Napsal: 04 bře 2013, 09:22
Zdeňku Sýkorovy články jsem kdysi samozřejmě četl a to co psal je naprostá pravda, nicméně v závěru nad těmi články se lišíme. Reproduktorová soustava je souhrnem kompromisů a čím více po ní chceme tím více kompromisů musíme řešit protože tím více nás reálné vlastnosti reproduktorů omezují. Jestliže tedy chci po bednách současně všechno co chtít můžu (a chci), tj veliký frekvenční rozsah, malé zkreslení při malé i velké hlasitosti, kvalitní směrovou charakteristiku, dobrou impulsní odezvu atd atd. tak to jako dvoupásmo neudělám ani kdybych se rozkrájel. Ne se současnými reproduktory. Až budeme žít ve startrekovské budoucnosti tak možná.
Když chceš dneska větší rozsah směrem dolů tak musíš použít velký reproduktor protože jinak ti klesne citlivost, stoupne zkreslení a zhorší se impulsní odezva. Když použiješ velký reproduktor musíš k němu dát reproduktor který půjde dělit dostatečně nízko protože takový basák když pustíš moc vysoko tak bude mít na těchto vyšších frekvencí větší zkreslení (THD i intermodulační). Současně na vyšších frekvencích má horší směrovku. Je tedy záhodno aby navazovaný reproduktor umožňoval dělit co nejníže a tedy aby byl logicky poměrně veliký.
Totéž se děje na opačném konci pásma - na výškách. Tam je naopak z hlediska směrové charakteristiky a impulsní odezvy vhodné aby vyzařovací plocha reproduktoru byla co nejmenší. Logicky pak ale klesne účinnost vyzařování na nižších kmitočtech a při pokusu to tam stejně tahat tak vzroste zkreslení a klesne zatížitelnost. Pro ideální podání výšek je tedy záhodno dělit co nejvýše aby aby výškový reproduktor nebyl namáhán nízkými frekvencemi a to umožní jen malý reproduktor pod ním s adekvátními vlastnostmi.
Je tedy jasné že spolu s výše zmíněným jsou tyto požadavky proti sobě. U dvoupásmových soustav tedy musíme nejprve některé věci hned od začátku obětovat a v ostatních hledat kompromis. Dnes to jde lépe protože na rozdíl od minulosti se dnes vyrábí výškové reproduktory které snáší relativně dobře nízké dělení. Dříve bylo nutné pro optimální výsledky dělit třeba na 5KHz a níže nešly dělit buď vůbec nebo s nedobrými výsledky (viz výškové reproduktory Tesla, ty jsou toho zářným příkladem), dnešní reproduktory to běžně zvládají na 2,5KHz běžné typy, speciální typy pak i níže. V extrémních případech lze dělit i na 1,5KHz, ale tam už je to pak vykoupeno jinými problémy. Rovněž středobasové reproduktory od slušných výrobců jsou dnes ve středním pásmu lepší. Lze tedy dnes zkonstruovat relativně slušné dvoupásmo, ale přesto je to pořád jen kompromis! Proto také většina dvoupásem je na jedno brdo. To jsou objektivní hlediska. Mým subjektivním závěrem pak je že dvoupásma jsou vhodná při zachování kvality jen pro menší prostory pro nevelikou hlasitost. Tam fungují ještě dobře. U malých dvoupásem obětujeme basy ve prospěch směrovky a hlasitosti, u velikých obětováváme směrovku, detaily a nízké zkreslení atd.
Ve třípásmu je vyřešíme jednoduše - dáme mezi oba reproduktory takový, který vyhoví z obou hledisek a všichni jsou pokojení. Výškáč, basák i střeďák pracují ve svém optimálním režimu a konstruktér má mnohem více prostoru pro realizaci svých myšlenek. Je to však vykoupeno větší složitostí, cenou a náročností odladění. U obvyklých velikostí s tím není problém, ale u opravdu velikých nebo mimořádně kvalitních beden se konstruují i čtyř nebo pětipásma. Vícepásmové soustavy tedy skutečně nejsou zbytečné! Stále však platí že jakákoliv konstrukce musí být promyšlená. Když promyšlená není tak to více pásem postě zachránit nemůže a skutečně ho přehraje kvalitní dvoupásmo. To je právě příklad soustavy o které je tu řeč. Nevhodný výběr reproduktorů (nemyslím výrobce, myslím použité typy), nevhodná koncepce akusticky i elektricky. Přitom i z reproduktorů Tesla/TVM se dají vyrobit solidně hrající soustavy (překonávající běžná spotřební dvou i třípásma), ale musí se to provést dobře. Kdybych já dělal čtyřpásmo založené na reproduktorech Tesla tak bych vzal třeba ARV3608 (poslední černou verzi, ne tu žlutou), ARZ3608, ARO6608 pod to ARO835 nebo lépe 2ks ARO711, dělil to na cca 4500/1400/500Hz strmě 18/18/12 dB/oct (možná i 18/18/18 ), odladěno s ohledem na SPL, směrovou i fázovou charakteristiku, kompenzace baflestepu, doplnil to subem s ARN930 a garantuju vám že by si tu z toho většina lidí sedla na zadek a mozek by nestíhal jak může něco tak starého hrát tak dobře.
