Napsal: 12 úno 2022, 09:09
Ano, byl to pan Janda. A o té technologické nouzi to asi bude pravda. Konečně - v té době byla technologická nouze noční můrou většiny konstruktérů, ale nejednou je dovedla k řešení, které bylo nesrovnatelně levnější a a přitom poskytovalo nejméně stejně dobrou službu, jako všechna dosavadní.
Jenomže náš zákazník chtěl trubkové raménko, snad proto, že od roku 1954 do roku asi 1966 byly dostupné gramofony jen s plastovým raménkem. Čest panu profesoru Kovářovi, jeho hadí hlava byla něco, co tu ještě nebylo. Pro čistě stranový záznam měla zcela vyhovující i parametry. Vlastně ani ta kubistická varianta pro stereofonní přenosku nevypadala zle, a krystalovou přenosku zvládala slušně. Pak přišlo několik hranatých ramének, která nejen že levně vypadala, ale hlavně se od nich moc ani očekávat nedalo.
Možná právě tady vznikla nedůvěra k něčemu, co je tak hranaté, zatímco firma NAD vsadila právě na to, že je to tak jiné, a venku uspěla... No tak to tedy máme: jedno šasi, dvě různá raménka. To složitější pro tuzemsko, to lepší pro export...
Když konečně zase přišla trubková raménka, nebyla vzhledově nic moc. Rozhodně se s těmi plastovými skořepinami nepodobala těm krásně naleštěným kouskům s tlumiči a různými závažíčky pro podélné i příčné vyvážení, které nám způsobovaly pocit marnosti, když jsme je viděli v propašovaném zahraničním katalogu nebo za výkladem Tuzexu. Výrobci ve světě se předháněli v tom, kdo udělá líbivější a techničtější raménko, když už fyzikálně z toho tématu víc vytěžit nešlo (nebo třeba i šlo, ale už na to měl patent někdo jiný).
To ale neznamenalo, že by litovelská raménka byla horší, počínaje NC410 byly vlastnosti těch ramének už na světové úrovni, taky se už počítalo s ½" uchycením přenosek, tedy už ne jen krystalových, a vlastně už od HC14, ve kterém to kazil hlučný pohon, byla raménka ve své třídě srovnatelná se západními. Samozřejmě u těch hifi přístrojů, které si každý nekoupil, se převážně vyskytovalo raménko P1101 a později variace na něj, pozitivně do toho zasáhla i spolupráce s Perpetuum Ebner.
Ve spotřebce zákazník bral, co bylo. Snad až v druhé půlce osmdesátých let zase udělal design ramének z Tesly docela pokrok, i když zbytek šasi zrovna nepřispěl k plnému využití vlastností raménka, například gramofony NC470 nebo NC300 by si zasloužily robustnější šasi, nějaké to kilo navíc by jim slušelo.
Jenomže náš zákazník chtěl trubkové raménko, snad proto, že od roku 1954 do roku asi 1966 byly dostupné gramofony jen s plastovým raménkem. Čest panu profesoru Kovářovi, jeho hadí hlava byla něco, co tu ještě nebylo. Pro čistě stranový záznam měla zcela vyhovující i parametry. Vlastně ani ta kubistická varianta pro stereofonní přenosku nevypadala zle, a krystalovou přenosku zvládala slušně. Pak přišlo několik hranatých ramének, která nejen že levně vypadala, ale hlavně se od nich moc ani očekávat nedalo.
Možná právě tady vznikla nedůvěra k něčemu, co je tak hranaté, zatímco firma NAD vsadila právě na to, že je to tak jiné, a venku uspěla... No tak to tedy máme: jedno šasi, dvě různá raménka. To složitější pro tuzemsko, to lepší pro export...
Když konečně zase přišla trubková raménka, nebyla vzhledově nic moc. Rozhodně se s těmi plastovými skořepinami nepodobala těm krásně naleštěným kouskům s tlumiči a různými závažíčky pro podélné i příčné vyvážení, které nám způsobovaly pocit marnosti, když jsme je viděli v propašovaném zahraničním katalogu nebo za výkladem Tuzexu. Výrobci ve světě se předháněli v tom, kdo udělá líbivější a techničtější raménko, když už fyzikálně z toho tématu víc vytěžit nešlo (nebo třeba i šlo, ale už na to měl patent někdo jiný).
To ale neznamenalo, že by litovelská raménka byla horší, počínaje NC410 byly vlastnosti těch ramének už na světové úrovni, taky se už počítalo s ½" uchycením přenosek, tedy už ne jen krystalových, a vlastně už od HC14, ve kterém to kazil hlučný pohon, byla raménka ve své třídě srovnatelná se západními. Samozřejmě u těch hifi přístrojů, které si každý nekoupil, se převážně vyskytovalo raménko P1101 a později variace na něj, pozitivně do toho zasáhla i spolupráce s Perpetuum Ebner.
Ve spotřebce zákazník bral, co bylo. Snad až v druhé půlce osmdesátých let zase udělal design ramének z Tesly docela pokrok, i když zbytek šasi zrovna nepřispěl k plnému využití vlastností raménka, například gramofony NC470 nebo NC300 by si zasloužily robustnější šasi, nějaké to kilo navíc by jim slušelo.
