Přizpůsobení krystalové přenosky k zesilovači
Moderátor: Moderátoři
Jinak zastávám názor (který vychází z dneska možná již překonané these o škodlivosti opakované ztrátové komprese), že hudba/zvuk se má nejprve zdigitalizovat do surových dat, bez jakékoli komprese, takže třeba do formátu WAV. Potom se má provést sestřih či případná úprava (ať již dynamiky, hlasitosti, filtry šumu, či lupanců, a tak podobně) a teprve potom se mají data převést do výsledného formátu. Ať je to CDA, MP3, OGG či něco jiného.
Proto platí: čím méně úprav, tím věrnější výsledný obraz původního signálu.
Na formát WAW používám nejradši EAC (Exakt Audio Copy), v němž se po načtení nasamplovaného souboru zobrazí maximální úroveň špiček v souboru v procentech. Je i vidět v grafickém zobrazení, takže zkontroluji, jestli nejde o lupanec. Jestli ano, schovám ho - obvykle ho nahrazuji přmkovou spojnicí po nazvětšování průběhu, nesnažím se nějak rekonstruovat původní tvar průběhu, stačí, že v té jedné půlperiodě se spolehlivě přeslechne. Nevýhodou je, že musím soubor uložit a znovu otevřít, jinak se maximální úroveň znovu nezobrazí. Program má tedy funkci automatického hledání lupanců, ale její nastavení je trochu alchymie, nač jako má vůbec reagovat. A automatické odstranění lupanců je vůbec univerzita ho nastavit, aby uspokojivě fungovalo a nerušilo ve výsledném zvuku. Ale to je problém i v Neru.
Tak radši uložím a znovu otevřu soubor, zobrazí mi novou maximální úroveň a podle toho se zařídím.
Stalo se mi, že jsem tahal písničku z tak poškrábaného singlu, že jsem lupance a praskoty ručně odstraňoval něco přes 12 hodin jeden po druhém... Když jsem měl "v oku", jak ten praskot na průběhu vypadá, šlo to rychleji. Ale sežeňte dnes nepoškozenou desku Bim Bam od skupiny Markýz John...
Podle toho, jaké číslo vypadlo, volím, zda to tak nechám (je-li nad 90%, nechávám to tak, pod 80%, přidám 1 dB, atd). Normalizaci používám spíše vyjímečně, někdy se stane, že s dynamikou provede nečekané věci).
Pak z nějaké prázdné části záznamu dlouhé tak na jednu otáčku desky vezmu vzorek pro vytvoření hlukového profilu, ten použiju na celý záznam a dám snížit úroveň hluku (čím méně hluku tam původně bylo, tím líp, netřeba ho tolik potlačovat, protože s sebou vždycky vezme i část užitečného signálu, takže ne víc, než o nějaké 4 dB; postup ale lze zopakovat, případně se vrátit k poslednímu uspokojivému výsledku).
Pak ztlumím vše do asi 0,2s před začátkem a stejně dlouho za koncem, 0,5 s před za za záznamem tam nechám a zbytek odstřihnu a soubor uložím.
Do komprimovaného tvaru to pak chce vyzkoušet, jaký konvertor se jak k příslušnému signálu chová, jestli do mp3 je lepší enkodér Lame, GoGo, Xing nebo to nezvládne ani jeden a jde to jen do FLAC. Pro vlastní hraní používám rád OGG Vorbid, připadá mi, že při stejné velikosti výsledného souboru vrátí z původního signálu nejvíc, i když pracuje jen s formátem CD (44100).
Zato v něm tuba v písničce "Kulatý obdélníky" zůstává tubou a nespouští klopný obvod, jako to dělá v Xingu, a to nezávisle na zvoleném datovém toku...
Celkem dobře se dělá i s Audacity, jen vnitřně pracuje s jakýmsi vlastním formátem, takže soubor lze jen exportovat do wav.
- weed_smoker
- Příspěvky: 2673
- Registrován: 02 pro 2011, 00:00
- Bydliště: Jaroměř
>> Weed_smoker: na přizpůsobení krystalové přenosky VK nebo Sanyo k LINE vstupu zvukové karty se osvědčil obyčejný emitorový sledovač s bootstrapem, aby jeho vstupní impedance byla někde nad 600k, ale zase ne moc nad 1M5, to už dělá v nižších středech plusový hrb na charakteristice. Na výstup potenciometr 25k pro ruční řízení hlasitosti a odtud s tím rovnou do vstupu.
A kutilmile - nelituju tě
Ale je to nepřesné a charakteristika může vyjít pěkně křivá. Lepší je použít anti-RIAA korektor, příklad zapojení uvádím na straně 4 v osdtavci 3 tohoto článku. Toto zapojení dostane průběh signálu z většiny krystalových přenosek do přijatelné tolerance, ba vyhoví i pro keramické vložky CS, které mají ze známých keramik kapacitu blížící se přenoskám krystalovým.
Koukám, že Breta1 ho tu už vyvěsil.
Naprázdno stačí krystalové přenosce vstupní impedance zesilovače 600 kΩ až 1,2 MΩ, zato jejich výstupní efektivní napětí často přesahuje hodnotu 0,8 V, nejsou vzácností ani kousky s výstupní úrovní 2 V.
Keramické potřebují alespoň 1 MΩ, tedy těm z NDR to stačí, napětí dávají také ještě do 0,5 V. Naproti tomu přenosky VB4... a mnoho zahraničních keramických s výbrusy z baryumtitanátu potřebují pro provoz naprázdno alespoň 1,8 MΩ až 2,5 MΩ a jejich výstupní signál se pohybuje v oblasti úrovní do 250 mV, spíše méně.
Mám Teslu Dominant 1039A s šasi HC03.
Je v ní přensoka CS 24, výstup z ní jsem vyvedl přímo bez vnitřního zapojení a chci jej připojit k Pro-Ject Phono Box E, který je dále zapojen do AV receiveru, který nemá phono vstup. Použil jsem zde přiložené schéma a chci se zeptat, jestli ty hodnoty součástek jsou vhodné i pro moji přenosku nebo mám použít jiné?
breta1 píše:v pionýrských dobách TRANSIVATT se to tak nějak dělalo
jj, přesně tak.
v osumdesátých letech jsem měl gramorádio Tesla DUO, kde jsem měl vytažený výstup rádia a extra gramošáska do TW140.
a měl jsem tam antiriaa článek . . .
. . . a asi až po roce jsem si pořídil gramo s přenoskou VM2102