Tesla 821
Moderátor: Moderátoři
Pokud by to bylo za slušnou cenu, lidi by to kupovali. Viz tehdejší Orava/OTF, která se prodávala velice slušně. Uvnitř to byla Tesla/Philips, ale vzhled se zásadně změnil. Ale tady ten vzhled moc slušný není, rozhodně ne pro volný trh 90. let. Za komančů by možná i někdo zatleskal, ale i koncem 80. let by to v AR neprošlo bez kritiky, zvlášť ta 832 s podle mě nepřehlednou klávesnicí.elektrosvit píše:Asi tak. A lidi by to stejně nekupovali kvůli hladu po západním zboží. Ty přístroje vypadají slušně, minimálně ve srovnání s těmi, které do té doby Tesla produkovala.
- Hubert_79
- Příspěvky: 8067
- Registrován: 24 pro 2017, 00:00
- Bydliště: Praha 6 - Petřiny
- Kontaktovat uživatele:
Pokud jde o polské cívkové magnetofony, tak ty zase naopak nestály za moc, zvláště modely starší i u nás známé, jejichž základem byla mechanika Grundig. Novější větší typy s mechanikou od Thompsona byly sice vzhledově krásné a u nás šly na dračku jak ty oficiálně dovezené, tak i ty pašované, ale po stránce elektronické i mechanické se výrobkům Tesly nemohly rovnat.
Uvědom si rozdíl mezi automobilkou a elektronickým podnikem, kde výroba rádií/receiverů pro vnitřní trh byla v podstatě jen přidružená výroba k výrobě sálovejch počítačů, zavedenejch po celý RVHP - a pak taky mezi samotným vývojem a zavedením do sériový výroby.Hubert_79 píše:Hele, nevím. Jestli to spíš nebylo šitý horkou jehlou jakože honem honem něco musíme spáchat.
A vývoj pět let? To mi Karle přijde moc, na defakto blbý rádio. Třeba Favorita měli hotovýho za čtyři roky a to byl komplet novej.
Na favořiť silně tlačili komanči, protože i jim bylo jasný, že auta koncepce "všecko vzadu" zahrnující modely (prodejní, nezmiňuju vývojový prototypy a nevyráběný řady) Š1000MB/Š1100MBX, Š100/110/110R a Š105/120/130/Garde/Rapid prostě dál než do půlky 80. let nepřežijou. Navíc auta byl výhodnej exportní artikl a počítalo se u nich se ziskem deviz ve velice výhodným poměru. Proto dostali i "mimo pořadník" přidělený devizy na to, aby zaplatili designéra Bertoneho na návrh kastle a řadu náročnejch měření podvozku a brzd u Porsche, kde na to už tenkrát měli extra speciální výzkumnou základnu. Jedině díky tomu byl favořiť tak dobrej, jak byl - ve svý době, kdyby měl odpovídající protikorozní ochranu a stejně širokou nabídku motorů a vejbav jako měli jinde by byl hodně těžkou konkurencí pro tehdejšího Golfa druhý až třetí generace nebo třeba pro Fiat Uno. Mezi výrobkama ze všech států tehdejšího východního bloku byl ve svý době absolutní špičkou - a taky autem, který do škodovky přitáhlo investory chtivý takovou fabriku vlastnit.
Uvědom si, co bylo ve stejný době jeho socialistickou konkurencí:
- Samara od VAZu, těžká, hlomozdná potvora odpovídající ruským silnicím s motorem jen maličko vylepšeným proti předchozím Fiatům řady 124/125;
- Aleko od AZLK (Moskvič/Iž) - dtto navíc ještě s naprosto nespolehlivým agregátem odvozeným od 30 let starejch BMW 1,8 litru;
- malej záporožec s dvouválcem = půlkou žigula se mimo USSR nikdy nevyvážel, volha (GAZ 24) nebyla v USSR volně prodejná nikomu jinýmu než socialistickým organizacím, k nám se dovážela jen pro soc. podniky a policajty;
- Oltcit Club 11R z Rumunska odvozenej od Citroenu se vzduchem chlazeným plochým 4-válcem 1,1 litru (boxer) a obšlehnutým žabožroutským karburátorem, kterej způsoboval absolutní nenažranost auta přes 10 litrů Superu (!!! na Speciál vůbec nechtěl jezdit!!!) na 100km;
- Jugoslávský Yugo alias Zastava z chorvatskýho Kragujevace, původně odvozená od Fiata 127, auto sice lehký a živý, ale relativně malý;
- polskej Polonez z FSO Poznaň - podobně jako Samara motor ještě z Fiatu 125 zastavěnej do kastle "á la golf" = celej pohon vepředu, tohle auto v podstatě nikdo další kromě Poláků nepoznal, protože jeho vývoz byl silně sporadickej. No a těch pár zoufale pomnohokrát inovovanejch a v tý době pořád ještě smradlavě dvoutaktních trabošů a warťasů z Eisenachu a Cvikova zavíralo výčet.
