Původní přenoska VM2102 měla šroubky z lehkého kovu (avšak matky zkusmo přiložený magnet chytá). Anžto přenoska Sanyo neměla žádné, musel jsem vzít šroubky z balení OMB5E. Po montáži se mi nechce rejdit okolo nové přenosky magnetem, takže toto ponechávám bez testu.
VMkové šroubky jsou delší, než je zapotřebí a závit mají pro změnu krátký, proto ty šachy.
Gramofon Tesla NC 470
Moderátor: Moderátoři
Použil jsem mosazné M2x20mm a zasunul do hlavičky ramínka
"naopak" tj. matka hore, hlava dole
no a podložky (jiné nesehnal) závit nestačil a očko M2 nemám
vypadají sice neobvykle ale už si zvykl...
aha, tak v setu Sanyo MG09 nebyly origoš šroubky dobrý vědět
"naopak" tj. matka hore, hlava dole
no a podložky (jiné nesehnal) závit nestačil a očko M2 nemám
vypadají sice neobvykle ale už si zvykl...
aha, tak v setu Sanyo MG09 nebyly origoš šroubky dobrý vědět
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Byl jsem tlačen k láci Mydlářováním kostí (šlo o nízkou cenu pro majitele gramofonu). A hradečtí mají dvě položky s názvem MG09:
• Gramofonová přenoska MG-09 Sanyo
• Gramofonová přenoska MG-09 Sanyo - OEM
Druhá položka má v textu poznámku "baleno v pytlíku" a je levnější o 80Kč.
Že je to bez šroubků, jsem zjistil až po doručení. Ale že by ty dva šroubky měly takovou cenu?
V "investičních zásobách" mi leží i AT95E. Má dva netečné šroubky na inbus a dvě magnetické matky. Též by musely být nahoře, anžto při při pokusném osazení zjišťuju, že se pod příslušný plast na bocích přenosky nevejdou a šroub pak vychází nakřivo.
• Gramofonová přenoska MG-09 Sanyo
• Gramofonová přenoska MG-09 Sanyo - OEM
Druhá položka má v textu poznámku "baleno v pytlíku" a je levnější o 80Kč.
Že je to bez šroubků, jsem zjistil až po doručení. Ale že by ty dva šroubky měly takovou cenu?
V "investičních zásobách" mi leží i AT95E. Má dva netečné šroubky na inbus a dvě magnetické
matky. Též by musely být nahoře, anžto při při pokusném osazení zjišťuju, že se pod příslušný plast na bocích přenosky nevejdou a šroub pak vychází nakřivo.
Jedním z řešení hodnejch bastlíře je pořízení dvou nemagnetickejch (= hnilíkovejch, nerezovejch, mosaznejch ...) destiček pravoúhlýho tvaru, který se vyrobí tak velký, aby se daly zdola ze stran přiložit na spodní stranu headshellu a přenosky aniž by překážely pohybu chvějky a učunit do nich na příslušným místě po dírce se závitem M2 = prostě ty případný "konfekční" matičky nahradit příslušně vytvarovaným kouskem plechu, opatřeným dírou se závitem.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!
Pro upřesnění - všechny šroubky k přenoskám, které jsem našel, měly dřík 2,5mm.
Zbývá mi jen nevýznamné estetické blbnutí na závěr. Plexikryt je pokapaný voskem, s tím si nějak (šetrně) poradím. A co panty? O nějakém mazání není v servisní dokumentaci ani slovo. Uvažuju o nějakém decentním očištění obou.
Zbývá mi jen nevýznamné estetické blbnutí na závěr. Plexikryt je pokapaný voskem, s tím si nějak (šetrně) poradím. A co panty? O nějakém mazání není v servisní dokumentaci ani slovo. Uvažuju o nějakém decentním očištění obou.
Výraz "samosvorné" je trochu diskutabilní (ten si umím představit ve spojení s kleštěmi pro automechanika ve funkci, která zastupuje asistující osobu, např. při svařování), ale ano, nejméně napnutá pružina v pantu je tehdy, když je kryt zvednutý. Je to taková "klidová poloha".
K foto:
Panty jsem odrbal štětcem namočeným v C6000 (co nejšetrněji), pak otíral v horké vodě namočenou švédskou utěrkou, pak propláchl proudem vody stejné teploty (pár sekund) a ihned osušil bezolejovým kompresorem.
Kdyby náhodou detailisti rejpali, tak podotýkám, že na pružině vpravo je ještě nějaký nános. Po druhém přečištění zmizel (ale to už jsem měl foťák uklizený). Každý z pantů se skládá ze dvou černě stříkaných kovových dílů, z pružiny (na způsob těch, které jsou v pastičkách na myši; odborný pojem neznám) a něčeho, co bych nazval nýtem, či čepem (obojím). Podložky v místě styku obou hlavních kovových dílů jsou detailem. V tomto bodě jsem na vahách, anžto je to jediné místo, kde bych něčím decentně máznul. Ale čím?
