Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

mc-vlada píše:babička byla prostá pradlena, ročník 1894, a ta vždycky říkala, že se měla za války a za komunistů lépe jak za první republiky

Můj táta zase (ročník 1921) byl prostý dělník z chudé horské vesnice, po válce (přežil koncentrák) ho komančové nechali vystudovat, a současné poměry považuje za hrozné (stejně jako to říkal i před 20-30 lety, kdy šel do důchodu).
Na přímý dotaz, aby srovnal, jak se on osobně má ve srovnání s "dříve", odpovídá, že musí přiznat, že on se teď má nejlíp.
Což není jen o penězích, ale taky o tom, v jakém prostředí žije, jak jsou dostupné služby a zboží, které potřebuje, a jakými lidmi je obklopen.

Cust píše:

BOBOBO píše:Pro nás žiješ v bludu , ale tobě se to nezdá .

Kdo je to nás? Ty si mykáš?

Nevím, kdo všechno je to "pro nás", ale pro mne v bludu nežiješ.

Názor tvého táty může být zkreslen.
Můj kolega (minulý týden zesnulý prof. Šimáně) tvrdil, že nejlepší období člověka je to, kdy ještě nemá zuby a kdy už nemá zuby. Ověř si, jestli táta má zuby.

PS: dík

Inu věc vlastní zkušenosti a pohledu . A to do společnosti většinové na nižších a nejnižších zaměstnaneckých postech . Té , do které se nynější vývoj společnosti nejhůře opře . Té , která nemá kam ustoupit .

BOBOBO píše:Inu věc vlastní zkušenosti a pohledu . A to do společnosti většinové na nižších a nejnižších zaměstnaneckých postech . Té , do které se nynější vývoj společnosti nejhůře opře . Té , která nemá kam ustoupit .

V tom je ten problém, ustupovat je chyba.
Když tě nechtějí nikde zaměstnat, máš možnost podnikat. Pokud jsi aktivní, poradíš si. V opačném případě budeš nadávat na režim, ať je jakýkoliv.
Prožil jsem většinu života v socialismu a znám dost takových, co tenkrát nadávali na režim a dnes nadávají taky.
Někdo tu psal, že za komančů bylo zdravotnictví na vynikající úrovni, což je do nebetyčný blábol. Mám s tím vlastní bohaté zkušenosti.

Cust píše:Názor tvého táty může být zkreslen.
Ověř si, jestli táta má zuby.

Vyndavací. To je která kategorie - má nebo nemá?

nemá

Cust píše:...minulý týden zesnulý prof. Šimáně...

Tak je to i na webu.
http://www.novinky.cz/veda-skoly/274744 ... imane.html

tomasjedno píše:...Můj táta zase... musí přiznat, že on se teď má nejlíp.

Ještě bych něco doplnil.
Jako jedna z důležitých předností současného zřízení se obvykle uvádí svoboda pohybu, možnost kdykoli kamkoli cestovat.
Tato přednost zřejmě u táty má nulovou váhu - za celý život byl dvakrát na zahraniční dovolené - v 60. letech Bulharsko a Leningrad. Od té doby se nám nikomu nepodařilo ho zlákat na krásy jakéhokoli zahraničí, a o devizový příslib si ani nikdy nezažádal (a že by ho jako pracovník SBČS nejspíš dostal přednostně). Holt každý jsme jiný.

Drtivá většina mých cest do zahraničí kupodivu vede do Ruska (Dubna). Tam bych se dostal i za komančů. Nicméně osobně cestovat za hranice nemusím. Líbí se mi v ČR. Všechny cesty byly provedené kvůli manželce a práci. (Na svobodu pohybu jsem si ani nevzpoměl.)

