Co jsem pochopil, tak se s ním Hill možná i osobně zná a na tomto fóru býval o dost let nazpět docela hojně zmiňován.
Hill to třeba upřesní
Meopta OP 16 - zvuk
Moderátor: Moderátoři
Pár let jsem ho tu neviděl, občas jsme čistili uživatele bez příspěvků, kteří se nepřihlásili déle, než 3 roky, je tedy možné, že se mezi ně připletl přesto, že nějaké příspěvky měl. Občas nám databáze předhodila i někoho, kdo neodpovídal přesně SQL dotazu.
Napřed bych ale rád viděl pozitivní odpovědi na moje dotazy, než mu zavolám, ať se sem znovu zaregistruje. Já jsem opravoval OP16S naposledy v roce 1971, od OP16 se lišil jen způsobem fixace filmu na ozubené válečky - jeden měl odklápěcí víčka na otočných čepech, druhý měl jen odpružené tenčí válečky na pružinách, které se pro založení filmu jen oddálily od pohonných válečků. Zapojení, tvar filmové dráhy, snímač zvuku i prosvětlení bylo stejné.
Co pamatuji, tak v tom projektoru je v lampové skříni zvukového snímače štěrbinová clonka, kterou prochází světlo do objektivu, ten zaostřuje obraz té prosvícené clonky na zvukovou stopu filmu a za ním je další objektiv, který ji zvětší na plochu fotonky. Proto je důležitá výška umístění žárovky, aby maximum světelného toku procházelo v ose od vlákna až na fotonku.
Napřed bych ale rád viděl pozitivní odpovědi na moje dotazy, než mu zavolám, ať se sem znovu zaregistruje. Já jsem opravoval OP16S naposledy v roce 1971, od OP16 se lišil jen způsobem fixace filmu na ozubené válečky - jeden měl odklápěcí víčka na otočných čepech, druhý měl jen odpružené tenčí válečky na pružinách, které se pro založení filmu jen oddálily od pohonných válečků. Zapojení, tvar filmové dráhy, snímač zvuku i prosvětlení bylo stejné.
Co pamatuji, tak v tom projektoru je v lampové skříni zvukového snímače štěrbinová clonka, kterou prochází světlo do objektivu, ten zaostřuje obraz té prosvícené clonky na zvukovou stopu filmu a za ním je další objektiv, který ji zvětší na plochu fotonky. Proto je důležitá výška umístění žárovky, aby maximum světelného toku procházelo v ose od vlákna až na fotonku.
Jasně, žírovka svítí, i kam má tenkou linkou. Změnou ale nereaguje ani na film ani na zastínění jiným vlivem. K promítačce je přidaný modul pro magntetický záznam zvuku i se strvačníkem. to bude ten druhý drát na signál fotonky kdy je signál z tohoto modulu hozený paralelně na vstup zesilovače. Rozdělám dnes kompplet zesilovač a zkusím měřit všechna napájecí napětí a uvidíme. Určitě tam budou nějaké svody přes staré kondenzátory atd.
To je dost pravděpodobné. A taky, že to má fotonka za sebou. Napsal jsem Histesovi a odpověď mě příliš nepotěšila, na druhou stranu nabídla řešení.
Asi by nebylo od věci, zkusit to s tou 1PP75, třeba v odporovém režimu, jen je třeba zajistit, aby na ní nebylo ani po zatemnění víc, než asi 7 V. Takže bych doporučil použít na vstup pro fotonku BF471 (bývaly v RGB koncích televizí) s fotodiodou zapojenou v závěrném směru do emitoru a tranzistoru do báze nastavit 3 - 6 V stabilizované napětí.
Druhou možností je využít fotodiodu v hradlovém režimu, t.j. odpojit odpor 1M napájející původní fotonku a na vstup zesilovače připojit fotodiodu s paralelně připojenou zátěží odporem asi tak 4k7, podobně, jako v projektoru Meoclub 16.
Histes píše:... google už nehledá, ale nabízí cypoviny.
K fotonce: přímo na OP16 se specializoval Pavol Tomašovský - zemřel, pak leccos věděl Pavel Tomešek, který založil 70mm festival v Krnově - a také odešel loni pro tu krátkou svíčku.
Obecně však odcházely samotné fotonky, prostě se "vysvítily", i Pavol ve všech svých exponátech které nebyly jen na okrasu, ale i na promítání, měnil fotonky za 1PP75.
