Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

To je jen dočasný, stejně to jednou skončí Amarounama a jejich průmyslovou výrobou.

Neodpustím si ještě jednu poznámku k tomu webu s receptem. Jsem vývojář, tudíž šťoural.

Kuchyně: česká
Ingredience: víno portské 4 lžíce

PS: A teď jsem si přečetl recept na zelňačku a web www.igurmet.cz patří evidentně mezi naprosté diletanty, co se týká vaření. Každej blbec ví, že brambory v kyselé vodě NEZMĚKNOU, proto se třeba přidává trošku octa do brambor, když se vaří na "brsalát". Proto se brambory a zelí na zelňačku vaří extra a pak se to teprve smíchá. A žádnej vývar se tam přidávat nemusí, stejně ho pipina udělá z masoxu. Samozřejmě je v kategorii zeleninové, i když je tam klobása a vývar.

https://www.igurmet.cz/recepty/polevky/ ... lasa-8636/

ZdenekHQ píše:Současná gastronomie preferuje lokální a sezónní suroviny
...
Já, protože se kolem sporáku motám už minimálně 30 let trpím příšernou sebekritikou
...
Rýže k opečenýmu masu je obecně blbost

Současná gastronomie pořádně neexistuje, současná globalizace nutí masy k žraní průmyslových podivností a la Tricatel nebo k návštěvě ještě podivnějších provozoven. Z časů kdy jsme ještě s kolegou chodili po revizích, jsem jich dost prolezl do detailu hlavně v zákulisí, tak vím moc dobře, proč tam nechodit.
Suroviny které nabízí "trh", jeho karikatura, jsou z většiny zmutované a nekvalitní, zejména zelenina, pečivo, maso, mléčné výrobky.
Já, protože se kolem sporáku motám už minimálně 40 let, mám zdravou sebedůvěru a většinou mi jídlo tahají zpod ruky. Zelenina ovoce pokud možno vlastní, mléko, maso, med a vejce od lokálních producentů, dokud žil otec tak byly i čerstvé ryby. Chleba peču doma.
Rýže k smaženému masu, zejména hnědá, je zcela vhodná a moje oblíbená indická kuchařka ji zmiňuje jako běžnou přílohu, resp. jednu z celé řady příloh na talíři. K tomu na stole nakládané houby okurčičky cibuličky kukřice atd. Ředkvičky, řapíkatý celer a salát mi celou zimu rostou ve skleníku i bez vytápění.
poradil bych ti, bez ironie, k prostudování nebo spíš k pozornému poslechu tohle. Není to o vaření, ale naopak o žraní, o výběru a kombinaci příloh, o vychutnávání a o chování u stolu. Dnes úplně zapadlý autor, ale v Lábusově podání i nasycený posluchač polyká, poslech s hladovým žaludkem znamená provazce slin u tlamy. Doporučuju zejména pasáž o vhodnosti dvou protikladů v pokrmech, živočišné a rostlinné suroviny ve vzájemné harmonii.

Přeči si, co jsi napsal, a zjistíš, že v žádném případě nejsme vepři. Tedy ve při.

Proč by v Indii a její kuchařce nepreferovali rýži, když je to lokální surovina?

Udělal jsem španělský ptáčky, což je klasický český recept, a moje ex to naservírovala návštěvě jen s rýží bez omáčky. Kolik lidí tady na EB by za to dalo palec nahoru?

Netahej do toho komerční trh, nejsme snad všichni ovce.

Jo, a vzpomeň si, co jsi vařil před 40 lety, já se za to taky stydím. Ne kvůli surovinám, ale kvůli tomu, že i tohle řemeslo se musí člověk naučit.

Za mě, pokud rejže neplave ve vomáčce tak jí nelze žrát, zadusit se nehodlám.

Jak jsme všichni různí. Moje vnučka suchou rýži miluje, omáčka jí občas přímo vadí.

ZdenekHQ píše:Proč by v Indii a její kuchařce nepreferovali rýži, když je to lokální surovina?
...
vzpomeň si, co jsi vařil před 40 lety, já se za to taky stydím. Ne kvůli surovinám, ale kvůli tomu, že i tohle řemeslo se musí člověk naučit.

