Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Kalkulačky jsme začali používat ve druhém roce na průmce, tj. 1976. Můj soused v lavici si v cizině koupil jednoduchou kalkulačku s LCD, aktivní segmenty měly stříbrnou barvu a na displeji byl odklápěcí kryt.

pepik9 píše:... aktivní segmenty měly stříbrnou barvu

Jako že byl otočený polarizační filtr. S tím jsme si občas hráli, ale nic tak prodávané jsem neviděl.

Nemá ta EL230 fóliovou klávesnici a integrák netypického tvaru který byl do kalkulačky jenom vložen a nezapájen? Nebylo kam, v kalkulačce nebyl žádný tišťák, jen IO, fólie a display.
Jestli jo, tak to byla moje první kalkulačka a jednodušší z těch dvou fólií jsem nahrazoval kouskem fólie kterou jsem průběžně polepoval staniolovými pásky, podle toho jak jsem postupně odhaloval maticové zapojení tlačítek postupným propojováním vývodů toho IO.
Důvodem bylo, že origo fólii rozstříhal jeden blbounek ještě na ZŠ a ani rozstříhaná už se ke mě nedostala. Nicméně fungovala i se staniolem

Michal22 píše:Jo, všimli, už to tady bylo v nějakém tématu.
Zatím jsem tedy nenatrefil na Panasonic ani Vartu, které dost používám, ale jednu už jsem měl vyteklou Ikeáckou (což není zase tak hrozné, když si uvědomím, kolik jsem jich už použil).

U nás snad vytékají všechny. Mezi, nimo to byl i Panasonic a Varta. Takže baterek vyteklých, celá parta.

Varta vyteká bežne a už dávno, ale nedávno ma fakt dostala Energizer AAA. Používaná ale dobrá batéria odložená medzi ostatnými, a zrazu počujem nejaké PUK! a šššššhhhhhh. Energizer AAA ešte dobrá a pošťala sa, bola okolo nej slušná mláčka. Píše sa rok 2021 a na batérii je spotreba do 2027. Jednoducho úžasné.

Čo sa batérií týka, sme úplne v prdeli. Kedysi alkalinky vydržali aj 5 rokov po dátume spotreby a normálne fungovali bez náznaku vytečenia. Dnes vytečú samé od seba ešte ďaleko pred dátumom spotreby, a je jedno či sa používajú alebo nie, a koľko je v nich ešte energie.

Dodnes mám sčot Sharp elsi mate EL-5806 (z dob studii) pořízení asi tak tuzex 1978, LCD displej a 2 tabletkové
baterie, původní krmivo maxell G13 po jedny dobrovolný výměně foto Varta, ten příkon 0.0005W potvrzuji

Když země jako Německo odevzdá výrobu do asijských prdelí a naopak pozve připrchlíky z prdelí, konce jsou takové.
Zajímavé by mohlo být, kdo dodává články lidem, co nejsou zvyklí aby jim funkci elektroniky ovlivňovalo tečení baterií, a můžou si to zaplatit.
Na obecné konzumenty sere pes.
Varta vyrábí i autobaterie a tam snad není ještě situace tak v řiti. I když zavedená bezúdržbovost je taky na palici. Odpařování vody z elektrolytu je zákonitý proces, ale tady se tváříme, že není a že obnažování desek a ničení článků je eko a hepy. Hlavně se neosírat s nějakou zastaralou destilkou jak kok.ot děda. https://www.mjauto.cz/pece-o-bezudrzbovou-autobaterii

Kupoval jsem baterky IKEA, ale po té co mi vytekly do ovladače na TV jsem s nimi skončil.

pepik9 píše:Kalkulačky jsme začali používat ve druhém roce na průmce, tj. 1976. Můj soused v lavici si v cizině koupil jednoduchou kalkulačku s LCD, aktivní segmenty měly stříbrnou barvu a na displeji byl odklápěcí kryt.

Tak to už bylo 10let po mé maturitě.
Sorry za trošku OT (jsme ve vlákně o "vytékajících bateriích" - ne kalkulačkách). Patřilo by to spíše do Historie a vzpomínky na doby dávno minulé.