To já, jak spadla klec, naložil rodinu do fungl nového Fáva a jelo se na čumendu do Vídně. Byli jsme za ta léta zostřeného socialismu pěkně nadržení

Ještě bych rád poznamenal, že dnešní dobu nepokládám za ideální a tektéž si stěžuji (opravdu je to tak BOBOBO).
Příkladem může být článek, který jsem zde připíchnul (smrt Čestmíra Šimáněho) je novinářsky filtrován a není tam uvedeno všechno to co jsme novinářům předali. Byl viceředitelem Spojeného ústavu jaderných výzkumů (tehdejší SSSR) a vzhledem k tomu, že ředitel už byl postarší a lehce senilní pán, byl faktickým ředitelem celého ústavu - toho ústavu, který soupeřil s Los Alamos. Když jsme psali článek k jeho 90 narozeninám, tento údaj byl novináři taky odfiltrován.

Já se dostal na západ ještě na devizový příslib v roce 1986, ale bylo to až na druhý pokus, na odvolání. Pikantní na tom byly dvě věci. Jednak jsme se ženou jako nestraníci nepočítali s tím, že uspějeme a neměli jsme připravené ani peníze na marky. Druhá a zajímavější věc byla, že jsem si psal cca 2 roky s českým emigrantem, se kterým jsem pěstoval čilý výměnný obchod. Já jemu knihy o malířích a on mě IO snů o kterých se tu jen teoretizovalo. Dokonce jsem na vojenské správě po pravdě uvedl i písemný styk se zápaní cizinou. Nevěřím tomu, že by nevěděli, že jedu za ním, ale nechali nás. Možná kvůli tomu, že tu zůstaly dvě děti. Podotýkám, že ani z mojí ani s ženiné strany nikdo v patraji nebyl.
Šok co jsme tam zažili v obchodech se těžko popisuje. Kdo pamatuje, vidí u nás v regálu dva jogurty, bílý a s marmeládou. Tam regály plné všelikých jogurtů jako je to tady dnes. A tak to pokračovalo se vším, elektronika, oblečení hračky atd.. Ten kluk se nás tekrát ptal, na kolik nás ten týden vyšel a když slyšel, že moje 2 měsíční výplaty a kolik marek si vezeme, tak skoro upadl.
Po týdnu jsem přijeli domů a žena odmítala chodit nakupovat do a okolo tehdejší Ovoce-zelenina, ten smrad z tekoucích brambor byl ukrutnej. Pořád se ptala, proč to tam jde a tady ne a jaká je škoda, že to děti nikdy neuvidí. Spletla se jen o 3 roky, pak jsme tam vzali na jeden den po revoluci i děti, aby viděli, co kdyby náhodou to zase nešlo.
Proč to píšu, tenkrát jsme žili opravdu téměř na doraz, z výplaty moc nezbývalo někdy i nic a vybavení doma taky nic moc.
Teď nám z důchodu sice nezbyde, ale jsme na tom vlastně o něco líp. Když nic jiného, můžeme si alespoň trochu vybrat z toho co chceme nebo musíme koupit. Je otázka, jak to půjde dál až nastoupí všeliké nemoci.
Ale třeba přijde ten konec světa a bude to vyřešené.

tomasjedno píše: ... a jelo se na čumendu do Vídně ...

... ha, tak to jsi byl ty ... s rodinou před výlohou lahůdkářství, všichni zakousnutí do řízku mezi dvěma krajíčky chleba a to na snímku v prosincovém Wiener Zeitung 1989 ?

hafca: Vidíš, já si pořád kupuju ten samý (tenkrát jediný, dnes jediný opravdový) jogurt, akorát není za 1,50 ale za 15,90. Že kolem nabízí 50 napodobenin jogurtů, mi není vůbec k ničemu. Stejně tak když je na výběr 20 napodobenin chleba a už žádný opravdový z kvásku. O napodobeninách uzenin ani nemluvě. V elektronice si taky můžu vybírat, šmejd nebo ještě větší šmejd. Jo, někdo v tom vidí úžasný pokrok.