Po zdaleka nekončících peripetíí s B43 jsem se pustil do něčeho jednoduššího - B45, který rovněž nehraje.
Nehraje ani na externí zesilovač, ani na vestavěný - ten se přitom zdá být funkční (po zapnutí lupne v reproduktoru, při regulaci hlasitosti prská).
Obvody: 1) hlava - přepínače - deska, 2) deska - potenciometry - výstupní konektor proměřeny a zdají se ok.
Takže zbývá deska. Je má úvaha správná, že chyba je někde v zarámované oblasti? (viz obrázek) Takže primárně ty kondenzátory? Případně má někdo tip na nějakou konkrétní součástku? Je možné, že je úplně mrtvá hlava?
Předem děkuji za spolupráci.
Magnetofon B45 nehraje
Moderátor: Moderátoři
Začal bych tím, zda je funkční předzesilovač.
Jestli nemáš k dispozici nic jiného než šroubovák, tak jej přilož na jeden z vývodů C101, měl bys slyšet síťový brum. Pokud ne, tak je chyba dál. Ale tipnul bych, že bude problém blíž, v přepínači Z - V.
Jestli nemáš k dispozici nic jiného než šroubovák, tak jej přilož na jeden z vývodů C101, měl bys slyšet síťový brum. Pokud ne, tak je chyba dál. Ale tipnul bych, že bude problém blíž, v přepínači Z - V.
Civilizace založená na oboustranné lepící pásce nemůže dobře skončit...
I kdyby se z tebe jednou stal král, neodsuzuj lidi, kteří ti nebudou provolávat slávu- raději se zeptej sám sebe, proč tomu tak není...
I kdyby se z tebe jednou stal král, neodsuzuj lidi, kteří ti nebudou provolávat slávu- raději se zeptej sám sebe, proč tomu tak není...
Taky se přidám: nejčastější příčinou jsou přepínací lišty a upadané drátky u nich. Přesto můžeš prověřit funkci zesilovače poměrně rychle. Jestli se dotkneš postupně obou vývodů C101, C102 a C104, u prvních dvou musíš cvičit s potenciometrem, když bude ubraná hlasitost, moc brumu neuslyšíš, prostě musí to bručet. Tím vyloučíš místo, kde by moha být cesta signálu přerušená přímo na desce. Leze se k tomu blbě a odspodu, pásek bych přitom nezkoušel přehrávat.
ne, hlava asi ne...může být leda sjetá opotřebením ale i v tom případě hrát nějak bude, magič nahrává ? tak to zkus a pak přehrát záznam na jiném podobném stroji čímž se okruh podezřelých míst zúží, typuji kontaktní lišty, přepínače, jak již psáno výše
taky může helfnout jednoduchý sledovač signálu
https://www.google.cz/search?q=sledova% ... 24&bih=706
taky může helfnout jednoduchý sledovač signálu
https://www.google.cz/search?q=sledova% ... 24&bih=706
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Protože jsme na odborném fóru, považuji předchozí rady k použití metod tzv. "cejchovaného šroubováku" jako nouzové řešení, sloužící pouze k urychlení diagnózy pro toho, "kdo se vyzná". Takže moje rada je použít kromě znalostí a diagnostických úvah také jejich ověření pomocí měřícího přístroje, který je dnes snadno dostupný každému. V dobách, kdy tomu tak nebylo, musel posloužit i ten "cejchovaný šroubovák", "nasliněný prst" a jiné podobné "metody". Použití speciálních měřících přístrojů nebo pomůcek (jakým je zmíněný sledovač signálu) příjde na řadu až po té, kdy ostatní měření nevedou k výsledku.
Takže vem si (kromě rozumu) do hrsti měřící hroty a změř důležitá napětí (napájecí, pracovní body). Jedině tak se naučíš opravovat přístroje tak, jak se opravovat mají.
Takže vem si (kromě rozumu) do hrsti měřící hroty a změř důležitá napětí (napájecí, pracovní body). Jedině tak se naučíš opravovat přístroje tak, jak se opravovat mají.
Ne, to jsou napětí měřená bez signálu. V levém sloupci platí při zapnutém přehrávání, v pravém po stisknutí obou tlačítek přehrávání a záznam, pochopitelně s určitou tolerancí.
U korekčního zesilovače a vstupního předzesilovače tam nakonec může i signál být, v normální snímací úrovni na stejnosměrný pracovní bod nemá nf signál měřitelný vliv.