Takže zkusit vyměnit fotonku, ale... to jsou díly, které asi jinak než z dalšího projektoru nesežene. OP16 navíc na promítání moc není, je to dvou-drapákový strhovač, který se měl po 20 celovečerácích měnit. Proto používám Electronic 2, který už měl střední dráp ze safíru a měnit se skoro nemusel - navíc někde ty náhradní drapáky mám, jsou jednoduše měnitelné.
Filmy bývají nasekané po vytahaných slepkách, tak je vůbec nejlepší Bauer P8 se čtyř-drapákem - na něm promítám stabilně i ty nasekané perforace - vždy je aspoň ta čtvrtá perf. nepoškozená...
Asi by nebylo od věci, zkusit to s tou 1PP75, třeba v odporovém režimu, jen je třeba zajistit, aby na ní nebylo ani po zatemnění víc, než asi 7 V. Takže bych doporučil použít na vstup pro fotonku BF471 (bývaly v RGB koncích televizí) s fotodiodou zapojenou v závěrném směru do emitoru a tranzistoru do báze nastavit 3 - 6 V stabilizované napětí.
Druhou možností je využít fotodiodu v hradlovém režimu, t.j. odpojit odpor 1M napájející původní fotonku a na vstup zesilovače připojit fotodiodu s paralelně připojenou zátěží odporem asi tak 4k7, podobně, jako v projektoru Meoclub 16.
Tak jsem pokročil, kondenzátory ve zdroji předpětí pro fotonku měli svody, po výměně dokážu nastavic na fotonce napětí od 110-220V, fotonka svítí, resp asi plazma? Ze zesilovače jdou zvuky podobající se trabantu. Při změně napájecího napětí se zvuky mění. Stejně tak se změní zvuk při zastínění což bych řekl že je pokrok. Každopádně zvuk trabantu je neuspokojující a zvuk z fimu by byl asi příhodnější. Světlo dopadá kolmo na film, pruh je ostrý, jasný. To bude pořád problém někde na větvi snímání protože zesilovač jako takový funguje včetně korekcí, teda na tom trabantu.
OK9MZV: už jsi konečně rozpojil vazbu mezi fotonkou a vstupem zesilovače, jak jsem psal někde výš? Je to potřebné nejen pro hledání problému s kolísající ss úrovní, ale i pro nový problém s generováním hluku.
Nemáš náhodou fotonku osvětlenou okolním umělým světlem? Jak je napájená osvětlovací žárovka fotonky?
Hill: věci tohoto typu mě přesně napadaly... 1PP75 v emitoru je vlastně něco jako kaskóda... On by tam měl fungovat v podstatě jakýkoliv polovodičový (křemíkový) světlocitlivý prvek, tedy i třeba fototransistor, jakkoliv je výrazně pomalejší (vzhledem k "telefonnímu" pásmu to ale nemusí být na škodu).
Sama koncepce k tomu vybízí, jen bude potřeba omezit rozsah nastavení předpětí (horní mez), jak už jsi nakonec zmínil výše.
Jen to holt nebude "originál", leda že by se udělala Potěmkinova vesnice v podobě vestavby vhodného polovodičového zapojení do baňky vakuové fotonky. Ale je to svým způsobem prasárna...
Nemáš náhodou fotonku osvětlenou okolním umělým světlem? Jak je napájená osvětlovací žárovka fotonky?
Hill: věci tohoto typu mě přesně napadaly... 1PP75 v emitoru je vlastně něco jako kaskóda... On by tam měl fungovat v podstatě jakýkoliv polovodičový (křemíkový) světlocitlivý prvek, tedy i třeba fototransistor, jakkoliv je výrazně pomalejší (vzhledem k "telefonnímu" pásmu to ale nemusí být na škodu).
Sama koncepce k tomu vybízí, jen bude potřeba omezit rozsah nastavení předpětí (horní mez), jak už jsi nakonec zmínil výše.
Jen to holt nebude "originál", leda že by se udělala Potěmkinova vesnice v podobě vestavby vhodného polovodičového zapojení do baňky vakuové fotonky. Ale je to svým způsobem prasárna...
Kdo chce, hledá způsob;
kdo ne - hledá důvod.
Ze dvou možností často volím tu třetí.
kdo ne - hledá důvod.
Ze dvou možností často volím tu třetí.
Svým způsobem ano, nikdy už to nebude originál. Ale, jestli se to má někdy předvést jako funkční, nic jiného nezbude.