Za dob mých studií na SPŠE (ve Frenštátě p.R. - 1962÷66) kalkulačky ještě zdaleka nebyly - používali jsme vrchol tehdejší techniky logaritmické pravítko.
Základní učební pomůcky se tehdy ještě (na začátku šk. roku, či v prváku pro celé studium) "fasovaly". Třeba i obyčejné celuloidové pravítko (rovné: 30cm; a úhlové: 90-60-30); taky to logaritmické pravítko: LOGAREX 27403-II (ještě ho mám); rýsovací soupravu - tuším Kinex 111 (taky by měla být ještě někde na chalupě); anevímcoještě . . . a jo - třeba šupleru, . . .
A technické výkresy se tehdy ještě rýsovaly na pauzák tuší. Za pomoci té rýs. soupravy, anebo taky redisper, lépe pomocí trubičkových per (taky se s nimi kreslívaly spoje DPS). Movitější si zakoupili třeba soupravu Rotring.
Ve čtvrťáku jsme měli kompletně spočítat a navrhnout konstrukci třífázového el-motoru (tuším 10kW). Včetně kompl. výkresové dokumentace.
Ve škole jsme rýsovali na rýs. prknech, ale na intru jsme prkno neměli. Sestava motoru byla na formátu A1.
Když už se "honil" termín odevzdání, tak se výkresy kreslili i na intru. Na konci chodby byl rozšířený prostor s velkými stoly (na nich se to rýsovalo). Téměř do rána - končilo se třeba v 1, či ve 2 v noci. Zůstávaly tam do rána - než tuš řádně zaschla.
Tyto výkresy byly často terčem kanadských žertíků. Na výkres se postavila sklenička s tuší a od ní se položilo několik "kapek" (tuší natřený papír na černo - po zaschnutí se vystříhaly ty "kapky"). Vypadalo to velmi věrohodně.
Jednou se stalo, že borec tuto fintu ještě neznal. Ráno, když přišel k výkresu a uviděl tu "pohromu", zařval a vrhl se na výkres, který v mžiku zmuchlal a roztrhal. To bylo halooóó.

Taky jsem tu už kdysi vzpomínal příhodu hned z prváku.
Hodina technického kreslení - odevzdávaly se výkresy (formát A4). Kantor (ing. Kula - potrpěl si na přesnost) první co udělal, sklepal tu sesbíranou hromádku výkresů a jeden (co přečníval), aniž se podíval čí je, vytáhnul a ihned roztrhl vejpůl. Byl to můj výkres!
Musel jsem mu dokázat, že ne já, ale všichni ostatní nedodrželi přesný rozměr.
Jak jsme totiž fasovali ta pravítka (podotýkám celuloidová), tak já si tehdy koupil nové - plexisklové. Poněvadž ta celuloidová se časem smrštila (při jeho délce 30cm, tak cca o 3mm), tak můj výkres byl o ty 3mm větší z obou stran.
Zašel jsem do dílen a donesl pravítko ocelové. Moje (nové pexi) mělo míru správnou - celuloidová byla kratší.
Ale poněvadž jsme je fasovali, tak na to nemohl nic říct. A i můj výkres mně tehdy, byť roztržený, oznámkoval - tuším "1-"

Kreslím s tím nitroředidlem a nic se nerozpouští...

Tak možná to byl aceton - ten bude agresívnější -
Rozhodně byla ta celokovová trubičková pera lepší. I po zaschnutí (nejen tuše, ale třeba i toho nitrolaku) se to pero nad plamenem ze zapalovače dalo zase uschopnit - bylo zase k použití.
Tohle bys s tím plastovým provést nemohl - po zaschnutí nitra uvnitř (když se zapomnělo vymýt) už bylo pero na vyhození.
Prioritně byla ta pera navržena a určena k rýsování tuší, nikoliv ke kreslení spojů DPS nitrolakem. To jen "chytří amatéři" vymysleli tuto techniku

Ani aceton tomu peru nijak neublíží.

kokun píše:

pepik9 píše:Kalkulačky jsme začali používat ve druhém roce na průmce, tj. 1976. Můj soused v lavici si v cizině koupil jednoduchou kalkulačku s LCD, aktivní segmenty měly stříbrnou barvu a na displeji byl odklápěcí kryt.

