Pokud budete měřit prasklý hovňák 1uF na klasickém multimetru v poloze měření kapacit /multimetry do určité třídy měří všechny toutéž metodou/, tak se jeho svodový proud opravdu na údaji měřáku projeví jako zvýšená kapacita až o 50% a více. Vyzkoušejte si to, prosím.
Pokud ale budete tentýž hovňák měřit primitivní proudovou metodou, třeba při 31,8V/50Hz, tak Vám ukáže správný údaj o své kapacitě, tedy 10mA v nějaké rozumné toleranci, většinou do ±20% i méně.
Jeho svodový proud totiž tvoří jen zanedbatelnou část proudu, který propouští jeho vlastní kapacita, neboť bývá řádu desítek až max. stovek uA při hodně poškozených a navlhlých kusech.
Při měření vyšším ss napětím, mají kusy s tímto chováním svod vždy.
Pokud tedy podezřelý TC235 ukáže na multimetru např. o 50% vyšší kapacitu, než je jmenovitá, tak podle mých zkušeností opravdu bývá navlhlý a mívá svod. To se vždy potvrdí připojením na jeho ss dovolené pracovní napětí a měřením proudu, často to bývají desítky uA.
Já sám mám možnost si svod kondenzátoru ověřit přímo, mám k dispozici regulované ss napětí až do téměř 500V. Zjistím-li tedy u hovňáku či krabicáku svod, už ani kapacitu neměřím a letí do kýblu.
U plastových to dělám naopak - nejprve kapacitu orientačně na multimetru, pak na RLC můstku /tam pak kondík se svodem ukáže hodně zhoršené Q, než bývá pro typ běžné/ a naměřím-li případně výrazně víc, než je štítkový údaj kapacity, tak naposled měřím svod vyšším ss napětím - obvykle tam při velmi špatném Q bohužel bývá.
Mizerně skladované, nebo vyloženě do vlhka odložené polystyreny TGL občas mívají svod také.
Ale naznačený postup, kdy hovňák, popř. svitek se špatnou pověstí ukáže na kapacitním rozsahu běžného multimetru velmi výrazně větší kapacitu, skutečně vždy mívá při následném měření vyšším ss napětím svod. pivo0 sice hovno ví, co dělá, ale tohle čirou náhodou trefil skoro přesně. Tady platí to úsloví o blbým sedlákovi a velkých bramborech

, nebo spíš o nalezení zrna slepým kuřetem
Pokud tedy například v 814A použitý TC235 22n/160V ukazuje na multimetru kapacitu okolo a přes 30n, tak i bez dalšího měření střídavým napětím a měřením procházejícího proudu je téměř jisto, že je navlhlý. Všechny tři digitální multimetry co doma mám, včetně 87 IV. při měření jednoho a téhož kondenzátoru se svodem ukazují výrazně vyšší kapacitu.
TC235-237, TC171-175, TC180-185, TC191-195 i MP krabice jsou skutečně všechno kondenzátory se špatnou pověstí a dnes bezpečně i se svodem. Opravdu i včetně epoxidem zalitých TC191-195. Ty jsou na tom se svodem dokonce mnohdy hůře, než klasické MP hovňáky.
Nesplést s rovněž epoxidem zalévanými svitky TC276-TC280. To jsou vynikající svitky s polyetylén-tereftalátovým dielektrikem, zkráceně nazývané "teryleny". Tyhle typy nikdy svod nemají - naopak, mají pro nf techniku jednu velmi výhodnou vlastnost.
Všimli jste si ve starších, podrobných aplikačních katalozích Lanškrouna, že pro papírovou řadu TC171-175 je stanoveno minimální přiložené ss napětí 2V, pro řadu TC180-185 200mV?
V novějších či stručnějších katalozích se to už neuvádí. Stanoveno to bylo zřejmě proto, že tyto kondenzátory mají jinak připojeny vývody ke svitku, než přivařením a proto jisté minimální přiložené napětí potřebují.
Dám si tu práci a jeden z těch starých katalogů vytáhnu a příslušné strany oskenuju.