Proti tomu stál favorit designově navrženej Italem Bertonem, sice s motorem Škoda a s rozvodem OHV původem ze 60 let, ale s 8kanálovou hnilíkovou hlavou = umožňující bez velkejch úprav pozdější osazení vstřikováním a s možností jednoduchý konstrukční změny na jinej agregát = skelet byl už tenkrát navrženej tak, aby byl konstrukčně "přívětivej pro změny", další plus byl podvozek spolunavrhovanej u Porsche - proto se taky favorit tak dobře vypořádával s českýma tankodromama označovanýma za silnice a nebyl stejně hnusně nedotáčivej jako většina jeho konkurentů. Celej vývoj stál tehdejší československej stát šílený prachy, ale hospodářsky se vyplatil, navíc i celá subdodavatelská sféra byla na ten skok ve vývoji celou dobu připravovaná a tlačená do přípravy přechodu "shora" pomocí stranickejch úkolů - prostě to byl vládní úkol a tam se na prachy moc nekoukalo.
Naproti tomu nějaký VKV receivery byly jen vnitrostátní záležitost - a i když samotnej vývoj zapojení, jeho odladění a vychytání much včetně designu pixly mohlo trvat klidně i jen rok nebo dva, ZAPLÁNOVÁNÍ takový produkce do centrálně plánovanýho hospodářství právě to všecko muselo tragicky zdržet.
Já klidně budu věřit tomu, že vývojáři měli tu digitální strojovnu 832A poskládanou z TTL a CMOS logickejch švábů sflikovanou do konečný verze už někdy kolem roku 1980-81 - ono to i odpovídá tomu, že v tý době (začátek 80. let) najížděla výroba potřebnejch prvků v dalších fabrikách koncernu Tesla včetně modernějších typů LED, segmentovek a LCD zobrazovačů v Tesle Vrchlabí, ale NAPLÁNOVÁNÍ VÝROBY bylo takový, jaký tehdá bylo. Neboli "dočkej času ...". Prioritní výroba byly hutě, doly, těžkej průmysl a těžba nerostů, ze který se přes 50% exportovalo na Východ - například produkce Uranovejch dolů tam šla naprosto celá. Podobně válcovny trubek v Chomutově, hutě v Ostravě a okolí i na Kladně. Nějaký VKV Hi-Fi rádia ...? Ty měli soudruzi těžce u prdele ...
A kutilmile - nelituju tě
Táta F125p měl, najel v něm přes 300k s jednou GO kastle a jednou GO motoru. Taky v něm i skončil, vinou něčeho takového, jako Kočka...
Motor celou dobu dostával kvalitní plechovkovej olej Mobil, mělo to konzervovaný dutiny i všelijak možně zabezpečenej podvozek. Nejspíš proto ten motor /jen s výměnou kroužků fakticky/ natočil tolik, aniž by žral olej a netáhl. Ale na to, kolik to auto celé vážilo /14 metráků prázdný/ bylo bohužel i 68 koní motoru 1.5 málo.
Vím to podle toho, že jsem mu často po netu objednával z katalogu nějaký díly. Vesměs to bylo v eshopech vedený jako díl pro Polonez. Až za lomítkem bylo uvedeno F125/124.
Poláci měli za to, že všechny vyvezený Fiaty jsou v r. 2000 už zlikvidovaný, že to nemohlo normálně přežít. To ale nevěděli o mým tátovi
Neležel pod tím víc, než by najezdil, to určitě ne - najezdil v něm od roku 1977 fakt přes 300k. Možná i víc-počitadlo je tam jen pětimístný a po 99999 se vynuluje.
Kolikrát se to vynulovalo, si nepamatoval nikdo
Ale v tom roce např. 2000 už to vlastně bylo úplně jiný auto, složený z ND
Vtip byl v tom, že ND na takový auto byly v Polsku velmi levný. Táta si buď udělal vše sám, nebo pomohlo množství vrstevníků a kámošů. Krom toho byl už od 55 v důchodu, bavilo ho to, to auto byl především dost pohodlnej kočár, ve kterým jsem se i já rád svezl. Vždy to mělo v pořádku všechny pera a tlumiče, takže to mělo téměř vlastnosti Tatry 603 - přes hrbatý železniční přejezd se to jen zhouplo a "přeneslo".
Na delší tehdejší cesty fakt suprauto, táta s tím dával na jeden zátah Luha-Most, když s mámou jezdili k ségře do Čech.
Třebaže na můj vkus byla i verze 1.5 líná jako veš. Jediný, co trochu jelo, byla italská varianta F125, co měla motor 1.6 DOHC. To byla raketa s myslím 130 koňmi, ale sem to dovážel jen Tuzex.
Kotoučový brzdy na všech čtyřech plus kvalitní posilovač způsobily, že po přesednutí z jakýkoli škodovky, jste z Fiata odcházeli s modřinou na čele
A kutilmile - nelituju tě