Výkres mechaniky řady B4 zde.
Podmínkou je to, že kotva 111 magnetu přítlačné kladky 110 je k němu přitažená a praporek na kotvě 111 seřízený tak, aby pérový svazek 112 jím ovládaný spolehlivě rozpojil (nerozpojené kontakty způsobí, že magnet žere podstatně víc, tedy napětí pro změnu o něco klesnou; stroj by se neměl takto provozovat delší dobu).
U korekčního zesilovače a vstupního předzesilovače tam nakonec může i signál být, v normální snímací úrovni na stejnosměrný pracovní bod nemá nf signál měřitelný vliv.
Výkres mechaniky řady B4 zde.
Podmínkou je to, že kotva 111 magnetu přítlačné kladky 110 je k němu přitažená a praporek na kotvě 111 seřízený tak, aby pérový svazek 112 jím ovládaný spolehlivě rozpojil (nerozpojené kontakty způsobí, že magnet žere podstatně víc, tedy napětí pro změnu o něco klesnou; stroj by se neměl takto provozovat delší dobu).
Naposledy upravil(a) Hill dne 25 dub 2023, 17:06, celkem upraveno 1 x.
Teď se nějak ztrácím v tom, co tam mám naměřit. Vycházím z údajů pro B42, který by měl být identický. Jenže teď jsem zjistil, že na stránkách oldradio.cz jsou ke stažení dva odlišné "Návody k údržbě". V jednom se například pro T101 uvádí napětí na C/B/E - 5,5/1,05/0,86V ve druhém je 4,7/1,15/1,1V.
To je v rámci tolerance? Resp. použitého přístroje? Co tam vlastně naměřím, pokud je něco špatně? Nic? Dvojnásobně více/méně? Nebo to záleží na okolnostech? Nebo základní kontrola spočívá v tom "něco tam prostě naměřit"?
Předem děkuji za reakci na asi úplně blbé otázky
To je v rámci tolerance? Resp. použitého přístroje? Co tam vlastně naměřím, pokud je něco špatně? Nic? Dvojnásobně více/méně? Nebo to záleží na okolnostech? Nebo základní kontrola spočívá v tom "něco tam prostě naměřit"?
Předem děkuji za reakci na asi úplně blbé otázky
witt píše:To je v rámci tolerance?
ano
+10% -10% klidně, někdy i větší rozdíl nevadí . . .
záleží na to v jakém obvodě to je a jestli je na přesném napětí závislý další obvod v řetězci . . .
witt píše: Co tam vlastně naměřím, pokud je něco špatně? Nic? Dvojnásobně více/méně?
přesně tak,
buď nic, nebo naopak plné napájecí napětí . . . nebo prostě nějaký nesmysl . . .
ale hlavně to chce systém jak postupovat zařízením.
neskákat z bodu na bod někam jinam, ale postupně od konce k začátku . . . signálové cesty . . . . systematicky !
Ano, kolektorová napětí v předzesilovači se mohou lišit i o celý 1 V, T1 má stejnosměrné zesílení asi 3,5. Odchylka napětí báze o 0,2 V se při konstantním napájecím napětí projeví na jeho kolektoru jako odchylka 0,7 V. Tedy zcela běžný rozptyl napětí.
K tomu dochází vlivem tolerance součástek. Sice se odpory ve výrobě vybíraly, ale vyhovovaly většinou v toleranci užší, než ±5 % od jmenovité hodnoty. Někdy se sešly odpory v děliči báze s odchylkou stejného smyslu a velikosti, pak by se uplatnil vliv tolerance emitorového odporu a tolerance velikosti kolektorového odporu. A také samozřejmě úbytku napětí báze emitor tranzistoru a ještě jeho dalších parametrů.
Ovšem nezřídka se také stalo, že se povolené tolerance sečetly v tom nejméně příznivém směru (jak praví Murphy), a při kontrole měl T1 na kolektoru méně, než 4 V nebo více, než 6 V, pak se měnil jeden z odporů R4 nebo R5 už na lince.
T1 až T3 se vybíraly přednostně na nejmenší šum, druhým parametrem bylo jejich proudové zesílení malých střídavých signálů h₂₁e. U T1 se požadovalo nejméně 50, pro T2 a T3 stačil rozsah 45 - 75. Větší zesílení se stejně už špatně vybíralo, takových se v každé dodávce našlo poměrně málo. Pak se ještě kontroloval stejnosměrný zesilovací činitel β při proudu emitoru blízkému hodnotě, s níž bude pracovat v magnetofonu, a jeho zbytkový proud kolektoru.
