Je to přesně, jak popisuje Zdenek.
Jsou experti, kteří 100VA toroidu pověsí na sekundár třeba 2x20G skládané kapacity. Tam už potom na primáru nestačí ani ten dvojnásobek příkonu /T1A/ a obvykle to skončí u T3,15A. Na různých soplowebech to pak působí táhlé diskuse.
Zvláště ty skládané kapacity, svým nízkým vnitřním odporem, déletrvajícími a vyššími nabíjecími proudy + primár svým nízkým odporem způsobí, že se přetavují i zpožděné pojistky.
Velké toroidy, přibližně od těch 100VA, navinuté poctivě, tj. drátem na hustotu do 4A/mm², by rozhodně měly mít vratnou tepelku na 115-135°C.
Bez dramatických poklesů sekundárního napětí, je možné takto navinutá trafa až několikanásobně přetížit. Jediným následkem je pak jen rychlý růst teploty vinutí zevnitř, které má oproti EI typům poměrně malý odpor.
Je-li zároveň v primáru pomalá pojistka velké hodnoty, kvůli těm případným, velkým sekundárním kapacitám, tak je stav bez tepelky poukázkou na přismahnutý primár.
Při zakázkovém vinutí toroidu stojí vratná tepelka obvykle do 30,-Kč, což nestojí za řeč. U hotových a levných čínských "výrobků", prodávaných bastlířům v GM, je nutné s její absencí počítat.
Je potom dobré použít alespoň jednoduchý, třeba 10-15-22R primární termistor, anebo softstart a každopádně trafo po náběhu jistit citlivěji, než kdyby tepelnou pojistku mělo.
Potom tavná pojistka nemusí být předimenzovaná a je schopna zareagovat jak na poruchu napájeného obvodu, tak na MZ zkrat primáru.
Vrátím-li se na začátek vlákna: Nejspíš trafo INDEL, zátěž integrovaným audiozesilovačem a filtrační kapacity zdroje 2x4G7 - pokud by pojistky T1A vypadávaly, tak použít termistor na zmenšení nárazu, třeba typ NTC18R z EZK.
https://ezk.cz/termistory.htm