Magnetofon B45 nehraje
Moderátor: Moderátoři
Teď by to chtělo nějaký zdroj signálu, který přes kondenzátor asi 220 nF postupně přivedeš na vstup konce (R26), pak na kolektor T3, bázi T2 (oba konce C9) a bázi T1 (zde je úroveň závislá na poloze potenciometru) a nakonec na živý vývod hlavy příslušné stopy.
Signál stačí v úrovni jědnotek milivoltů. Na vstupu si ubereš hlasitost potenciometrem, na korekcích už hlasitost ubrat nejde, proto je lépe pracovat s malou úrovní, a při testu konce to může šeptat.
Něco jsem naměřil v jedné z B42, co tu mám, vepsáno červeně.
Zelená písmena označují postup, kam ten signál přivést (písmena i a j chybí záměrně, i když by i s nimi snad byl postup jasný.
Tak dojdeš k místu, kudy signál neprochází.
Pokud jde o C101 (v B42 to byl C1), jsou dvě možnosti: zkrat na kostru na přívodu od hlavy přes přepínače, a/nebo přerušený C1 (to se projevuje jako úplná ztráta kapacity). Ale co z toho to je, to by zkušené ucho poznalo podle charakteru bručení. Takže musíš odzkoušet všechno.
Schéma s hodnotami napětí už tu bylo
Linkové výstupy ale dávají běžně signál o úrovni kolem 0,8 V, tak ho musíš zeslabit. Jenže linkové výstupy obvykle nejdou řídit v přehrávači, takže to chce dělič, třeba takto.
Pozor na jednu věc - jak postupuješ od konce na vstup, musíš ubírat. Na vstupu koncáku se pracuje se stovkami milivoltů, na vstupu T1 už je z hlavy signál jen v málo stovkách mikrovoltů.
A ještě jeden teoretický dotaz: Hill radil zdroj signálu přivést přes kondenzátor 220 nF - jeho role byla jaká? Ochránit zdroj signálu při nějaké "nepřístojnosti"?
witt píše:A ještě jeden teoretický dotaz: Hill radil zdroj signálu přivést přes kondenzátor 220 nF - jeho role byla jaká? Ochránit zdroj signálu při nějaké "nepřístojnosti"?
taky . . .
. . . ale hlavně to bylo myšlené tak abys, výstupním odporem generátoru neovlivnil nastavení pracovního bodu tranzistoru, když bys to připojil na jeho bázi . . . tím by se totiž mohlo zkoušení ovlivnit.
A teď ta praktická ukázka teorie demonstrovaná na prvním stupni zesilovače B42/B45:
Výchozí stav: do báze T1 je přivedený stejnosměrný proud z děliče R4/(R4+R5) přes sériový odpor R7, to máme celkový vnitřní odpor téměř 20 kΩ a napětí na nezatíženém děliči by bylo cca 1,3 V.
Obvod je stejnosměrně zatížený jen odběrem báze tranzistoru, který je právě tak velký, aby úbytek napětí na emitorovém odporu vyvolaný zesíleným proudem báze "tlačil proti".
Proud báze je tedy tak malý, že na bázi je kolem 1,2-1,25 V.
Když teď na bázi T1 připojíš zdroj signálu bez oddělení kondenzátorem a tento zdroj má výstupní odpor pod 100 Ω (to odpovídá potenciometru 10 k "staženému" na útlum -40 dB), co se stane?
Na výstupu děliče spadne stejnosměrné napětí na sotva 7 mV. To nestačí ani k tomu, aby tranzistor T1 začal otevírat. Na kolektoru mu vylítne napětí na 9 V, jako by byl tranzistor odpojený, a stupněm neprochází žádný signál.
V důsledku toho budeš hledat závadu tam, kde není.
Tak tomu zabráníš tím stejnosměrným oddělením kapacitou.
A velikost kapacity? Není samozřejmě kritická - na to, abys zjistil, že signál prochází, stačí kapacita výrazně menší, záleží na signálu, kterým to testuješ. Pro zvukový signál je těch 220 nF minimum.
Než to nadatluju, zase byl OK1HGA rychlejší... no co už...
Jen bych snad dodal, že právě na tomto místě /vstupní kondenzátor předzesilovače pro hlavu/ ztrácejí elektrolyty kapacitu až podezřele často. Elyt je polarizován přes vinutí hlavy, či děliče vstupů jen tím mrňavým a měkkým předpětím báze.
Mám celkem pozitivní zkušenost právě z řady B4. Na této pozici překvapivě dlouho vydržely elyty starého typu TC964 či ještě starší TC904, aniž by ztrácely kapacitu. Už u řady B5 a všech novějších, byly použity modernější TE984, TE005 a to byla hrůza. Dobře se ve všech modernějších strojcích s osazenými radiály osvědčovaly nízkým, konstantním svodem i značnou trvanlivostí dovážené elyty Frolyt, černé provedení na 40V.
Podobný problém s polarizací, zvětšováním svodu a nakonec ztrátou kapacity mají elektrolyty na vstupech či výstupech OZ s minimálním, či zcela nulovým ofsetem.
Přímo legendární je vyslovené práskání potenciometrů snad ve všech výrobcích Tesly Vráble s OZ, kde na tento fakt úplně kašlali.
Práskat to začalo zpravidla po pár měsících od koupě, než se elyty na výstupech všech těch MAA50x či MAA74x dokonale odformovaly.