Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

MAA741 sloužil za fázovým diskriminátorem jako zesilovač odchylky fázového závěsu, tím chybovým napětím řídil varikapy vstupního obvodu.
A zvládal to. Samozřejmě ve vf dílu byly tuším dva nebo tři tranzistory.
Právě pro to kuriózní zapojení, které skutečně hrálo a to tak, že dobře, bych rád znovu to schéma získal.

Tak jsem půl dne Hille prohlížel modrá AR (1974 - 1986), ale na jediné, na co jsem přišel, byl přijímač laděný s KA201 a osazený jedním KF525, ale bez 741. Pokud máš ještě nějakou berličku s kterou by jsi pomohl, vzpomeň si a já prolezu i ty "normální AR". Sám jsem na to zapojení zvědavý.

Není tam na tom obrázku něco jako synchronní detektor FM? Nápadně mi to totiž připomíná kmitající směšovač s LC obvodem v kolektoru.
V případě že by kmital na stejné frekvenci jako je naladěná obvodem L1 C2 tak by vedlejším produktem směšování byla modulační NF složka.

Pro HILLA.Taky jsem našel přijímač s jedním transistorem provedení AFS a s operákem MAA502.ARB/3-1979 str.106.Je tam i plošný spoj.Ale určitě existuje Amaro, kde se autor vyžíval na přijímačích VKV třeba do rtěnky a podobné voloviny.Ale tam byl MAA661 který umí slušně zesilovat.

Ten příjmač v obalu od rtěnky s MAA661 je výtvor od ing. Klabala

Klabal zjistil, že MAA661 napájenej napětím cca 1,4V má přesně vyhovující vnitřní zpětnou vazbu a zesílení, že dokáže demodulovat FM na boku S-křivky - a že stačí napětí jen o pár desítek mV vyšší a už to nešlape. S origo Philips-Valvo TAA661 se to udělat nedá, je moc akurátní - to FM kňouradlo na 1 tužkovou baterku šlo ubastlit jen z Rožnovskýho švába...

Takže přece něco umíme líp než buržosti s TAA661.Klabal dělal mnoho zajímavostí, jako třeba VKV přijímač z vyleptanými cívkami a laděním nakláněním cívek /plošný variometr/.
To Amaro s MAA661 jsem založil a nemohu ho najít.Rád bych se na to znovu podíval.Můžete mi někdo napsat kde to bylo?Myslím jak psal EKKAR
o Klabalovi.

Pokud se dobře pamatuju, tak "plošný variometr" Klabal nikdy nedělal, všecko ladění dělal kapacitama - ať už proměnným kondíkem, nebo napěťově varikapama. Můžu se ale mejlit - jen o takovým případu nevím. Plošný cívky dělal proto, že se dají vyrábět opakovaně a s minimálním vlivem (ne)kvality materiálu - prostě když se dodrží stejná kvalita cuprextitu, budou mít stejnou kvalitu cívky na stovkách a tisících desek - fakt ověřenej na desítkách tisíc stejnejch nebo skoro stejnejch vstupních jednotek pro TV, kde leptaná plošná indukčnost byla jediným garantem opakovatelnosti. Svoje výtvory publikoval v několika Amárech a minimálně v 1 knize, která se jmenuje "Stavíme jednoduché přijímače VKV" a vyšla v roce 1988 v nakladatelství Naše Vojsko v edici Knižnice Svazarmu. V ní je uvedeno několik postupně se zdokonalujících verzí FM přijímače s MAA661 až po jeho stereofonní verzi. Rozsah ladění finální verze je téměř přes obě VKV-FM pásma = 66 až 100MHz. Když pomineme absenci nejrůznějších fičur jako automatický ladění nebo předvolby, který se ostatně všecky daly k danýmu mezifrekvenčnímu zesilovači doplnit (desítky exponátů nejrůznějších ročníků výstavy amatérské technické tvořivosti ZENIT), tak je tenhle tuner svojí kvalitou (samozřejmě po posunutí pásma ladění na 87 - 108MHz) naprosto dostačující i v podmínkách dnešního FM příjmu, protože Klabal k němu měl navrženej neladěnej i laděnej VHF předzesilovač fungující jako preselektor nebo jako předzesilovač pro DX příjem a další vyfikundace...

FERYACT píše:To Amaro s MAA661 jsem založil a nemohu ho najít.Rád bych se na to znovu podíval.

je to AR-B(modré) 5/1985

V tom AR-B je "vejcuc" té knížky, kterou jsem zmínil výš - ta knížka má na obálce hnědě natištěný obrazec DPS pro tuner "Stereofonní krystalka" z toho Amára (verze se stereodekodérem pro místní příjem). V závěrečných odstavcích je i zmínka o fotkách z obálky toho Amára, kde byla i verze přijímače s MAA661 "do pouzdra od rtěnky".

ok1hga díky za tip na MAA661 pro vkv.

celá knížka je ve formě obrázků tady . . .
http://ok1ike.c-a-v.com/soubory/jednodu ... jimace.htm

Až se na*eru, tak tu svou "protáhnu" skenerem. Tohle šíření knížek jen tak "navostro" nacvakanejch digitálním foťákem je prasečina už jen kvůli těm obrázkům, který vyjdou totálně na 3,14ču. Když už se takhle ofocuje, tak se má knížka zatížit vyleštěným sklem (kvůli kazům od nečistot) tlustým aspoň 6mm, lepší je 10mm "výlohový", nasvítit se musí z boků dvěma lampama, aby se světelný zdroje neodrážely v tom skle a foťák musí bejt bezpodmínečně na stativu, aby se dalo vykompenzovat naklonění - jen tak to má nějakou cenu.

Bať.

A to tu máme ještě takové vymoženosti, jako je korekce histogramu, ořezy okrajů, dodatečné snížení počtu odstínů a hlavně (!!!) nepoužívat JPEG.

S JPEGem ti budu oponovat, dá se to i v něm, ale musí se pro skenování do něj nastavit rozlišení aspoň 300dpi, líp 600dpi - aby se daly dobře přečíst schémata. Bitmapa nebo .png jsou lepší, ale když třeba ten foťák jinej výstup než .jpg neumí, musí se to dohánět jinak...