Já se nestydím, co jsem zvládl to jsem zvládl, nějaký bramboráky, palačinky včetně dvojbarevných, buřtguláš... nachomýtl jsem se poté docela brzy k hospodyni o něco starší, gurmánského zaměření a nebylo to na škodu.
Indickou kuchařku napsal Čech, který tam léta působil, indická kuchyně je velmi rozmanitá když si uvědomíme že to není nějaká "země" ale celý subkontinent někde přímořský, vnitrozemský, tu muslmanský, tu koloniální, tu buddhistický. Je to pestré barevné skvěle kořeněné a bohaté, proti ucourané ponuré české zimní kuchyni. Dalo někdy práci přesvědčit nenápadité hospodyně, že k vepřovému se hodí jogurt, kokos nebo skořice.
Rýži si lidi často představujou jako výhradně asijskou lokální plodinu, není tomu tak. Pěstuje a konzumuje se od Balkánu, Itálie, po Španělsko. Pilaf, rizoto, neplavou v omáčce a nikdo se tím nedusí.

Crifodo píše:Já se nestydím, co jsem zvládl to jsem zvládl, nějaký bramboráky, palačinky...

Tak to jsi musel mít někoho, kdo Tě nakopl. Já začínal od nuly. Otec inženýr, matka lékařka. Oba pořád v práci a nakonec se rozvedli.

tomasjedno píše:...Moje vnučka suchou rýži miluje....

Můj kluk taky jedl domácí knedlíky jen tak, svíčkovou nepotřeboval. Naopak Italové a jejich risotto je krémová omáčka. Jambalaya je jídlo chudých černoušků, ale doženou to zeleninou.

Ovšem všude je to jako hlavní jídlo, ne jako příloha. Stejně tak Italové berou těstoviny jako hlavní jídlo, u nás je to příloha a podle toho se k nim taky chováme (třeba proplachování studenou vodou).

Jo, jsme lidé různí....

Ryzu tiez zeriem zasadne suchu a maso tiez - ziadne omacky.

Samostatně nebo dohromady? To je totiž dost rozdíl.

Ale jinak to beru jako další zkušenost, většina lidí, co znám, je omáčková. U steaku s chlebem samozřejmě stačí jen ta šťáva.

ZdenekHQ píše:Tak to jsi musel mít někoho, kdo Tě nakopl. Já začínal od nuly.

To snad ani nejde. Problém spíš byl, kdy už mě nechají vařit. Nechodil jsem ještě do školy a motal jsem se babičce pod rukou, když udělala v mouce důlek a do něj vajíčko a vyráběla placku na nudle. Chtěl jsem to vyrábět sám.

Italové a jejich risotto je krémová omáčka

Mně nepřipadá moc omáčkově. Podstatné pro ortodoxní rizoto je nechat vyvařit do správného stadia vodu z rýže, zůstane suspenze s rýžovým škrobem, do něj pak olej, maso, zelenina, bylinky, sýr. Někteří zdejší barbaři rýži properou a suchou pak zpětně všelijak dolaďujou, to je samozřejmě blbě.

Crifodo píše:...motal jsem se babičce pod rukou...

Takže babička. Já to štěstí neměl.

V tom věku se samozřejmě nejednalo o nějakou výuku, získávání knowhow, ale prostě o zabavení a hru.
Snaha uvařit si a postarat se o sebe, potažmo vyrobit něco dobrýho, byla až mnohem pozdějc. A dalo se to nejspíš řešit náhledem do literatury. Babičky nevařívají špatně ale dost konvenčně, takže se vytěžit daly spíš tak škubánky a roštěná a tak. V osmdesátkách vycházely zajímavé monotematické časopisy a to už bylo něco jinýho. Králík na sto způsobů, Speciality evropských kuchyní, s tím už se dalo jinak pracovat. Akorát získávat vzácnější suroviny bylo dobrodružství. Dneska se to zas někdy rádoby snadno koupí, ovšem jde o sprostou náhražku nebo přímo ojeb.

No co se týká surovin, tak opravdu musí být člověk furt ve střehu. Ale zase si můžeš koupit opravdovou rýži basmati a nespoléhat se na noname v levným pytlíku.

Brambory koupíš od zemědělce z Vysočiny a kus vepře z českýho chovu se taky najde.

Prabába měla za domem skoro hektarovou zahrádku a byla věčně zabořená v záhonku. Ale tenkrát ještě normálně pršelo. Měla tam všechno. Pak přišlo stáří a začaly problémy, buď nedoběhla na záchod, nebo skočila šipku do pařeniště.

Takže tomu odpovídal i jídelníček. Byly věci dobrý a byly věci špatný, ale jako dítě jsem si z toho vzal ponaučení, že prostě někdo vařit musí.

Mimochodem, největší kritici jsou děti. Můj kluk je přímo drsnej, ale není mlsnej. A když se přiženou sousedovic holky a sežerou Ti oběd, tak byl asi dobrej.

Ty děcka mají rády čistý a jednoduchý chutě.

Snad jsem nenapsal nic špatnýho.