Svrchní gumový talíř jsem nechtěl trápit ani v mydlinách, takže opět zaúřadovala severská utěrka, teplá voda a kompresor. Otočný adaptér pro malé desky - dtto.
K foto:
Panty jsem odrbal štětcem namočeným v C6000 (co nejšetrněji), pak otíral v horké vodě namočenou švédskou utěrkou, pak propláchl proudem vody stejné teploty (pár sekund) a ihned osušil bezolejovým kompresorem.
Kdyby náhodou detailisti rejpali, tak podotýkám, že na pružině vpravo je ještě nějaký nános. Po druhém přečištění zmizel (ale to už jsem měl foťák uklizený). Každý z pantů se skládá ze dvou černě stříkaných kovových dílů, z pružiny (na způsob těch, které jsou v pastičkách na myši; odborný pojem neznám) a něčeho, co bych nazval nýtem, či čepem (obojím). Podložky v místě styku obou hlavních kovových dílů jsou detailem. V tomto bodě jsem na vahách, anžto je to jediné místo, kde bych něčím decentně máznul. Ale čím?
Svrchní gumový talíř jsem nechtěl trápit ani v mydlinách, takže opět zaúřadovala severská utěrka, teplá voda a kompresor. Otočný adaptér pro malé desky - dtto.
- Přílohy
-
- "Téměř" vyčištěné panty (bílá tečka uprostřed dolní plochy levého pantu, pochází z výroby)
Diskutovaný gramofon už jsem předal. Na poslední chvíli jsem se pustil do signálové šňůry DIN -> 2x RCA cinch. Cinč, sinč, kinč, ceng... jak to čtete? V průběhu let jsem slyšel nejmíň čtyři způsoby výslovnosti. 
Použil jsem šňůru se dvěma RCA (druhý konec měl konektory odstřižené), vzorně očistil (vlhká švédská utěrka dokáže skoro zázraky, co se kabelůch týče) a připájel předlistopadový čs. DIN (dvě kovové půlky a krycí světle šedý válec nasazovaný zezadu). Dle imperativu -> nechť to není krupičkaté, nýbrž lesklé a hladké, kultivované, nepřekalafunované. Viz foto. Proč mi to tak dlouho trvalo? Sakruju v duchu. Protože jsem záhy zjistil, že jsem od léta zase o něco méně zrakuschopný. Jak se s tím s přibývajícím věkem smiřujete?
Použil jsem šňůru se dvěma RCA (druhý konec měl konektory odstřižené), vzorně očistil (vlhká švédská utěrka dokáže skoro zázraky, co se kabelůch týče) a připájel předlistopadový čs. DIN (dvě kovové půlky a krycí světle šedý válec nasazovaný zezadu). Dle imperativu -> nechť to není krupičkaté, nýbrž lesklé a hladké, kultivované, nepřekalafunované. Viz foto. Proč mi to tak dlouho trvalo? Sakruju v duchu. Protože jsem záhy zjistil, že jsem od léta zase o něco méně zrakuschopný. Jak se s tím s přibývajícím věkem smiřujete?
- Přílohy
-
- pájení signálové šňůry na míru
Naposledy upravil(a) judeware dne 03 bře 2024, 23:06, celkem upraveno 1 x.
Kde to jde, používám lupu na pantografu, má i přisvícení.
Než jsem si přiznal, že opravdu blbě vidím, opatřil jsem si makroskop, teda kameru s mezikroužky a monitor, ale zase tak často jsem s tím nedělal, tak jsem kameru i se stojanem věnoval Loyzovi, dej mu Pámbu ječnou slámu, nejspíš skončila v pozůstalosti.
Když už jsem na tom byl tak, že mi to ohrožovalo řidičák (optometristi pouštějí dnes písmena na LCDéčku, to je při šedém zákalu daleko horší, než osvětlená tabule), nechal jsem si vyměnit oční čočky za čisté. Najednou vidím líp, než za posledních 30 - 40 let, jak to postupovalo pomalu, zvykal jsem si, dost dlouho mi to ani nepřišlo.
Ale ty umělé čočky mají menší rozsah zaostření, než živé, takže na dálku mám dál brýle, které normálně nenosím, na blízko a extra blízko buď jiné brýle, nebo lupu.
Jojo, nemládneme, mládeži.
A zpět k tématu: asi dnes není takový problém sehnat rybářskou silikonovou vazelínu nebo mazadlo na zipy, takže je to jen otázka toho, kdo to vyzkouší, a jak to bude fungovat. Něco bude lepší do zvedáčku, něco na panty víka.
S tím víkem jsem si nedělal násilí - sehnal jsem kdysi několik gramofonových vík různých velikostí, tuším, že to bylo v roce 1976 v bazaru v Týništi, za búra kus. Většinou nedotlačené zděře pro panty. Z těch lepších jsme si s kámošem udělali víka na gramofony, z těch horších například vzpěry pod ně, jako tuto:
Ty horší skončily jako fotomisky na prací lázně, nebo jsme je nařezali, piliny rozpustili v acetonu a lepili z nich víka nestandardních rozměrů a tvarů, třeba na kryt cívek machaniky B4 (to víko se pak muselo přestříkat acetonem taky, aby zkrabatil povrch a nebylo příliš vidět lepené spoje).
