviště, kde to bylo, ale nějak jsem tou dobou už neměl myšlenky na nějaké kutilství.
zdenoeddie: na 99.99999...% ne, to co popisuješ bylo v dobách elektronek dost velký organizační problém i pro velký, defacto monopolní výrobní podnik. nějaká stavebnice superhetu na VHF pro amatéry, nemyslitelné. Nenastavil by to, nepostavil by to aby to mělo parametry v mezích, vlastně elektronkový dekodér ani nebyl, až kočkopes TSD3A s tranzistory přes srážecí odpor. Hodně schopní amatéři-koncesionáři s tunou zkušeností, to je něco jinýho.
Už jenom ladicí triál na VKV, tehdy zázrak, nebo komplikovaná konstrukce s laděním jader v cívkách lankem.
Stavbou elektronkových tunerů se zabývá kniha Borovička: Přijímače a adaptory VKV, SNTL 1967 (adaptorem se tehdy nazýval tuner bez nf výkonových stupňů). Špičkový přijímač s umlčováním šumu, indikací vyladění atd. má 14 elektronek, většinou dvojitých triod, plus stereodekodér s dalšími. Ladicí kond je vyráběný, šest sekcí, délka 240 mm. Pochybuju že to tehdy postavilo víc než deset lidí.