Když chceš dneska větší rozsah směrem dolů tak musíš použít velký reproduktor protože jinak ti klesne citlivost, stoupne zkreslení a zhorší se impulsní odezva. Když použiješ velký reproduktor musíš k němu dát reproduktor který půjde dělit dostatečně nízko protože takový basák když pustíš moc vysoko tak bude mít na těchto vyšších frekvencí větší zkreslení (THD i intermodulační). Současně na vyšších frekvencích má horší směrovku. Je tedy záhodno aby navazovaný reproduktor umožňoval dělit co nejníže a tedy aby byl logicky poměrně veliký.
Totéž se děje na opačném konci pásma - na výškách. Tam je naopak z hlediska směrové charakteristiky a impulsní odezvy vhodné aby vyzařovací plocha reproduktoru byla co nejmenší. Logicky pak ale klesne účinnost vyzařování na nižších kmitočtech a při pokusu to tam stejně tahat tak vzroste zkreslení a klesne zatížitelnost. Pro ideální podání výšek je tedy záhodno dělit co nejvýše aby aby výškový reproduktor nebyl namáhán nízkými frekvencemi a to umožní jen malý reproduktor pod ním s adekvátními vlastnostmi.
Je tedy jasné že spolu s výše zmíněným jsou tyto požadavky proti sobě. U dvoupásmových soustav tedy musíme nejprve některé věci hned od začátku obětovat a v ostatních hledat kompromis. Dnes to jde lépe protože na rozdíl od minulosti se dnes vyrábí výškové reproduktory které snáší relativně dobře nízké dělení. Dříve bylo nutné pro optimální výsledky dělit třeba na 5KHz a níže nešly dělit buď vůbec nebo s nedobrými výsledky (viz výškové reproduktory Tesla, ty jsou toho zářným příkladem), dnešní reproduktory to běžně zvládají na 2,5KHz běžné typy, speciální typy pak i níže. V extrémních případech lze dělit i na 1,5KHz, ale tam už je to pak vykoupeno jinými problémy. Rovněž středobasové reproduktory od slušných výrobců jsou dnes ve středním pásmu lepší. Lze tedy dnes zkonstruovat relativně slušné dvoupásmo, ale přesto je to pořád jen kompromis! Proto také většina dvoupásem je na jedno brdo. To jsou objektivní hlediska. Mým subjektivním závěrem pak je že dvoupásma jsou vhodná při zachování kvality jen pro menší prostory pro nevelikou hlasitost. Tam fungují ještě dobře. U malých dvoupásem obětujeme basy ve prospěch směrovky a hlasitosti, u velikých obětováváme směrovku, detaily a nízké zkreslení atd.
Ve třípásmu je vyřešíme jednoduše - dáme mezi oba reproduktory takový, který vyhoví z obou hledisek a všichni jsou pokojení. Výškáč, basák i střeďák pracují ve svém optimálním režimu a konstruktér má mnohem více prostoru pro realizaci svých myšlenek. Je to však vykoupeno větší složitostí, cenou a náročností odladění. U obvyklých velikostí s tím není problém, ale u opravdu velikých nebo mimořádně kvalitních beden se konstruují i čtyř nebo pětipásma. Vícepásmové soustavy tedy skutečně nejsou zbytečné! Stále však platí že jakákoliv konstrukce musí být promyšlená. Když promyšlená není tak to více pásem postě zachránit nemůže a skutečně ho přehraje kvalitní dvoupásmo. To je právě příklad soustavy o které je tu řeč. Nevhodný výběr reproduktorů (nemyslím výrobce, myslím použité typy), nevhodná koncepce akusticky i elektricky. Přitom i z reproduktorů Tesla/TVM se dají vyrobit solidně hrající soustavy (překonávající běžná spotřební dvou i třípásma), ale musí se to provést dobře. Kdybych já dělal čtyřpásmo založené na reproduktorech Tesla tak bych vzal třeba ARV3608 (poslední černou verzi, ne tu žlutou), ARZ3608, ARO6608 pod to ARO835 nebo lépe 2ks ARO711, dělil to na cca 4500/1400/500Hz strmě 18/18/12 dB/oct (možná i 18/18/18 ), odladěno s ohledem na SPL, směrovou i fázovou charakteristiku, kompenzace baflestepu, doplnil to subem s ARN930 a garantuju vám že by si tu z toho většina lidí sedla na zadek a mozek by nestíhal jak může něco tak starého hrát tak dobře.
A teď mi řekněte pánové jak ty reproduktory nafázujete bez měření v konkrétní ozvučnici? Jen tak od oka? Jak získáte reálné vyzařovací charakteristiky reproduktorů? Osciloskop je vám naprosto k ničemu (na rozdíl od měřícího mikrofonu a patřičného softwaru) a to co dodává výrobce je jen orientační, v reálné bedně to bude poněkud jinak. Nějak jste zaspali dobu, takhle se to už hodně dlouho nedělá a to ani v amatérské praxi. To je jeden z hlavních důvodů proč hrají dnešní seriozně odladěné soustavy o tolik lépe než ty staré, které vznikly v dobách kdy se toto neřešilo. Dnes lze i v domácích podmínkách bez složitějšího vybavení výhybku skutečně odladit a ne jen hádat jako kdysi. Výhybky se dnes již nevypočítávají ale simulují.