To ruský laboratorní tablo s pružinkama se jmenovalo Junoj Elektronik, JU-E50. Všecko, co bylo potřeba, tam bylo. Včetně dvou analogových IO v DIL14, ale i feritky, ladičáku, budicího-výstupního trafa a svorek pro baterie.
Lepšího pro naprostej začátek jsem nikdy nic neviděl.
Ke každému z asi 50 zapojení v příručce, byl taky přesný rozpis očíslovaných drátových spojů. Každý připojovací bod-spirálka měl svoje číslo.
Pravděpodobně to ruský tablo ještě někde na půdě mám a v kompu mám od něj manuál. Tablo ne svoje, ale od někoho zděděný.
Já začínal o hodně dřív, než tyhle stavebnice vůbec začaly vznikat.
V době mých začátků teprv šla do módy u nás elektrická násobilka, nebo ze SSSR "Vyděržaj pioněr"

, zkrátka primitivní a levný věci. Ale
elektrickou násobilku tehdy měli snad všichni. Stála doslova pár korun a fakt to pomáhalo s jejím učením.