Tak to už bylo 10let po mé maturitě.
Sorry za trošku OT (jsme ve vlákně o "vytékajících bateriích" - ne kalkulačkách). Patřilo by to spíše do Historie a vzpomínky na doby dávno minulé.

Za dob mých studií na SPŠE (ve Frenštátě p.R. - 1962÷66) kalkulačky ještě zdaleka nebyly - používali jsme vrchol tehdejší techniky logaritmické pravítko.
Základní učební pomůcky se tehdy ještě (na začátku šk. roku, či v prváku pro celé studium) "fasovaly". Třeba i obyčejné celuloidové pravítko (rovné: 30cm; a úhlové: 90-60-30); taky to logaritmické pravítko: LOGAREX 27403-II (ještě ho mám); rýsovací soupravu - tuším Kinex 111 (taky by měla být ještě někde na chalupě); anevímcoještě . . . a jo - třeba šupleru, . . .
A technické výkresy se tehdy ještě rýsovaly na pauzák tuší. Za pomoci té rýs. soupravy, anebo taky redisper, lépe pomocí trubičkových per (taky se s nimi kreslívaly spoje DPS). Movitější si zakoupili třeba soupravu Rotring.
Ve čtvrťáku jsme měli kompletně spočítat a navrhnout konstrukci třífázového el-motoru (tuším 10kW). Včetně kompl. výkresové dokumentace.
Ve škole jsme rýsovali na rýs. prknech, ale na intru jsme prkno neměli. Sestava motoru byla na formátu A1.
Když už se "honil" termín odevzdání, tak se výkresy kreslili i na intru. Na konci chodby byl rozšířený prostor s velkými stoly (na nich se to rýsovalo). Téměř do rána - končilo se třeba v 1, či ve 2 v noci. Zůstávaly tam do rána - než tuš řádně zaschla.
Tyto výkresy byly často terčem kanadských žertíků. Na výkres se postavila sklenička s tuší a od ní se položilo několik "kapek" (tuší natřený papír na černo - po zaschnutí se vystříhaly ty "kapky"). Vypadalo to velmi věrohodně.
Jednou se stalo, že borec tuto fintu ještě neznal. Ráno, když přišel k výkresu a uviděl tu "pohromu", zařval a vrhl se na výkres, který v mžiku zmuchlal a roztrhal. To bylo halooóó.

Taky jsem tu už kdysi vzpomínal příhodu hned z prváku.
Hodina technického kreslení - odevzdávaly se výkresy (formát A4). Kantor (ing. Kula - potrpěl si na přesnost) první co udělal, sklepal tu sesbíranou hromádku výkresů a jeden (co přečníval), aniž se podíval čí je, vytáhnul a ihned roztrhl vejpůl. Byl to můj výkres!
Musel jsem mu dokázat, že ne já, ale všichni ostatní nedodrželi přesný rozměr.
Jak jsme totiž fasovali ta pravítka (podotýkám celuloidová), tak já si tehdy koupil nové - plexisklové. Poněvadž ta celuloidová se časem smrštila (při jeho délce 30cm, tak cca o 3mm), tak můj výkres byl o ty 3mm větší z obou stran.
Zašel jsem do dílen a donesl pravítko ocelové. Moje (nové pexi) mělo míru správnou - celuloidová byla kratší.
Ale poněvadž jsme je fasovali, tak na to nemohl nic říct. A i můj výkres mně tehdy, byť roztržený, oznámkoval - tuším "1-"

Moc hezké, škoda, že se už to nedá koupit, nevyrábí to. Sháněl jsem ten kalíšek, práve na kreslení DPS, jenže nikde už nemají na obchodě. Ani to neznali většinou, a, když náhodou někde někdo to znal, tak jen řekli, že už min 15let to není nikde. Mám starý, ale synovci jej stíhli rozbít, protože mamak jim to dala na hraní, když jsem nebyl doma. Akorát v jednom zapadlém skládku měli násadky s redispery. Ale kalíšky ne. A už ani ten skládek se vším možným není tam.

A jak souvisí kreslení výkresů tuší v roce 1965 s blbýma alkalikama??

Práve som sa chcel opýtať to isté.