Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Prodává se i tohle.
http://www.dufakamna.cz/krbovy-ventilat ... 1-00-381-2

termit256 píše:

EKKAR píše: ... Co víc potřebuješ?

Hromadu trpelivosti, vzhledem k tomu ze FE-KO termoclanek dava cca 5mV pri 100C

Tak je jasný, že jich musíš dát víc do série, abys dostal aspoň 1V, ale vzhledem k jejich minimálnímu vnitřnímu odporu ti dají zase velice slušnej proud - a tam to pak můžeš honit nahoru trafem, protože (mili)ampérů budeš mít na rozdávání ...

Ale nakonec proc ne. Minuly tyden jsem ve firme rozbehal starou bodovacku tak to z nudy muzu zkusit...

A inspirovat se můžeš fakt těma Rusákama - http://www.ebastlirna.cz/modules.php?na ... 618#131618 termočlánky jsou pospojovaný v sérii a ty křídla toho "krejzlu" na cylindru jim dávají příslušnej tepelnej spád.

U těch termočlánků bude asi problém na studeném konci je tepelně spojit k chladiči a přitom aby to bylo nevodivé elektricky

Kolem studenýho konce to vyplníš tepelně vodivým silikonem ...

To asi nebude vhodne ani nutne, bude stacit urobit deliacu stenu a ofukovat to vzduchom.

No to nebude moc velká plocha pro ochlazování

Tak potom urobit ocko a na nego primontovat kusok plechu....

To by chtělo nějakou keramiku, která by tomu zároveň držela formu, ale stejně si nedovedu představit ten chumel ze stovek článků, měl jsem problém porovnat na ploše těch 10 peltierů

Právě že Peltier je placatej a teplo jím prochází kolmo na tu jeho plochu - jedna strana se ohřejvá, druhou musíš chladit, aby na vnitřních strukturách vzniknul tepelnej spád, kterej vybuzuje termoelektrickej jev. Naproti tomu kovovej termočlánek je v podstatě "véčko" ze dvou kousků drátu - třeba železo a konstantan. Ty se na jednom konci svaří bodovým svárem - to bude teplej konec. volný konce musíš umístit do chladnějšího prostředí - pak mezi nima naměříš termoelektrický napětí určený termoelektrickou konstantou těch dvou materiálů a rozdílem teplot delta té. Proud dodanej takovým termočlánkem pak určuje Ohmův zákon - proto může i jeden termočlánek dodat tolik proudu, že udrží přes elektromagnet přitaženou kotvičku bezpečnostního ventilu plynovýho hořáku - běžný "troubový pojistky" nejsou nic jinýho, než termočlánek kov-kov.

No a když si položíš mezi izolaci několik těch "véček" vedle sebe a elektricky jim spojíš ty studenější konce do série, jejich napětí se taky sečtou - výstupní proud bude odpovídajícím způsobem ovlivněnej taky (při N-termočláncích naroste napětí taky N-krát a i když vnitřní odpor se zvýší stejným násobkem, pokud zvenčí připojíš stejnou impedanci jako k jednomu termočlánku, bude výslednej proud víc ovlivněnej tou impedancí, která bude menší). Hlavní starostí by mělo bejt vyvarovat se zkratů mezi jednotlivýma TČ - výslednej výkon pak překvapí, pokud docílíš zajímavýho tepelnýho spádu mezi horkýma a studenýma koncema (jde zajistit například vodou - opláštit termočlánky vodním pláštěm, kterej může zároveň fungovat i jako tepelnej výměník pro ohřev právě tý vody, pak studený konce nebudou nikdy na teplotě vyšší než 373K podle absolutní stupnice - minimálně do doby, než se z výměníku vyvaří všecka voda), můžeš mít mezi koncema klidně i 300-400K tepelnýho spádu a to už nějakej výkon poskytne ...

EKKAR píše:...při N-termočláncích naroste napětí taky N-krát a i když vnitřní odpor se zvýší stejným násobkem, pokud zvenčí připojíš stejnou impedanci jako k jednomu termočlánku, bude výslednej proud víc ovlivněnej tou impedancí, která bude menší...

Proud bude přece ovlivněný součtem všech sériově spojených odporů, součtem napětí sériově spojených termočlánků a panem Ohmem..

Jistě, Jardo - ale já popisuju případ, kdy na jedný straně máš součet vnitřních imprdelancí všech v sérii spojenejch TČ - ten roste lineárně násobkem s počtem spojenejch TČ - a na druhý straně máš zatěžovací imprdelanci, která se naopak vůbec měnit nemusí. A podle pana Jirky Šimona Óma má na proud v obvodu VĚTŠÍ VLIV MENŠÍ IMPRDELANCE = pokud ta zatěžovací bude menší než součet vnitřních odporů TČ, bude proud spíš určovanej tou zátěží než zdrojem ... Takhle jsem to myslel - samozřejmě pokud budeš navyšovat imprdelanci zátěže rovnoměrně s nárůstem počtu zapojenejch TČ, tak se proud měnit nebude = ale ve všech situacích je pořád určenej jen panem Ohmem ...

EKKAR píše:A podle pana Jirky Šimona Óma má na proud v obvodu VĚTŠÍ VLIV MENŠÍ IMPRDELANCE = pokud ta zatěžovací bude menší než součet vnitřních odporů TČ, bude proud spíš určovanej tou zátěží než zdrojem ...

Zase meleš kraviny, proud v obvodu je víc omezenej tou větší impedancí, proč se asi můžou většinou zanedbávat vodiče v obvodu? No protože mají mnohem menší impedanci než ostatní impedance v obvodu. Když budeš zvyšovat impedanci zdroje tak, že bude o dost větší, než impedance zátěže, tak se ten zdroj začne podobat spíš zdroji proudu a u zdroje proudu není proud určený zátěží. Hlavně že jseš rádoby vtipnej.

Pořád nechápu tu impedanci, když jde o stejnosměrný obvod, v němž se při průtoku proudu napětí rozdělí v poměru odporů.
Logicky, jestli na termočlánku typu J vznikne spádem teplot 200°C napětí 10 mV a nedostaneš se i se spoji pod 10 mΩ, pak při zátěži proudem 500 mA už bude svorkové napětí poloviční, protože polovina zůstane na sériové kombinaci odporu termočlánku a spojů.
Pak nezbývá, než zvýšit teplotní spád, tedy i množství dodávaného tepla, protože teplo se nejen spotřebovává na výrobu elektrické energie, ale hlavně se odvádí i těmi termočlánky na jejich studený konec, samozřejmě tím víc, čím vyšší je teplotní gradient, a čím více článků tu baterii tvoří.

Dál už je to jen otázka volby počtu článků podle požadovaného napětí, kterého je třeba raději více, než méně, už jen kvůli ztrátám v měničí.