To kolektorové napětí T1 4,8±0,8 V zaručovalo splnění požadavku přebuditelnosti stupně před potenciometrem o 20 dB (a ještě to je pojištěné ! "obráceným" zapojením potenciometru, kdy odpor mezi běžcem a zemí zmenšuje pracovní odpor, který spoluurčuje i zesílení celého stupně s T1.
U T3 pak má být kolektorové napětí v klidu v polovině mezi napájecím napětím na C17 (asi 12,5 V) a emitorovým napětím na C15 (asi 2,8 V). Když to zprůměruješ, vyjde ti na kolektoru T3 stejnosměrné napětí asi 7,7 V.
I tady je to potřeba k tomu, aby zesilovač neomezoval jednu z půlvln signálu, a výstupní napětí mělo "dost prostoru pro rozkmit na obě strany".
Tolik k tomu podstatnému, co bys pro vyhledání závady v předzesilovači měl potřebovat. Zdaleka to není vše, co bys měl vědět o významu jednotlivých součástek v zapojení, ale pro začátek bys s tím měl vystačit.
K tomu dochází vlivem tolerance součástek. Sice se odpory ve výrobě vybíraly, ale vyhovovaly většinou v toleranci užší, než ±5 % od jmenovité hodnoty. Někdy se sešly odpory v děliči báze s odchylkou stejného smyslu a velikosti, pak by se uplatnil vliv tolerance emitorového odporu a tolerance velikosti kolektorového odporu. A také samozřejmě úbytku napětí báze emitor tranzistoru a ještě jeho dalších parametrů.
Ovšem nezřídka se také stalo, že se povolené tolerance sečetly v tom nejméně příznivém směru (jak praví Murphy), a při kontrole měl T1 na kolektoru méně, než 4 V nebo více, než 6 V, pak se měnil jeden z odporů R4 nebo R5 už na lince.
T1 až T3 se vybíraly přednostně na nejmenší šum, druhým parametrem bylo jejich proudové zesílení malých střídavých signálů h₂₁e. U T1 se požadovalo nejméně 50, pro T2 a T3 stačil rozsah 45 - 75. Větší zesílení se stejně už špatně vybíralo, takových se v každé dodávce našlo poměrně málo. Pak se ještě kontroloval stejnosměrný zesilovací činitel β při proudu emitoru blízkému hodnotě, s níž bude pracovat v magnetofonu, a jeho zbytkový proud kolektoru.
To kolektorové napětí T1 4,8±0,8 V zaručovalo splnění požadavku přebuditelnosti stupně před potenciometrem o 20 dB (a ještě to je pojištěné ! "obráceným" zapojením potenciometru, kdy odpor mezi běžcem a zemí zmenšuje pracovní odpor, který spoluurčuje i zesílení celého stupně s T1.
U T3 pak má být kolektorové napětí v klidu v polovině mezi napájecím napětím na C17 (asi 12,5 V) a emitorovým napětím na C15 (asi 2,8 V). Když to zprůměruješ, vyjde ti na kolektoru T3 stejnosměrné napětí asi 7,7 V.
I tady je to potřeba k tomu, aby zesilovač neomezoval jednu z půlvln signálu, a výstupní napětí mělo "dost prostoru pro rozkmit na obě strany".
Tolik k tomu podstatnému, co bys pro vyhledání závady v předzesilovači měl potřebovat. Zdaleka to není vše, co bys měl vědět o významu jednotlivých součástek v zapojení, ale pro začátek bys s tím měl vystačit.
Takže jsem začal proměřovat a nejnápadnější zjištění bylo, že všechny hodnoty jsou oproti referenčním nižší (13,6 V na emitoru T107), což má zjevně na svědomí nerozpojený spínač na kotvě (po rozpojení cca 18 V).
Co s tím? V manuálu se píše: "přihnout patku". Mně ale zaráží vůle mezi kotvou a pákou - nebýt jí, tak to rozpojuje - ta tam má být? Asi by nebyl problém se jí zbavit dotažením dvou šroubků (viz obrázek), ale šroubky jsou zakápnuty barvou a zjevně s nimi nikdo neotočil (nebo se postupem času vytrhl závit?)