Fotonka uvnitř nesmí mít výboj! Ne dost na tom, že ten výboj "přeřve" informaci ze zvukové stopy, především to znamená, že je na ní příliš vysoké napětí. Protože je napájená z měkkého zdroje, ukazuje to na špatnou emisi, potažmo na malý proud. Jestli se k ní uvádí zápalné napětí 170 V, pak to znamená, že potřebuje napájet ze zdroje o napětí naprázdno do 160 V, aby nemohla zapálit zatemněná, přičemž zdroj musí mít takový vnitřní odpor, aby na ní bylo při provozním osvětlení průměrně 100 - 120 V. Zvuková stopa kvůli šumu zrna filmové vrstvy se zužuje vždy, když má zvuk malou amplitudu a šířku zvukové stopy využívá jen zčásti. Před špičkami ve zvuku se zvolna rozšíří a po nich se zase vrátí zpět. V tichých pasážích se může zúžit natolik, že fotonka pracuje téměř potmě, vede jen nepatrný proud a napětí na ní může stoupnout až k napětí zdroje.
To je důvod návrhu kaskódového zapojení s tranzistorem a fotodiodou: ta fotodioda snese v závěrném směru nějakých 7 V, možná o něco víc, ale na to bych nespoléhal. Ten tranzistor na ní bude udržovat asi 0,5 V a na kolektoru snese nějakých 250 V. Při snímání zvuku by pak bylo třeba volit kolektorový odpor tak, aby se na kolektoru napětí pohybovalo zase kolem těch 100 V.
V MeoClubech není fotodioda napájená vůbec, pracuje jako zdroj proudu do zatěžovacího odporu v řádu jednotek kΩ (v MeoClub Electronic je zátěž 5k1, celkový se vstupem zesilovače je asi 4k5), na němž vzniká přímo signálové napětí. Otázka je, zda úroveň toho signálu bude stačit na vybuzení elektronkového zesilovače OP16. Z toho hlediska je kaskóda s tranzistorem citlivější.
Ale, kdo nevyzkouší, nedoví se to. A podle toho, co píše Richard, těch, kdo to vyzkoušeli, se už nezeptáme.
Fotonka uvnitř nesmí mít výboj! Ne dost na tom, že ten výboj "přeřve" informaci ze zvukové stopy, především to znamená, že je na ní příliš vysoké napětí. Protože je napájená z měkkého zdroje, ukazuje to na špatnou emisi, potažmo na malý proud. Jestli se k ní uvádí zápalné napětí 170 V, pak to znamená, že potřebuje napájet ze zdroje o napětí naprázdno do 160 V, aby nemohla zapálit zatemněná, přičemž zdroj musí mít takový vnitřní odpor, aby na ní bylo při provozním osvětlení průměrně 100 - 120 V. Zvuková stopa kvůli šumu zrna filmové vrstvy se zužuje vždy, když má zvuk malou amplitudu a šířku zvukové stopy využívá jen zčásti. Před špičkami ve zvuku se zvolna rozšíří a po nich se zase vrátí zpět. V tichých pasážích se může zúžit natolik, že fotonka pracuje téměř potmě, vede jen nepatrný proud a napětí na ní může stoupnout až k napětí zdroje.
To je důvod návrhu kaskódového zapojení s tranzistorem a fotodiodou: ta fotodioda snese v závěrném směru nějakých 7 V, možná o něco víc, ale na to bych nespoléhal. Ten tranzistor na ní bude udržovat asi 0,5 V a na kolektoru snese nějakých 250 V. Při snímání zvuku by pak bylo třeba volit kolektorový odpor tak, aby se na kolektoru napětí pohybovalo zase kolem těch 100 V.
V MeoClubech není fotodioda napájená vůbec, pracuje jako zdroj proudu do zatěžovacího odporu v řádu jednotek kΩ (v MeoClub Electronic je zátěž 5k1, celkový se vstupem zesilovače je asi 4k5), na němž vzniká přímo signálové napětí. Otázka je, zda úroveň toho signálu bude stačit na vybuzení elektronkového zesilovače OP16. Z toho hlediska je kaskóda s tranzistorem citlivější.
Ale, kdo nevyzkouší, nedoví se to. A podle toho, co píše Richard, těch, kdo to vyzkoušeli, se už nezeptáme.
- Přílohy
-
- Napřed bych to zkusil podle MeoClubu, když to bude slabé, pak poslouží zesilovač, který současně chrání fotodiodu před průrazem při zatemnění.