Po 42 letech vypadá jeden takový transportní kryt, jak vidno v příloze (vnitřnosti jsem vyměnil asi o dva tři roky dřív, designovalo se až pak).
Pravda, tlačítko PAUZA chybí, koženka, kterou je potažený původní kryt, se smrskla, ve zdroji to chce nové elektrolyty, přepínače už delší dobu uvažuji, že nahradím tranzistorovými spínači, kdo se s tím má pořád čistit..., ale stále hrajeme rychlostmi 9 nebo 19 (na čtyřku jsem do toho neudělal korekce, přesto i ta by se dala omezeně použít s devítkovými).
Než jsem si přiznal, že opravdu blbě vidím, opatřil jsem si makroskop, teda kameru s mezikroužky a monitor, ale zase tak často jsem s tím nedělal, tak jsem kameru i se stojanem věnoval Loyzovi, dej mu Pámbu ječnou slámu, nejspíš skončila v pozůstalosti.
Když už jsem na tom byl tak, že mi to ohrožovalo řidičák (optometristi pouštějí dnes písmena na LCDéčku, to je při šedém zákalu daleko horší, než osvětlená tabule), nechal jsem si vyměnit oční čočky za čisté. Najednou vidím líp, než za posledních 30 - 40 let, jak to postupovalo pomalu, zvykal jsem si, dost dlouho mi to ani nepřišlo.
Ale ty umělé čočky mají menší rozsah zaostření, než živé, takže na dálku mám dál brýle, které normálně nenosím, na blízko a extra blízko buď jiné brýle, nebo lupu.
Jojo, nemládneme, mládeži.
A zpět k tématu: asi dnes není takový problém sehnat rybářskou silikonovou vazelínu nebo mazadlo na zipy, takže je to jen otázka toho, kdo to vyzkouší, a jak to bude fungovat. Něco bude lepší do zvedáčku, něco na panty víka.
S tím víkem jsem si nedělal násilí - sehnal jsem kdysi několik gramofonových vík různých velikostí, tuším, že to bylo v roce 1976 v bazaru v Týništi, za búra kus. Většinou nedotlačené zděře pro panty. Z těch lepších jsme si s kámošem udělali víka na gramofony, z těch horších například vzpěry pod ně, jako tuto:
Ty horší skončily jako fotomisky na prací lázně, nebo jsme je nařezali, piliny rozpustili v acetonu a lepili z nich víka nestandardních rozměrů a tvarů, třeba na kryt cívek machaniky B4 (to víko se pak muselo přestříkat acetonem taky, aby zkrabatil povrch a nebylo příliš vidět lepené spoje).
Po 42 letech vypadá jeden takový transportní kryt, jak vidno v příloze (vnitřnosti jsem vyměnil asi o dva tři roky dřív, designovalo se až pak).
Pravda, tlačítko PAUZA chybí, koženka, kterou je potažený původní kryt, se smrskla, ve zdroji to chce nové elektrolyty, přepínače už delší dobu uvažuji, že nahradím tranzistorovými spínači, kdo se s tím má pořád čistit..., ale stále hrajeme rychlostmi 9 nebo 19 (na čtyřku jsem do toho neudělal korekce, přesto i ta by se dala omezeně použít s devítkovými).
- Přílohy
-
- Na pásek se nepráší ani za provozu. Nevím, proč to Tesla nemohla dělat rovnou.
judeware píše:Cinč, sinč, kinč, ceng... jak to čtete? V průběhu let jsem slyšel nejmíň čtyři způsoby výslovnosti.
Správně je to takto a přitom zjišťuju, že jsem v rámci čenglištiny léta na začátku blbě vyslovoval "c".
judeware píše:Protože jsem záhy zjistil, že jsem od léta zase o něco méně zrakuchopný. Jak se s tím s přibývajícím věkem smiřujete?
Průběžně si pořizuju odpovídající brýle. Základem je poctivý a odborně zdatný optometrista v oční optice, kvalitní změření všech parametrů a zjištění veškerých potřebných hodnot brýlí trvá cca hodinu a v rámci nákupu brýlí je zdarma.
Čili nikoliv oční doktor, ale optometrista. Doktor je samozřejmě základ (kvůli stavu oka a včasnému podchycení příp. problémů), ale nikdy nevyladí brýle tak dobře, protože na to ani nemá čas.
Pochopitelně pokud není vada dioptrická, ale jinde (třeba některý ze zákalů apod.), tak je možnost nápravy slabší nebo prostě jiná. Ale to posoudí onen doktor, čili plkat tady na toto téma je naprosto zbytečné.
Kdo chce, hledá způsob;
kdo ne - hledá důvod.
Ze dvou možností často volím tu třetí.
kdo ne - hledá důvod.
Ze dvou možností často volím tu třetí.