Před jakýmikoliv zásahy do koncového stupně si vyměň odpory R69=68Ω za hodnotu 33Ω. Udělej to v obou kanálech a zároveň preventivně vyměň pertinaxové trimry na místech R70=220Ω za keramické trimry TP060 či TP015 s hodnotou 100 až 150Ω.
Klidový proud se pak bude mnohem lépe nastavovat a co hlavně - zabrání se tím "přetažení" klidového proudu až na hodnoty, kdy dojde k průrazu budicích i koncových tranzistorů.
KD602 sice vydrží opravdu hodně /až se lidi, třeba jako já, diví/, ale všechno taky ne.
Pozor na odpojování stínění vstupů desky koncových zesilovačů.
Po jednom z nich /myslím, že do levého kanálu/ je přivedena zem pro obě vstupní části koncových stupňů, je vedena po stínění jednoho ze stíněných kabelů od přední desky předzesilovače. Na desce předzesilovače je na levé straně u vývodních nýtů ke spojeným stíněním přiložen i obvykle zelený tenký drát, který přivádí zem od zdroje.
Pokud se stínění na straně předzesilovače či koncových stupňů za chodu odpojí, oba koncové stupně se dost divoce rozkmitají.
Okamžitě, za velkého smradu a dýmu, shoří jako Kartágo oba odpory R50=10Ω typu TR112 v Boucherotech. To jsou ty v sérii s terylenovým svitkem C27=39n/160V.
Kupodivu to pak celé nereaguje ani na žádnou z kleteb, zaklínání, upřímné prosby, sliby dobročinnosti, dokonce ani na přítomnost certifikovaného exorcisty. A to všecko krz jeden stíněný kablík.
Současně se mezitím kouří i z několika dalších součástek /vinuté odpory aj./, zatímco jiné součástky jsou zcela záhadně studené a jiné se ještě zastudena poškodí, ani nestihnou jako Jezinky dva prstíčky ohřát.
Jako třeba T7=KFY16 na druhém stupni /VAS/. Který by měl mít betu asi 60-70 /proto je tam ostatně z výroby osazován typ KFY16 a nikoliv KFY18/ a T7 má být za chodu citelně teplý, ale prstem udržitelný, pokud je vše v pořádku a není rozvalený T6.
Pokud se na místo T7 z neznalosti věci osadí třeba KFY18, nebo dokonce něco jiného a s betou např. 150 a více, zesilovač pak spolehlivě už od nízkých výstupních napětí kmitá, přestože je jinak naprosto vše v pořádku.
Nedoporučuju na místo T7 dávat třeba i vybraný KF517 a s betou doporučovaného rozsahu. Mnohé kusy, v současnosti doprodávané KF517 totiž i s odřenýma ušima dosahují katalogové hodnoty Uceo a na tomto místě je oněch 40V opravdu málo.
O pozlacených a téměř vždy uhnilých vývodech tranzistorů KF-KFY už tu šla řeč, takže všechny případně použité kusy tohoto provedení je třeba pečlivě zkontrolovat. Vyletovat, zkontrolovat neporušenost, parametry a zpátky zaletovat. Bodové uhnití někdy není vůbec vidět a přijde se na něj až tehdy, kdy je tranzistor venku a pokusíte se nožku ohnout. Někdy se uhnití dá najít lupou i na zaletovaném tranzistoru. Je to podezřelá, černohnědá tečka, do které stačí jen drcnout a vývod je hned na dvě půlky.
Dál je dobré zkontrolovat neporušenost i připojení skleněných diod KA501 v malých plechových AL držáčcích pod šrouby koncových KD602.
Obecně kontrolovat i pájení všeho, zvlášť drátových spojů, neboť Tesla Vráble, ve které se vany zesilovačů vyráběly, je mizerným pájením vodičů i součástek úplně pověstná.
U těch vodičů je to způsobeno tím, že se ve výrobě používal dlouho a v mizerných podmínkách skladovaný, pocínovaný drát. Ten potom při běžném pájení a s tehdy používanými tavidly "nějak chytal", přičemž ta vrstvička oxidu na pocínovaném drátu se po letech projeví jako plnotučný studeňák. Zvlášť dobře je to pozorovatelné na drátech okolo průměru 0,8 a výš, které už ve výrobě nešly tak dobře prohřát.
To se pak opticky celkem dobře zapájený a cínem zalitý drát v očku elektrolytu klidně hezky protočí.
Hodně takových studeňáků bývá právě na očkách, očkách velkých elektrolytů, trafa, v dutých nýtech desek, na síťových i sluchátkových Isostatech, na konektorech DIN, ke kterým jsou připájené tvrdé dráty, ne licny.
Po jakémkoli zásahu na desce koncového stupně /po opatrném vyklápění desky, jinak to nejde/ je nezbytně potřeba, před případným najížděním síťového napájení réglem zkontrolovat, zda neupadl, či se neuvolnil některý z těch mnoha tvrdých vodičů, pájených v řadě do nýtů desky koncového stupně.
Teď chutě do práce, upřímně přeju úspěšnou opravu a vítězný pokřik. Zvlášť, pokud se to třeba povede na Nový rok.
To se tak traduje, že jak na Nový rok, tak po celý rok..