Zkusil jsem teda vyladit napětí tak aby nezapalovala, potom řve jak píšete v příspěvku. Pokud nechám sundanou krytku fotonky a osvítím ji například telefonem, při přerušování toho světla ze zesilovače tyto pulzy slyším, jen to nedokáže zpracovat informaci z filmu, jako by prosvícení nebylo dostatečné, přitom jsem paprsek vyladil co možná nejpřesněji.
Tam hrají desetiny milimetru na výšce žárovky, ta osa se musí trefit velmi přesně, aby to tu štěrbinu vidělo.
Fotonka, i přesto, že na nějakou těžko definovatelnou změnu intenzity světla reaguje, už může být značně nelineární a, i když prosvícení "vidí", nemusí ještě mít takovou emisi, aby způsobila nějaký významný úbytek napětí na pracovním odporu 1M. Střídavá složka tohoto úbytku je totiž vstupním signálem pro zesilovač.
Podle maxima toho úbytku se dá velmi přesně seřídit poloha prosvětlovací žárovky. Přitom je dobré mít založený, ale zastavený, film (za běhu filmu by se to napětí z výše uvedených důvodů stále měnilo a ztížilo seřízení). Projekční žárovku je pochopitelně zbytečné zapínat.
Jestli ani tento postup nepomůže, má to fotonka za sebou.
Fotonka, i přesto, že na nějakou těžko definovatelnou změnu intenzity světla reaguje, už může být značně nelineární a, i když prosvícení "vidí", nemusí ještě mít takovou emisi, aby způsobila nějaký významný úbytek napětí na pracovním odporu 1M. Střídavá složka tohoto úbytku je totiž vstupním signálem pro zesilovač.
Podle maxima toho úbytku se dá velmi přesně seřídit poloha prosvětlovací žárovky. Přitom je dobré mít založený, ale zastavený, film (za běhu filmu by se to napětí z výše uvedených důvodů stále měnilo a ztížilo seřízení). Projekční žárovku je pochopitelně zbytečné zapínat.
Jestli ani tento postup nepomůže, má to fotonka za sebou.
Tak se mi podařilo zvuk rozchodit. Jediný problém byly opravdu jen kondenzátoy se svody v napájení fotonky. Další problém už byl jen v tom že jsem to ladil na filmu s nějakým typem hustotního záznamu zvuku 
nevím ani co to je za typ protože to spíš vypadá jako magnetický. U hustotního resp. co jsem načetl kvazihustotního jsou proužky napříč a u tohoto jsou podélně po celé délce filmu. Možná pro to je tam přidaný ta asi magnetická hlava se setrvačníkem.
nevím ani co to je za typ protože to spíš vypadá jako magnetický. U hustotního resp. co jsem načetl kvazihustotního jsou proužky napříč a u tohoto jsou podélně po celé délce filmu. Možná pro to je tam přidaný ta asi magnetická hlava se setrvačníkem.Snad rozeznáš plochový záznam od hustotního, když, tak porovnej podle tohoto.
Magnetickou stopu bys přece optickým snímačem nepřehrál.
Magnetickou stopu bys přece optickým snímačem nepřehrál.
Tak je to optický, tam je tak jemný zápis - podkres že to klamalo a vypadalo to jako čisté čáry. Jenže stejně se mi začal opakovat problém s padajícím napětím na fotonce, pár zkoušek jsem udělal a teď mi zas padá napětí za odporem 1M na výstupu děliče pro fotonku. Na výstupu děliče 100-160V a za odporem 1M k fotonce 50-115V.
S osvětlením bude to napětí samozřejmě padat. Jestli tou fotonkou teče 50 µA, tak samozřejmě napětí na ní o 50 V klesne proti hodnotě, která tam byla při jejím úplném zatemnění.
Vícestopý plochový záznam se používá hlavně z toho důvodu, že amplituda naexponovaná na film se rozloží třeba do čtyř stop o čtvrtinové amplitudě. Světla to propustí stejně, ale menší zvlnění nehrozí při vyvolávání tak velkým rozpitím špiček signálu malých vlnových délek, jako u jednoduché stopy, kde musí mít černá velký rozkmit. Jinak řečeno - více stop znamená především menší zkreslení výšek větších úrovní.
Vícestopý plochový záznam se používá hlavně z toho důvodu, že amplituda naexponovaná na film se rozloží třeba do čtyř stop o čtvrtinové amplitudě. Světla to propustí stejně, ale menší zvlnění nehrozí při vyvolávání tak velkým rozpitím špiček signálu malých vlnových délek, jako u jednoduché stopy, kde musí mít černá velký rozkmit. Jinak řečeno - více stop znamená především menší zkreslení výšek větších úrovní.