Zatížitelnost CYkY 5*10mm2 na vzduchu
Moderátor: Moderátoři
Nenašel bys k tomu, prosím, nějaké podklady???ransom píše:V elektrotechnologii dávno před revolucí jsme se učili, že měděné vodiče nejsou z čisté mědi a že by se vlastně správně mělo říkat "elektrovodný bronz".
Sešity, učebnice, složení toho materiálu...
Zatím jsem našel, že by to snad mohla být slitina mědi, hliníku a (!)stříbra.
Sháním hasičák s CO2 "sněhový", raději funkční.
(Nemusí mít platnou revizi.)
(Celkově budu raději, když se to obejde bez papírů.)
(Nemusí mít platnou revizi.)
(Celkově budu raději, když se to obejde bez papírů.)
Za mejch mladejch let v elektrotechnologii bylo psáno, že elektrovodná měkká měď na vodiče má 99,9% Cu. Polotvrdá je na troleje, šíny v rozvaděčích a plechy na střechu. Tvrdá je na komutátory. Ale z čeho je ta polotvrdá a tvrdá v knížce není.
A jak to patlaj dnes mi známo není.
A jak to patlaj dnes mi známo není.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Po těch skoro čtyřiceti letech už najdu prdlajs, nicméně v učebnicích to podle mě nebylo. Byla to jedna ze stovek doplňujících informací, perliček, osobních zkušeností a názorů učitelů. Někteří z nich prošli výzkumem, jiní konstrukcí, vesměs na ně vzpomínám jako na inspirativní machry.
Jde jenom o to, že se v běžné praxi nepoužívá nějak extra čistá měď. Vždycky jsou v ní příměsi, někdy cíleně (komutátory, troleje, vodivé svorníky, hroty jiskřišť, vývody součástek...) a jindy tolerovaně. No a protože je v ní ponejvíce cín, tak jde vlastně v principu o bronz. Kdyby v ní byl zinek, pak by šlo o mosaz.
Těch příměsí je mizivé množství, nicméně mění to barvu, tvrdost a lesk. Ukazoval nám tenkrát jeden pan inžinýr ze svých sbírek odřezky od různých výrobců z různých zemí, měď od skoro zlaté po skoro rudou. Později jsem se s tím začal na montážích setkávat taky. Nemusí to tedy nutně být nějakým šizením. A taky se dnes častěji potká měď zrecyklovaná. Ta je často pájená měkkou pájkou, někdy stříbrem (potrubí), šíny a oka jsou pocínované, a všecko to jde do huti a přidává se do nové mědi z rudy.
Podle naleziště může být měď kontaminovaná kdečím. Někde v jižní nebo střední Americe snad i arzenem, takže kvůli tomu se tam prý nenachází ve vykopávkách bronzové nádobí, jenom všecky ostatní výrobky od zbraní po knoflíky. Takže dráty neholit zubama!
Jde jenom o to, že se v běžné praxi nepoužívá nějak extra čistá měď. Vždycky jsou v ní příměsi, někdy cíleně (komutátory, troleje, vodivé svorníky, hroty jiskřišť, vývody součástek...) a jindy tolerovaně. No a protože je v ní ponejvíce cín, tak jde vlastně v principu o bronz. Kdyby v ní byl zinek, pak by šlo o mosaz.
Těch příměsí je mizivé množství, nicméně mění to barvu, tvrdost a lesk. Ukazoval nám tenkrát jeden pan inžinýr ze svých sbírek odřezky od různých výrobců z různých zemí, měď od skoro zlaté po skoro rudou. Později jsem se s tím začal na montážích setkávat taky. Nemusí to tedy nutně být nějakým šizením. A taky se dnes častěji potká měď zrecyklovaná. Ta je často pájená měkkou pájkou, někdy stříbrem (potrubí), šíny a oka jsou pocínované, a všecko to jde do huti a přidává se do nové mědi z rudy.
Podle naleziště může být měď kontaminovaná kdečím. Někde v jižní nebo střední Americe snad i arzenem, takže kvůli tomu se tam prý nenachází ve vykopávkách bronzové nádobí, jenom všecky ostatní výrobky od zbraní po knoflíky. Takže dráty neholit zubama!
Prd o tom vím. S čím jsem se setkal bylo, že drát 2,5 ze starého kabelu (starší než 60 léta minulého století) ohnu 30x a stále o tom neví, zatímco drát 2,5 z nového kabelu je křehčí než hliník, stačily tři ohyby v kleštích aby se zlomil (páč byl solidně tvrdý). Asi sqělá slitina, na lomu drobné krystalky. Takový krystalický drát, to je žůžo.