Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

No, podmínka je, aby byla tloušťka vrstvy všude stejná, ne snad kvůli nepřesnosti v terči, ale kvůli případnýmu prodření v drážkách. Výrobky firmy Ares fungují dobře a pořád se prodávají. Otázka je samozřejmě, jestli se to amatérsky taky podaří. Moje snažení je ve fázi zjišťování a průzkumu možností s ohledem na finance. Pokud se k tomu odhodlám, musím mít jistotu, že nešlápnu vedle. Pakliže k tomu dojde, tak stejně až někdy v létě, aby bylo možný pracovat venku.
Ještě k váhový toleranci, každou střelu i do předovky vážím na digitálních váhách, co je mimo toleranci jde k přetavení.

Hele, nebylo by lepší tu kuli zavěsit do "vírový komory" kde by se vytvořil prach, který by se statikou rovnoměrně přitáhl na kuli? Bylo by to malinký a čistý zařízení s pár dekama prášku a nějakou tryskou od kompresoru co by funěla do prášku na dně. A taky bezpečný, pokud by zavírací dvířka blokovala VN.
Ale nevím, jak je to s tou statikou na hranách, na galvanu nebo eloxu nejvíc narůstají nebo prorůstají ostrý hrany kvůli proudový hustotě. Není to u statiky stejný?

Jirko, on ten prášek jak se taví, tak přebere vlastnosti kapaliny a sleje se podle jinejch zákonitostí, než podle jakejch se přichycuje. Takže ty "nafouklý" hrany se stavením rozlejou do stran a aspoň částečně "zprůměrujou" ... Prostě výslednej povrch a sílu tý vrstvy neurčuje elektrický napětí, respektive potenciálovej rozdíl, ale povrchový napětí na tavenině.

Nojo, nad tím zkapalněním jsem nepřemejšlel. Ale máš pravdu, pokud nakapeš na vodorovný sklo vodu, tak udělá hladinu ale na hranách se "zaoblí". Ale co to bude dělat "gravitačně" na zavěšený kuli nebo špičatým projektilu, těžko odhadnout. Řekl bych, že to bude stýkat.
Asi to bude celkem alchymie aby to mělo opakovatelný výsledek.

Neteče to, jen to "zesklovatí" a následně se to "smrskne" = přitáhne se to k povrchu kovu. Ono to ani "tekutý" není nijak tekoucí - jen to dostane takovou spíš gelovitou strukturu a povrch se sjednotí do jedný "blány" s poměrně vysokým povrchovým napětím. Ono vůbec kdo vymyslel tohleto práškový lakování musel bejt koumes... Hodně to připomíná smaltování, akorát to je směs skla a barviva, která se ve vodní suspenzi nanese na povrch a tam vypaluje za mnohem vyšších teplot. Struktura toho "skla" před vychladnutím je ale skoro identická...

Díky za tipy, mám teď aspoň o čem přemýšlet.

Stašku, počuj, ty starej pistolníku, já ten kelímek ve kterým jsem tu liteřinu přechovával, skutečně našel. Je toho nakonec míň než kilo, asi tak půlkilovka. Budeš to chtít?

Jasně, napiš na SZ, co za to chceš a číslo účtu. Pak pošlu adresu.

Za půl kila olova dostanu ve sběrně asi tak na dvě žvejkačky.
Dej mi do SZ adresu, nějak to pobalím a pošlu. Pak mi pošleš zpátky na účet poštovný...

Vy dva střelci, dá se na kule použít slitina do typografu? Děda na něm datloval celej život a něco si nasyslil. Co to vlastně je, olovo, cín a stibium (antimon) jako liteřina?
Nedá se s tím náhodou pájet? Netuším, co s tím udělá stibium.

To netuším, ale na tu slitinu se optám na střeleckým fóru.

Antimon to olovo "vytvrzuje" - slitina je navíc eutektická jen v úzkým rozsahu teplot. Legováním antimonem se získá vyšší mechanická odolnost = litery se při tisku tolik neopotřebovávají, jak kdyby byly z víceméně čistýho olova. Cínu v ní moc není, pájet bych s tím teda moc nezkoušel - klasická liteřina má přes 50% olova a minimálně 10% antimonu ... Dá se říct, že nebejt v tý slitině cín, tak je to olovo na broky jak vyšitý (brokařský slitiny mívaly podle požadovanýho průměru odlitejch broků od 3 do 10% antimonu kvůli vyšší tvrdosti). V dnešní době €uroekoterorismu už klasický Pb broky začínají leckde zakazovat a už jsou lokality, kde se třeba kačeny už olovem vůbec lovit nesmějí a musí se používat ocelový, navíc ještě plastem potahovaný broky ...

Tak mi jeden pamětník z bydžovský tiskárny říkal, že to je 60 Pb, 20 Sn, 3 Cu, a zbytek Sb. A je to proti olovu o dost "pevnější". Když do toho mlátíš kladívkem, tak to neteče jako olovo ale deformuje se a praská.