Předpokládám ale, že tohle není důvod, proč to nehraje. Při dotyku na bázi T101 (voltmetrem, štoubovákem) se z reproduktoru ozve brum. Mohu z toho odvodit, že to "nějak" funguje? A chyba je tedy před T101, což je už jen C101?
Co s tím? V manuálu se píše: "přihnout patku". Mně ale zaráží vůle mezi kotvou a pákou - nebýt jí, tak to rozpojuje - ta tam má být? Asi by nebyl problém se jí zbavit dotažením dvou šroubků (viz obrázek), ale šroubky jsou zakápnuty barvou a zjevně s nimi nikdo neotočil (nebo se postupem času vytrhl závit?)
Předpokládám ale, že tohle není důvod, proč to nehraje. Při dotyku na bázi T101 (voltmetrem, štoubovákem) se z reproduktoru ozve brum. Mohu z toho odvodit, že to "nějak" funguje? A chyba je tedy před T101, což je už jen C101?
- Přílohy
-
Na ty šroubky nesahej: jsou seřízené z výroby tak, aby po dosednutí ta destička spolehlivě uvavřela magnetický obvod jádra elektromagnetu. Proto má v té otočné páce vůli. Za podložky těch šroubků přitáhne páku a ta páka má na konci praporek, který rozpojí ten pomocný kontakt (tím sníží proud cívkou, protože přitažené kotvě pro udržení stačí proud podstatně menší). Přihnutím praporku nastavíš odskok kontaktů při přitažerném magnetu na asi 0,3 mm.
Základní nastavení mechaniky řady B4 je pro všechny modely stejné, stručný přehled jsem dal do staršího vlákna a v něm je mimo řadu detailů i tento obrázek.
Pro tvoji potřebu, abys naměřil napětí, která tam jsou za provozu, je zatím důležitá ta zcela přitažená kotva a rozpojený pérový svazek.
Jestli se v té mechanice dosud nikdo nevrtal, na zakápnuté šroubky netřeba obvykle zatím vůbec sahat.
Základní nastavení mechaniky řady B4 je pro všechny modely stejné, stručný přehled jsem dal do staršího vlákna a v něm je mimo řadu detailů i tento obrázek.
- stiskni PLAY při vypnutém napájení: přítlačná kladka musí být ve vzdálenosti asi 1,5 mm od tónového hřídele. Může být i o malinko víc, při domáčknutí tlačítka PLAY na doraz hlavně nesmí kladka dosednout na hřídel.
- Stiskni tlačítko STOP, pak zacvakni PAUZA, zapni napájení a tlačítko PAUZA uvolni. Magnet musí přitáhnout tak, že kotva sedí celou plochou na obou sloupcích jádra cívky a pérový svazek má vůli asi 0,3 mm. Přitom by měla přítlačná kladka dosednout na hřídel tak, že mezi jejím držákem a dlouhou pákou vznikne na pravé straně mezírka asi 0,2 - 0,3 mm (při tlaku 1,1 kp na pravý konec páky se musí držák kladky začít odklápět od páky).
Pro tvoji potřebu, abys naměřil napětí, která tam jsou za provozu, je zatím důležitá ta zcela přitažená kotva a rozpojený pérový svazek.
Jestli se v té mechanice dosud nikdo nevrtal, na zakápnuté šroubky netřeba obvykle zatím vůbec sahat.
Kotva seřízena, nyní z toho leze 18,4V.
Proměřil jsem tranzistory a nějaké zásadní odchylky od referenčních hodnot jsem nezjistil. Všechny hodnoty byly oproti referenčním mírně vyšší. Snad jedině napětí na T101 - kolektor vyšší 5,6 V místo 4,7 V, ale báze nižší 0,83 V místo 1,15 V. Ta báse se však špatně měřila protože napětí po přiložení voltmetru rychle klesalo z cca 1V na těch 0,83 V.
Takže, co dál? Co ten C101? Při dotyku na + se ozve brum, na - je ticho.
Proměřil jsem tranzistory a nějaké zásadní odchylky od referenčních hodnot jsem nezjistil. Všechny hodnoty byly oproti referenčním mírně vyšší. Snad jedině napětí na T101 - kolektor vyšší 5,6 V místo 4,7 V, ale báze nižší 0,83 V místo 1,15 V. Ta báse se však špatně měřila protože napětí po přiložení voltmetru rychle klesalo z cca 1V na těch 0,83 V.
Takže, co dál? Co ten C101? Při dotyku na + se ozve brum, na - je ticho.